Pokud nemáte alespoň třikrát do roka vyčištěný komín (samozřejmě odbornou firmou a s náležitým písemným potvrzením pro úředníky), nebo alespoň jednou zkontrolovaný plynový kotel, vystavujete se pokutě až 50.000 Kč. A to přitom můžete mít komín a kotel úplně v pořádku. Důležitý je papír.
Každý, kdo vlastní nemovitost, se přitom většinou snaží být co nejlepší
hospodář. Tedy mít vše – i kotel a komín – ve vlastním zájmu v pořádku.
Vždyť přece jde v první řadě o bezpečnost jeho samotného, rodiny, a v
neposlední řadě i jeho majetku. Proto je normální, že se o kotle a
komíny staráme. A pokud to tak není, vystavujeme se riziku požáru nebo
otravy (proti kterému se sice pojišťujeme, ale nikdo přece nechce řešit
pojistnou událost vyhořelého domu).
Je to ale jen a pouze naše odpovědnost a svoboda nakládat se svým majetkem podle toho, jak se nám zachce.
Pak ale přijde stát a nařídí nám, že tehdy a tehdy musíme dělat to a
to, což je pro nás zpravidla spojené s nějakými náklady (za kominíka,
architekta, hygienika...). A pokud "to" neuděláme, tak za námi přijde
úředník a "odborným okem nám v zájmu veřejného blaha" napaří pokutu.
Je to výsledek dlouhodobého trendu přebírání odpovědnosti státu za vše,
co dělá občan. Většinou je regulační záměr na první pohled bohulibý –
zákonodárce se staví do role "ochránce lidu", který chce ochránit
majetek a životy svých spoluobčanů. Podstata takových regulací je ale
zhoubná! Stále víc a víc si zvykáme (vlastně musíme si zvyknout pod
pohrůžkou trestu) na méně a méně svobody a odpovědnosti.
Příkladů, kdy stát na úkor naší odpovědnosti a svobody zcela zbytečně
přebírá roli dozorce, je nespočet. Kromě již zmíněných komínů jsou to
například povinné "energetické štítky" na nemovitostech, nebo nedávná
alkoholová prohibice. Ve všech případech stát vystupuje jako ochránce
nás samotných před naší vlastní hloupostí, nezodpovědností či
neumětelstvím.
Když kupuji dům, ve kterém netěsní okna a má děravou střechu, nemusím
na něm mít plechový štítek za několik tisíc o jeho nehospodárnosti,
abych věděl, že asi bude problém ho v zimě vytopit. Stejně tak, když si
někdo jde koupit do stánku rum za pár korun, stáčený do PET lahve,
nemůže očekávat, že bude popíjet osmkrát destilovanou vodku a že nápoj
bude stoprocentně zdravotně nezávadný.
A přesto si státní aparát myslí, že jsme shluk slabomyslných bytostí, které se musí neustále usměrňovat. Že se neumíme postarat sami o sebe a nemůžeme nést následky svého jednání.
Pokud si někdo sám a dobrovolně nakupuje stáčený rum kdesi v přítmí
hrůzu nahánějícího stánku, je to jen jeho riziko. Pokud si někdo kupuje
nemovitost, aniž by si sám a dobrovolně zjistil, kolik se protopí, je to
jeho riziko. Pokud se někdo nestará o svůj komín a riskuje požár, je to
jeho věc. A tak to má také být!
Stát nás nemá ochraňovat před námi samotnými na úkor naší svobody.
Nenechme si vnutit, že úředník ví lépe, co máme dělat. Neví to. A pokud
vám to někdo říká, tak vám lže.