„Životní náklady se významně liší v závislosti na regionu, v Praze jsou dokonce až o 20 procent vyšší než ve zbytku republiky. Přitom tabulkové platy jsou plošně stejné a tento faktor vůbec nezohledňují. Proto navrhuji, aby byl pro zaměstnance ve veřejném sektoru zaveden speciální příplatek v závislosti na indexu životních nákladů. Například ve Velké Británii tento model funguje již od 70. let, v různých obměnách pak byl zaveden v Madridu, Berlíně, Vídni či dalších městech,“ představuje záměr Petr Dolínek.

Příplatek by měl být pevně vázán na index životních nákladů a měl by tvořit polovinu tohoto indexu. Což znamená, že například v Praze, kde je index 20 procent, by příplatek činil 10 procent. „Odhad je, že v případě Prahy by tento příplatek na výdajové stránce činil cca 3,76 miliardy korun ročně, celorepublikově by to pak mělo být méně než 10 miliard ročně,“ říká Petr Dolínek. Na příjmové stránce by potřebné finance měly být zajištěny formou vyšších daní z velkých bank a oligopolů tak, aby celkový dopad byl pro rozpočet neutrální.

Například učitelka v Praze po pěti letech praxe by si příplatkem polepšila v průměru o cca 2900 Kč, sestry a záchranáři o 2000 Kč, lékaři o 3150 Kč, strážníci o 1800 Kč. „Zatímco v soukromém sektoru se mzdová hladina zpravidla liší podle místa zaměstnání, tedy bere v potaz i životní náklady, ve veřejném sektoru tomu tak není. Považuji tento návrh za první krok k širší reformě mzdového systému ve veřejné sféře, která je bezpochyby potřeba,“ dodává Petr Dolínek.