Asi vás napadá otázka, která firma se o naše vodní hospodářství tak dobře stará. Odpověď je prostá. Obec si založila vlastní technické služby, které se mimo jiné starají o celou řadu potřebných a pro obec užitečných činností. Tohle všechno píši proto, že si neumím představit racionální důvod k přenechání správy nad vodním zdrojem někomu, kdo bude mít možnost na této strategické oblasti bohatnout, a to na úkor občanů. I přesto se mnohé obce a města svého majetku zbavily nebo je daly do správy zahraničním koncernům.
Pokud mně po této racionální úvaze bude chtít někdo oponovat, že nemám pravdu, přidám další důvody, které mohou vést k rozhodnutí obce vzdát se samosprávy nad pitnou vodou.
V každém případě to mohou být jen peníze. Pokud by nešlo o vidinu naplnění vlastní nebo v lepším případě obecní či městské kasy, pak se může jednat jedině o hloupost, a v takovém případě nemá dotyčný starosta nebo zastupitelé na radnici co pohledávat. Argumentace, že peníze získané z prodeje nebo pronájmu přináší zisk, je jen zástupnou lží, neboť provozovatel tento náklad musí zákonitě přenést do cen vodného, aby byly jeho náklady pokryty. Ve své podstatě se placení zástupci obce zbavili odpovědnosti, kterou jim občané ve volbách svěřili. Za účelem odůvodnit své konání pak zastupitelé peníze utržené za prodej nebo nájem vodních zdrojů vynakládají na méně potřebné investice, to vše v očekávání, že za to od občanů sklidí politické body a potlesk. Nicméně skutečnost, že tímto způsobem vytáhli občanům zcela zbytečně peníze z peněženek, už nikdo nepřizná.
Čemu přestávám zcela rozumět, je fakt, že následné zdražování vodného se již děje zcela mimo jakoukoli kontrolu obce. Ceny se mnohde vyšplhají i přes sto korun za jeden metr krychlový a světe, div se, občané platí stále víc, o to usilovněji se proto snaží šetřit, a čím více šetří, tím rychleji roste cena vody. To je lišácky zdůvodňováno tím, že náklady na pomyslnou „službu“ jsou pořád stejné, ne-li vyšší, a tak ztráta z příjmu za pokles spotřeby je vlastně důvodem ke zvýšení cen.
Každá firma musí při poklesu poptávky po svých produktech v první řadě snížit režijní náklady a zvýšit efektivitu výroby. To vše proto, aby výrobek mohla prodávat za takovou cenu, která bude pro spotřebitele atraktivní, jinak zkrachuje.
Společnosti mající kontrolu nad vodními zdroji si cenu prostě zvednou. A protože jim bylo umožněno podnikat v naší zemi se strategickou surovinou, bez které se nikdo neobejde, a kde nebyly ze strany obcí a měst nastavené takové nástroje, které by cenu udržely na objektivní realistické hranici, mohou si jednoduše dělat, co chtějí.
A tak si pokládám otázku: jak by asi dopadla česká firma, kdyby se chovala například v Rakousku, Německu, Španělsku nebo ve Francii při správě vodních zdrojů stejně, jako subjekty se zahraničními vlastníky u nás? S jistotou lze říct, že nic pěkného by si tam o Češích nepomysleli.
Nekalé praktiky zahraničních koncernů
Za zmínku stojí příběh mého známého, který před třemi léty stál za úspěšným projektem na bázi občanské iniciativy, jenž si vzal na mušku zkorumpované politiky. Byl tu i předpoklad, že tato iniciativa může u občanů v příštích parlamentních volbách zabodovat. Jednoho dne ho navštívili dva pánové zastupující francouzskou společnost s návrhem, že zmíněné občanské iniciativě zafinancují volební kampaň, ovšem za předpokladu, že jim bude za pomoci nově zvolených zástupců hnutí garantován přístup do oblastí správy vodních zdrojů. Naštěstí s nimi známý vyrazil dveře. Otázkou ale zůstává, zda tato společnost již v minulosti nebyla se svými návrhy úspěšná u zavedených politických stran.
A tak nezbývá, než se zamyslet nad odkazem uvedeným níže, který ukazuje dnešní smutnou realitu (dle mého názoru) přemrštěných cen, které přímo vybízí podívat se na zoubek těm, kdo na radnicích v minulosti vládli a nechránili zájmy občanů.
Pod stejným drobnohledem je třeba mít každého provozovatele v tom smyslu, zda jsou jeho režijní náklady na únosné míře ve vztahu k nákladům a přiměřenému zisku. Jedna z nezákladnějších otázek by ale měla směřovat k zastupitelům. Obce získávají finanční prostředky za účelem smysluplného hospodaření z daní nás všech a je jen na zastupitelích, jak naloží s majetkem obce, která je veřejnoprávní korporací, hospodařící se svým majetkem podle schváleného rozpočtu. Ono totiž není nikde zákonem stanoveno, že obec bezpodmínečně musí investice do distribuce pitné vody přenést do její ceny. Vše je v pravomoci místní samosprávy.
Dnes je krátce po volbách do zastupitelstev, při nichž se v mnoha obcích a městech změnilo vedení a je na vás, občanech, abyste svojí iniciativou po zastupitelích žádali změnu a přehodnocení současných smluv v oblasti správy pitné vody a sjednání nápravy, která bude vstřícná k občanovi, nikoli nástrojem na „dojení“ republiky nadnárodními společnostmi, jejichž zisky končí za hranicemi našeho státu.
