Technologie geneticky modifikovaných organismů (GMO) je v mnoha zemích předmětem diskuzí a sporů a více než milion občanů EU podpořilo před několika lety petici požadující moratorium na pěstování GMO v Evropě. Tato petice se tak stala vůbec první občanskou iniciativou, kterou se Evropská komise musela podle Lisabonské smlouvy zabývat.
Odpůrci pěstování GMO mohou mít ke svému postoji dobré důvody a je zřejmé, že bychom k této technologii měli přistupovat velmi uvážlivě. Mnohým z kritiků GMO, kteří se na mě ve věci nové evropské legislativy obrátili, ale uniká podstata změny pravidle pro pěstování těchto plodin, kterou směrnice přináší.
Nová právní úprava, pro kterou jsem v Evropském parlamentu hlasoval i já, rozhodně nezavádí plošné pěstování geneticky modifikovaných plodin v členských zemích EU a nezmírňuje ani podmínky pro jejich schvalování. Směrnice je naopak zpřísňuje, protože dává jednotlivým zemím právo pěstování GMO na jejich území zcela zakázat.
Geneticky upravené plodiny se na evropském trhu poprvé objevily v druhé polovině 90. let. Už v roce 1998 ale vyhlásila EU na schvalování nových GMO neoficiální moratorium, které trvalo do roku 2006. Zhruba v té době se začala geneticky modifikovaná kukuřice pěstovat i v České republice.
V roce 2005 se u nás „GMO kukuřice“ – používaná ke krmení hospodářských zvířat – začínala pěstovat na 207 hektarech. O tři roky později už to bylo 8 000 hektarů, pak ale obliba této upravené plodiny v ČR, podobně jako v dalších zemích EU, klesla, a v roce 2013 se pěstební plocha snížila na 2 500 hektarů. Přesto i dnes ČR patří spolu se Španělskem, Polskem a Slovenskem mezi největší evropské pěstitele GMO.
Kdyby se však dnes Česká republika rozhodla pěstování těchto plodin na svém území podle dosavadní evropské legislativy zakázat, s největší pravděpodobností by neuspěla. Museli bychom totiž vědecky prokázat škodlivost těch odrůd modifikovaných plodin, které už jednou jako neškodné schválil Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA). Např. Francii a Maďarsku se to v minulosti nepodařilo.
Nová směrnice je průlomová právě v tom, že dává jednotlivým zemím právo zakázat nebo omezit pěstování GMO. Budou tak moci učinit bez udání důvodu v případě, že daná plodina ještě nebyla schválena agenturou EFSA. Státy mohou omezit nebo zakázat i pěstování už schválené GMO, ale svůj krok musí zdůvodnit např. územním plánováním, sociálními dopady, možnou kontaminací dalších produktů, a řadou dalších argumentů.
Tato pravidla jsou složitě vyjednaným řešením patového stavu, který trval od roku 2009. Tehdy vzneslo 13 členských zemí EU (ČR mezi nimi nebyla) návrh na přenesení rozhodovací pravomoci na členské státy EU. Tři roky však trvalo, než se na podmínkách „opt-outu“ z pěstování GMO shodly jednotlivé země, ekologické organizaci i pěstitelské a farmářské asociace.
Členské státy si tedy za několik měsíců budou moci samy rozhodnout, zda na svém území chtějí pěstovat geneticky upravené plodiny nebo ne. Pro českou debatu o Evropské unii a nakonec i o environmentálních otázkách je ovšem příznačné, že se o nových pravidlech začíná mluvit až po jejich přijetí. Možnost ovlivnit evropskou legislativu máme však jen v případě, že se aktivně zapojíme do její tvorby, mimo jiné i v Evropském parlamentu. Jak řekl ministr zemědělství Marián Jurečka Českému rozhlasu, „diskuse, jak chceme přistupovat k pěstování GMO plodin, tady v rámci veřejnosti nikdy neproběhla.“
Pavel Telička
