Nová vládní koalice tomuto energetickému a ekonomickému hazardu údajně již tolik nakloněna není.

Začnu historií. Můj děda ve funkci starosty zaváděl v naší obci elektřinu a našlo se dost takových, kteří ještě o mnoho let později, natruc pro ně nesmyslným vymoženostem, doma svítili petrolejkou.  Viz kronika naší obce.

Lidstvo se ve své povahové podstatě nemění. I dnes existují jednotlivci, ale i organizované skupiny, které budou za každou cenu bojovat proti pokroku, ať už se jedná o jejich „neomylný“ zpátečnický názor, nebo o dobře promyšlenou strategii celých organizací hájících zájmy mocných energetických společností, bez ohledu na to, co je pro společnost prospěšné.

Příběh o MEGu

Před několika léty jsem pozval na letní brigádu studenta, který se umístil na stupních vítězů v tvořivé soutěži mladých elektrotechniků, a to sestrojením MEGu (bezpohybový generátor dle návrhu amerického vědce Beardena), který měl produkovat více energie, nežli sám spotřebuje, aby mi jej také zkonstruoval. Mladý, chytrý a talentovaný mládenec, který se nebál překročit hranice konvenční vědy, se pokusil o prověření Beardenova patentovaného generátoru. Na celém pokusu není nic záhadného, jde jen o prosté ověření možného principu vyrábět energii jinak. Co je ale na celé věci zarážející, je to, že tato bezpochyby chvályhodná činnost nebyla po chuti věhlasným docentům a vědátorům, kteří si na studentíka hezky zostra došlápli.  Co že si to ten kluk dovolil? No řekněte, není to podivné? Co asi tak může vést lidi, ověnčené tituly, k až agresivnímu chování vůči devatenáctiletému studentovi??? (Jednalo se o představitele společnosti SISYFOS)

Nežádoucí zakázané technologie

Před časem jsem byl pozván na energetickou konferenci, zřejmě z důvodu toho, že se v oblasti výroby elektrické energie celou řadu let pohybuji. Na tuto konferenci jsem jel s tím, že zde promluvím o obnovitelných zdrojích a dalších možných nekonvečních zdrojích energie, na kterých jsme pracovali jak my, tak řada výzkumníků po celém světě. Z celé škály pozvaných řečníků jsem pochopil, že se jedná o strategickou přípravu společnosti ČEZ na budoucí dostavbu Temelína. Z hlavních řečníků se zmíním o panu Pačesovi, který k mému úžasu prohlásil: „Nezávislá energetická komise, kterou jsem vedl, nebyla až tak nezávislá, jak se prezentovalo veřejnosti v médiích. Tu opravdu nezávislou komisi teprve tvoříme.“ Shodou okolností jsem se připletl k rozhovoru, kdy člen budoucí nové „nezávislé komise“ žádal zástupce ČEZu o prostředky na financování této „bohulibé“ činnosti. Pokud vím, žádná další komise již ale nevznikla. Proč? Neboť tu první komisi si vytvořil a financoval ČEZ, a to k obrazu svému. Proč by financoval další, která chce být tentokrát opravdu (názorově) nezávislá?

I přesto, že atmosféra konference pod taktovkou ČEZu směřovala cíleně k podpoře výstavby dalších jaderných reaktorů, odhodlal jsem se vystoupit se svým příspěvkem. Chtěl jsem hovořit o nutnosti decentralizace energetiky, o energeticky nezávislých domech produkujících více energie, než samy spotřebují. O autech, která jsou osazená vodíkovými generátory, o gavitačních tepelných vyvíječích, o tom, jak Topolánkova vláda cíleně zastavila rozvoj větrné energetiky ve prospěch fotovoltaiky. O generátorech na volnou energii založených na Teslových patentech, o studené fúzi, která se dá demonstrovat v mikrovlnce a o nevyčerpatelné zásobě magnetické energie, kterou naše země disponuje. Rovněž jsem se chtěl zmínit o řadě případů, kdy se vynálezci nových zdrojů energií ztratili nebo přišli o život, a to dokonce i u nás v ČR. Nic z těchto mých informací jsem ale pětistovce návštěvníků říct nestihl. Po několika větách o nových technologiích výroby energie hlavní organizátorka značně znervózněla, odebrala mi slovo a bylo vymalováno. Slova se ujali další nadbíhači a obhájci dostavby Temelína s tím, že to je jediná a správná cesta lidstva k zaručenému energetickému blahobytu.

Jaderné lobby dostává trhliny

Při počáteční obhajobě a prosazování výstavby jaderné elektrárny Temelín byl národ přesvědčován, že výroba z jádra je ta nejlevnější a že se národ může těšit na nízké ceny energií. Tento slib ale nebyl státem dodržen. Dá se říci, že se stal pravý opak. Osobně jsem byl přítomen tvrzení pana Josefa Sedláka na setkání  starostů kraje Vysočina v Jihlavě (který řídil výstavbu Temelína), jenž asi třem stovkám starostů a starostek řekl: „Náklady na výstavbu jaderné elektrárny Temelín nebyly nikdy promítnuty do prezentované ceny elektřiny.“ Takže stát jednoduše národ obelhal. O to samé usilovala, a zřejmě usilovat bude, hrstka úplatných politiků i nyní. Je to jen a jen lobby, při kterém se ztratí i miliardy. Je to boj o udržení bezohledné diktatury cen energií a boj o ekonomicko-energetickou nadvládu nad společností. Toto ale není cílem státu, který má sloužit společnosti, jde o cíl úzké skupiny lobbistů ovládajících vlády.
Pokud se porozhlédneme po světě nebo přímo u nás, je nepsaným pravidlem, že se rozpočet na výstavbu jaderných elektráren nikde nedodrží a je většinou překročen i 2x. Zodpovědnost vlád neznalých v oblasti dané jaderné technologie, a s tím souvisejících státních garancí, je pro společnost značně riskantním záměrem, a to jak z hlediska ekonomické prospěšnosti, tak možných bezpečnostních, ekologických, a hlavně zdravotních, hledisek, neboť jádro není pro lidskou společnost žádným ostrovem jistoty.  Následující výčet havárií jaderných reaktorů je toho příkladem:

Jaderné havárie ve světě, zařazené do kvalifikační stupnice nebezpečnosti od 1-7 (Zdroj informací: Wikipedie)

Anglie 1957 – jaderná elektrárna Windscale – havárie kvalifikována třídou 5. – vznícení hořčíkového povlaku na palivových tyčích. Požár trval čtyři dny, oheň zničil 8% paliva v reaktoru, byly uvolněny radioaktivní látky, které se rozptýlily nad Anglii, Wales a severní Evropu. Provoz reaktoru již nebyl nikdy obnoven.

USA 1959 – SantaSusana  Field Laboratory, Kalifornie

Sodium Reactor Experiment -SRE byl experimentální jaderný reaktor, který byl spuštěn v roce 1957-1964 a byl první komerční elektrárnou na světě. Tento reaktor se při havárii zhroutil do sebe. Desítky let maskovala vláda Spojených států tuto tragédii.  Systémy reaktoru a podpory byly odstraněny v roce 1981 a budova byla zbořena v roce 1999. Odstraňování ekologických škod má probíhat až do roku 2017. Přes padesát let ničí v této oblasti radiace zdraví Američanů.

ČSSR- Jaslovské Bohunice

Vzhledem k náročné koncepci této elektrárny A-1 a řešení mnoha obtížných problémů, docházelo při jejím spouštění a provozu k četným poruchám. A ne malým.

První vážnou událostí byla havárie, která se odehrála 5. 1. 1976. Při výměně palivového souboru došlo k neplnohodnotnému uzamčení těsnicí zátky palivové kazety, která byla po odstykování zavážecího stroje od reaktoru tlakem chladiva vymrštěna z reaktoru do prostoru reaktorového sálu a do prostoru začal unikat oxid uhličitý. Později se ukázalo, že vlivem chyby montáže těsnicí zátky v dílně palivových článků, nebyl v elektrárně možný úplný pohyb kulisového mechanismu těsnicí zátky a nedošlo k úplnému vysunutí zajišťovacích kamenů v technologickém kanále reaktoru. Uniklý oxid uhličitý (těžší než vzduch) však „zatopil“ spodní prostory reaktorovny, kde se udusili dva pracovníci elektrárny. K závažným problémům elektrárny patřilo i nevhodné skladování vyhořelého jaderného paliva, kdy ještě v době provozu elektrárny docházelo ke korozi pokrytí skladovaných palivových souborů a korozi trubkovnic parogenerátorů.

Druhá havárie jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice -  kvalifikována třídou 4. Tato havárie byla nejzávažnější nehodou v bývalém Československu. 22. února 1977 došlo v elektrárně A-1 k vážné jaderné nehodě.

K této havárii na reaktoru A-1 došlo  při výměně palivového článku. Při přípravě čerstvého palivového článku si pracovníci dílny palivových článků všimli, že sáček se silikagelem, který se do článků vkládal jako absorbér vlhkosti v době jejich uskladnění, je roztržený a kuličky silikagelu vysypané do palivové kazety. Silikagel povysávali, ale nevšimli si, že část z nich uvázla uvnitř souboru v distančních mřížkách. Po zavezení palivového souboru do reaktoru nemohlo chladicí médium volně proudit a lokální přehřívání způsobilo roztavení palivových prutů a propálení kesonové roury těžkovodní nádoby moderátoru. Tím došlo k průniku moderátoru (těžké vody) do primárního okruhu a v důsledku toho k rychlému nárůstu vlhkosti, které následně vedlo k rychlému poškození pokrytí paliva nacházejícího se v reaktoru. Primární okruh byl silně kontaminován štěpnými produkty, přičemž v důsledku netěsností parogenerátorů byl částečně kontaminován i sekundární okruh. V důsledku této havárie byla jaderná elektrárna A-1 uzavřena a v současné době se provádí její likvidace. Tato nehoda byla vyhodnocena stupněm 4 na sedmistupňové mezinárodní stupnici INES.

Další dva reaktory typu VVER-440/230 se označují souhrnně jako elektrárna V1. Jejich výstavba začala v srpnu 1972 a do komerčního provozu byly uvedeny v letech 1980 a 1981. První z nich byl odstaven 31. prosince 2006, druhý 31. prosince 2008, jako jedna z podmínek vstupu Slovenska do Evropské unie. Na počátku roku 2009 však vláda odsouhlasila jeho opětovné dočasné spuštění v souvislosti se zastavením dodávek zemního plynu z Ruska, ale Evropská komise varovala, že obnovením provozu bloku V1 by Slovensko porušilo evropské právo.

Na začátku roku 2012 začala společnost Javys (Jaderná vyřazovací společnost) připravovat demolici některých objektů elektrárny. Jedná se především o chladící věže a ostatní nejaderné zázemí. Likvidace je naplánována ve dvou etapách a potrvá až do roku 2025, cena se bude pohybovat kolem 1,1 miliardy euro.

Island 1978 – jaderná elektrárna Three Mile – havárie kvalifikována třídou 5. - po ročním provozu dochází z důvodu vadného ventilu k úniku kontaminované vody a rozsáhlému tavení aktivní zóny. Zvládnutí havárie trvalo týden. Reaktor byl natrvalo vyřazen z provozu.

SSSR 1986 – jaderná elektrárna Černobyl – havárie kvalifikována třídou 7. Při havárii došlo k výbuchu a totální destrukci reaktoru. Radioaktivní mrak zasáhl Ukrajinu, Bělorusko, a Rusko. 100 tisíc lidí evakuováno. Celkem ohroženo 7,1 miliónu lidí. Následky- neobyvatelná města, vesnice, zvýšený výskyt rakoviny a rodící se znetvořené děti.

Japonsko 1999 - jaderná elektrárna Tokaimura – zaměstnanci nalijí téměř sedminásobné množství povolené dávky uranu, čímž spustí okamžitou řetězovou reakci, kdy následný výbuch prorazí strop haly. Reakce trvá dvacet hodin a radiace zamoří rozsáhlou oblast. Politici se snaží vše ututlat.

Anglie 2007 – jaderná elektrárna Sizewell – vinou prasklé trubky odteklo 148 tisíc litrů radioaktivní vody do kanalizace a do moře. Prasklina byla náhodou odhalena externím pracovníkem. Podle expertízy by při neodhalení došlo ke vznícení palivových tyčí a k požáru, který by ohrozil jak zaměstnance, tak širokou veřejnost.

Japonsko 2011 - jaderná elektrárna Fukušima – havárie kvalifikována třídou 7. V důsledku zemětřesení a následné tsunami došlo postupně k výbuchu několika jaderných reaktorů. Bylo evakuováno 200 tisíc obyvatel a elektrárna je určena k likvidaci.

Špinavá a velmi drahá výroba elektřiny z jádra je pro lidskou společnost krajně nebezpečná, a to hlavně z hlediska selhání lidského faktoru. Tudíž je pro lidstvo svojí následnou nebezpečnou škodlivostí nepřijatelná, a to zejména z toho důvodu, že se v případě havárie uniknuvší radiace změní ve vyhlazovací prostředek lidstva.

Japonci to s konečnou platností pochopili a chtějí postupně uzavřít všechny jaderné elektrárny.  Němci se od jádra odvrací také, jen Češi se donedávna nechávali mediálně masírovat úzkou skupinou investorů spolčenou s politickými korupčníky.

Elektřina distribuovaná centrální rozvodnou sítí a vyráběná v centrálních výrobnách je nejslabším článkem lidské civilizace, a to z několika důvodů. Tím prvním jsou přírodní živly- námraza, vichřice a zemětřesení. Při těchto kalamitách se bortí stožáry rozvodných sítí jako domečky z karet. Druhým důvodem je kybernetický útok hackerů nebo i teroristů. V obou případech se může dostavit blackout, tedy kolaps centrální energetické sítě, která může, a to bez přehánění, srazit lidstvo na kolena.

Nelze opomenout ani možný vojenský konflikt, při kterém nelze vyloučit, že nějaký blázen vystřelí protitankovou střelu, kterou si přinese v baťohu až k jaderné elektrárně. Že je nutno počítat i s alternativou nebezpečného vývoje na Ukrajině, kde vojenská intervence Ruska může být rozbuškou pro válečný konflikt, netřeba zdůrazňovat.

Pro lidstvo jsou patrně nejnebezpečnějším rizikem zbraně EMP, nově vyvíjené na bázi elektromagnetického pulzu, které vyřadí, a to trvale, veškerou elektroniku z letadla nebo ze satelitu kdekoliv na zeměkouli. Odvetný jaderný útok odpálený například vysoko nad Evropou vytvoří EMP elektromagnetický pulz takového rozsahu, že se to málo, co z obyvatel Evropy zbude, vrátí do doby prvobytně pospolné.  U jaderných elektráren nelze vyloučit ani nešťastně mířený větší „šutr“ z vesmíru, kterých na zem dopadají dnes a denně tisíce. Kdo následně v rozpoutané panice rozhodne, že se nejednalo o řízenou raketu? Důsledky rozsahu takovéto jaderné katastrofy se nedají ani domyslet.

Lidstvo má dobře našlápnuto k flexibilním technologiím, které v krátké budoucnosti budou schopné pracovat tak, aby pokryly lokální spotřebu vždy, když bude třeba. Základem pro uplatnění energetické svobody lidí je posilování decentralizace na lokální či regionální úrovni s energeticky soběstačnými domy, se solárními panely a kolektory na střechách domů a firem, bateriemi a akumulátory tepla, bioplynovými stanicemi, doplněné regulovatelnými biomasovými či plynovými kombinovanými kogeneračními zdroji. Japonsko má v úmyslu do roku 2020 vybavit 85% domácností palivovými články nové generace, které pohání vodík, levně získaný přirozeným procesem extrakcí z biomasy formou xylózy (dřevěného cukru), za pomoci koktejlu enzymů a působení mikroorganismů.
Jsou zde ale i další nové technologie na bázi studené jaderné fúze, kterou světu představili profesoři Andrea Rossi a Sergio Focardi z Boloňské univerzity.

Jedná se o objev, který produkuje 15 x vyšší produkci energie, než je jeho vlastní spotřeba, a to téměř zadarmo. Jak je možné, že se o těchto technologiích v médiích nemluví??

Principů nových technologií, jež jsou schopny pracovat nezávisle na centrálních rozvodech a za zlomek současných nákladů (kterými je naše společnost doslova vykořisťována), je celá řada. Je jen třeba dát dostatečný prostor jejich vývoji a výzkumu, aby mohly být uplatněny v procesu sériové výroby a mohly sloužit lidské společnosti. Následující tabulka jasně ukazuje, jak ČR podceňuje oblast výzkumu a vývoje. A naši politici by si měli uvědomit, že rozvoj nových technologií je cestou k prosperitě lidstva.

Mocenské struktury, které vlastní energetické zdroje, budou vždy korumpovat politickou moc tak, aby samy o tu svoji nepřišly. V naší zemi je korupce tak intenzivní, že je úspěšně brzděno i financování výzkumu a vývoje všeho, co by je mohlo i pouhým náznakem ohrozit.

V kontextu s výše uvedeným je třeba se zmínit o celosvětovém energetickém potenciálu, který je den co den tvořen lidmi a to nepřetržitě. Jedná se o komunální odpad.

Produkce komunálního odpadu v ČR činí přibližně 4,6 mil. tun, tj. 450 kg na obyvatele a rok. Podíl produkce komunálních odpadů na celkové produkci odpadů v ČR v současnosti představuje 14 %. Téměř 75 % hmotnosti komunálního odpadu je odstraňováno nevhodným skládkováním. Energetický potenciál, který je ukryt v komunálním odpadu, za pomocí nových technologií je obrovský.

Jedná se o pyrolýzu, tedypřeměnu makromolekulárních struktur na plynné a kapalné organické produkty a pevný uhlík, známé pod názvem Fischer-Tropschova syntéza. Pevný komunální odpad obsahuje zhruba 85 – 95 % polymerovaných hydrokarbonových molekul. Depolymerizací nízkoteplotní pyrolýzou v rozsahu teploty od 180 do 380 oC mohou být „dlouhořetězové“ molekuly rozloženy na kratší s přibližně 10 – 20 atomy uhlíku. Taková struktura je v podstatě již ekvivalentní kapalným frakcím ropy typu motorové nafty. Vzniklé syntetické palivo je chemickými a fyzikálními vlastnostmi téměř identické s klasickými fosilními palivy a v některých parametrech je dokonce předčí – například neobsahuje nečistoty a nevhodné příměsi a má vyšší cetanové číslo, což v celkové energetické bilanci znamená asi 5 % energie navíc. Kromě komunálního odpadu lze k výrobě syn-nafty využít i jiné organické suroviny, především vedlejší výrobky nebo „odpady“  ze zemědělství (slámu, tráva, výlisky z olejnin a ovoce, odpady z čističek zrnin a podobně, klestí z lesní těžby a prořezávek všeho druhu, listí,  atd ), všechny druhy plastových odpadů, papír, dřevo, pneumatiky, tuhé odpady z čističek odpadních vod, ale také živočišné odpady, kafilerní moučky a podobně.
Organický roztok, který prošel sítem, je ideální surovinou pro výrobu bioplynu. Kogenerační jednotka připojeného bioplynového zařízení dodává elektřinu a teplo pro další fáze technologie. Tím je obvykle pokryta větší část potřeby tepla k sušení a zajištění energetické bilance linky. Do sítě se obvykle dodávají jen přebytky elektřiny nebo tekutá paliva.

Nízkoteplotní pyrolýza

Usušený a rozdrcený organický materiál (vlhkost do 15 %, zrnitost < 0,5 mm) se vkládá do reaktoru, který je naplněn tzv. kontaktním olejem. Ohřevem na asi 350 °C se spustí zplyňovací a krakovací proces, jehož výstupem jsou různé druhy kapalných uhlovodíků typu motorové nafty, benzínu, kerosenu nebo těžkého topného oleje.

Další využití plynů

Nezkapalněné plyny (především metan) se dále využívají k pohonu plynové turbíny nebo plynového motoru, které pohánějí generátor. Vyrobená elektřina se spotřebuje ve výrobním procesu nebo dodává do sítě. Přistavený plynojem vyrovnává rozdíly mezi produkcí plynu a jeho okamžitou spotřebou.

Cyklus horkého oleje

Horký olej z reaktoru je kontinuálně odebírán ze spodní části konvektoru a prochází filtračním lisem, který odstraní nečistoty (popeloviny, zbytky katalyzátoru, písek, silikony atd.). Vytvořený “filtrační koláč” představuje asi 5 – 10 % z hmotnosti vstupního materiálu. Může být využit například jako plnidlo do silničního asfaltu, který je také z části produktem celého procesu. Tato výrobní technologie je ve své podstatě bezodpadová.

Co dodat závěrem. Snad jen to, že miliardy, které ČEZ mámí po státu na výstavbu dalších jaderných bloků je nesmysl a vláda by se měla zaměřit na podporu nových bezodpadových, pro lidstvo bezpečných, technologií, které výrobu energií zlevní a ne zdraží. Decentralizace výroby energií je cesta k levným energiím tedy k prosperitě národa.  Až se to stane, tak věřte, že BUDE LÍP

Petr Havlíček