Petra Rédová Fajmonová, BSc.

  • BPP
  • Jihomoravský kraj
  • krajská zastupitelka
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 4,8. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

31.03.2025 9:00:00

Varuje nás příroda?

Varuje nás příroda?

Naučili jsme se létat jako ptáci, potápět se jako ryby, jezdit rychleji než vítr. Ale jednu jedinou věc jsme nepochopili: co to vlastně znamená žít jako lidé. Se soucitem, s pokorou a s vědomím, že nejsme středem vesmíru.

 Denně čteme zprávy o přírodních katastrofách. Oheň pohlcuje celé vesnice, záplavy ničí domovy během pár hodin, země se třese a bere s sebou životy. A my? My se zatím hádáme, jak dlouho válčit, kdo má větší pravdu, a jak oškubat ty nejzranitelnější - seniory, pracující, malé podnikatele. Řešíme konflikty, které nejsou naše, zatímco ty skutečné problémy nám klepou na dveře.

Jenže my jim neotvíráme. A když už, tak se tváříme, že je to nějaký dočasný průvan.

Zaráží mě, co se děje na Slovensku a v Maďarsku. Země, které si zatím drží zbytky zdravého rozumu, odvahu myslet kriticky a nesouhlasit s tím, co je nám vnucováno shora. A najednou slintavka a kulhavka? Přesně tam? To vážně budeme dál tvrdit, že je to náhoda?

V září 2024 záplavy smetly celé oblasti. Dodnes tam lidé žijí v provizoriu. Ne ze své viny, ale proto, že vláda má jiné priority. Válka, zbrojení, ideologie. Není to absurdní, když by země měla především chránit své občany?

Příroda na nás mezitím křičí. Nešeptá, nenaznačuje, křičí. Ale my ji neslyšíme. Možná už ji ani nechceme slyšet. Zvykli jsme si na komfort, na iluzi moci, na myšlenku, že jsme něco víc. Že jsme páni tvorstva. Ale nejsme.

Příroda není náš nepřítel, ale ani služebník. Je to síla, která nám dává vše a která si to může kdykoli vzít zpět. A že si bere, o tom už není pochyb. My se mezitím snažíme tvořit umělý svět plný zákazů, pokut, směrnic a plastových řešení. A všechno to balíme do hezkých obalů s nápisy jako “Green Deal”. Aplikujeme ho na Evropu, dusíme sami sebe, zatímco jiní se tomu smějí.

Naučili jsme se létat jako ptáci, potápět se jako ryby, jezdit rychleji než vítr. Ale jednu jedinou věc jsme nepochopili: co to vlastně znamená žít jako lidé. Se soucitem, s pokorou a s vědomím, že nejsme středem vesmíru.

Možná nám to příroda připomíná. Možná nás varuje, že jsme překročili hranice, které jsme překročit neměli. Možná jsme si v aroganci mysleli, že si ji podrobíme. Ale ona jen tiše čekala, až se sami zničíme. A pak jedním dechem smete vše, co jsme postavili bez úcty k ní i k sobě.

Ještě není pozdě. Ale je nejvyšší čas přestat si hrát na bohy. A začít znovu. S nohama na zemi. A hlavou tam, kde má být, u srdce, ne v oblacích.
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama