Děkuji. Já vždycky lituji manželky těch politiků, manažerů a ředitelů, že asi kdyby dělaly uklízečky, je to jediná práce, aby to všechny uspokojilo. Protože paní Witowská byla na paškále, když její manžel dělal šéfa Dopravního podniku v Praze, jestli má právo vůbec dělat rozhovory. A myslím, že nikdo paní Witowskou jako profesionálku nemůže zpochybnit. Moje žena svého času byla řadu let tisková mluvčí České spořitelny, když jsem byl aktivní na městě a město tam mělo miliardy, Dopravní podnik miliardy. Já nevím, jestli moje žena, tisková mluvčí, mohla zabezpečit, že ty miliardy tam Praha měla. Měla je tam přede mnou, má je tam po mně a mohl tehdy někdo přijít a říct, satr, ta jeho tisková mluvčí tam zabezpečila ty miliardy. Myslím, že tady každý potvrdí, že to je úplná hloupost, těžko.
Já jenom říkám, že partnery těch, co jsou v těch veřejných funkcích, velmi lituji, protože pak se dostáváme do takové situace, kde jsme, byť chápu, je nějaký formalismus, má být naplněn. Jestli nebyl, je to potřeba řešit, ale nechme, prosím, stranou, především ty partnery, kteří často nějakou práci potřebují dělat, protože my neplatíme ty partnery v platu těch manažerů.
A co se týká toho, co zde zaznělo od pana kolegy Španěla. Víte, ty zprávy jsou ve výboru projednávány tak dlouho, dokud je chtějí ti členové výboru projednávat a mají dotazy. Pan Španěl tady aktuálně promluvil déle než za celý svůj pobyt ve výboru za dva roky. Tak jenom abychom si představili, jak to vypadá. Děkuji. (Potlesk zprava.)