Dnes již víme, že hospodářská krize nebyla chřipkou, která za týden odezní. V době přípravy státního rozpočtu na rok 2009 však pravicoví představitelé, z nichž se právě ministr financí Miroslav Kalousek v novém kabátě TOP 09 vrátil na svůj post, přísahali na krátké zakýchání. To se projevilo i při sestavování územních rozpočtů, které byly připraveny jako přebytkové, a to v souhrnu o 8,4 miliardy korun.
Když jsem jako zpravodajka k této části státního závěrečného účtu za loňský rok vystupovala na jednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj sněmovny, nezbylo mi než konstatovat, že hospodaření obcí a krajů skončilo v celkovém schodku 25,9 miliardy korun. Největší část tvoří schodek v hospodaření obcí ve výši 18,3 miliardy korun a kraje vykázaly deficit 7,8 miliardy korun. Výsledek, a to především po snížení daňového inkasa, mohl být ještě horší, kdyby část obcí a měst nepoužila na krytí svých výdajů peníze ušetřené v minulých letech. Stav finančních prostředků na bankovních účtech krajů a obcí činil ke konci loňského roku 67,8 miliardy korun, což znamená snížení o 21,2 miliardy korun. Obrátil se tak trend z předchozích let, kdy se na účtech krajů a obcí vytvářela rezerva. Teď do ní především obce výrazně sáhly a utratily z ní 18,5 miliardy korun.
Ve zprávě, kterou předložilo ministerstvo financí, se zároveň uvádí celková zadluženost obcí ve výši 80,6 miliardy korun, bez hlavního města Prahy, Brna, Ostravy a Plzně pak tato částka činí 41,3 miliardy. Kdo se pozorně zadívá na uvedená čísla, zjistí, že v řadě míst republiky může stav v obecních pokladnách vést k vážným problémům nejen v investiční činnosti, ale i v běžném chodu obcí.
A tak se některé radnice snaží vyřešit současný akutní nedostatek prostředků či spolufinancování projektů z evropských fondů půjčkami. Banky, které je poskytují, ovšem mají své podmínky. Je tedy otázkou, kdo vlastně v takových obcích bude nakonec rozhodovat o hospodaření. Budou mít šanci samosprávy opravdu hlasovat o výdajích svobodně? Obávám se, že některá zastupitelstva v nadcházejícím volebním období budou mít »bankovním dohledem« svázané ruce a jejich prestiž bude upadat. To není před komunálními volbami zrovna povzbudivé.
Diskuse o možnostech řešení na jednání výboru však byla dost omezená tím, že zprávu poslancům předkládal pouze vedoucí odboru. Zatímco k jiným kapitolám přišel náměstek ministra či v případě kapitoly ministerstva pro místní rozvoj samotný ministr. I proto jsem doporučila, aby výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj ve spolupráci s rozpočtovým výborem po dohodě s ministerstvem financí uspořádal seminář k nejožehavější otázce příjmů obcí, a to k přípravě nového zákona o rozpočtovém určení daní. S představiteli obcí a krajů bychom na něm měli diskutovat, jak dospět ke zlepšení situace.
Čím více názorů různých stran jako poslanci budeme znát, tím lépe se nám pak bude rozhodovat o samotném zákonu. Co bylo, totiž do značné míry ovlivňuje i to, co bude, jakkoli se současná vláda často tváří, jako by politiku stavěla »na zelené louce«.
