Výbuchy munice skladované soukromými podnikateli ve Vrběticích a střelba držitele zbrojního průkazu na spoluobčany v Uherském Brodu.
V obou případech šlo o události mimořádné, nepravděpodobné, neočekávané a neočekávatelné, avšak se společensky nebezpečným a tragickým dopadem, který silně rozjitřil veřejnost.
V případě Vrbětic jde skutečně o systémový problém nedostatečné legislativní úpravy dříve nepředpokládané situace, kdy je munice skladována a zpracovávána ve vojenských prostorech soukromými subjekty, na něž se nevztahují armádní předpisy. Nová úprava je tudíž oprávněná a žádoucí.
Jinak je tomu ale v druhém případě. Je zde sice několik rozumných změn (např. zkrácení platnosti zbrojního průkazu na 5 let a předřazení zdravotní prohlídky před zkoušku odborné způsobilosti), ale další navrhovaná zpřísnění v oblasti vydávání zbrojních průkazů a omezování práv legálních držitelů zbraní jsou často nevhodná a nedomyšlená populistická opatření, která podobným výjimečným kritickým situacím stejně nezabrání, a přitom výrazně poškodí práva mnoha slušných občanů (zejména právo na ochranu osobních informací, právo na osobní a domovní svobodu, právo na sebeobranu aj.). Dochází tak ke zneužití výjimečné tragické události pro nežádoucí omezování práv občanů a posilování pravomocí státní moci – především Policie ČR a částečně i policie obecní.
Problematické je už samo zavádění dalších centrálních registrů, resp. jejich existence vůbec – míním Centrální evidenci přestupků a Centrální evidenci zbraní. Centralizace citlivých informací obecně značně usnadňuje a zlepšuje přehled státní moci o jednotlivých konkrétních občanech, a může být proto velmi nebezpečná pro jejich svobodu, zejména v případě změny politické situace ve prospěch sil s autoritářskými či totalitními sklony a cíli. Dále je tu i problém nově navrhovaných přístupů k takto centralizovaným informacím.
Zcela nepřijatelné je, aby do Centrálního registru zbraní měla přístup obecní (a městská) policie. Jde o citlivé osobní informace, do kterých obecní policii, která by neměla mít více pravomocí ani osobních informací, než mají jiní občané, nic není. Zdůvodnění, že se jí to může hodit při některém zákroku, je zcestné. Obecní policie by měla být připravena a cvičena na možnost, že se setká se zbraní kdykoli. Pokud jde o nebezpečné zákroky, měla by vždy požádat o pomoc státní policii, a ne kovbojsky tasit na občana své vlastní zbraně.
Problémem je i novelou navrhovaný přístup do Centrálního registru zbraní ze strany lékařů. Podle návrhu zákona může (ale nemusí) nahlížet do informací v registru o konkrétní osobě jakýkoli lékař. Není nijak ověřováno, že dotyčná osoba je skutečně jeho pacientem, ani to, zda tento případný pacient může být k držení zbraně skutečně zdravotně nezpůsobilý. Prakticky to znamená, že se k osobním informacím o držení zbrojního průkazu dostane kdokoli. I lékař může být darebák a každý asi zná nějakého lékaře, který za něj do registru nahlédne, a může mu tak třeba při přípravě vloupání či přepadení ověřit, zda mu nehrozí obrana střelnou zbraní. Připomínám, že může jít o kteréhokoli lékaře a že ani lékařské tajemství se na takovou informaci zřejmě nevztahuje.
Nedomyšlená a pochybná je celá nová koncepce nepovinného nahlížení lékařem do Centrálního registru zbraní a následného oznamování podezření o možné ztrátě zdravotní způsobilosti policii a posudkovému lékaři. Vzhledem k dobrovolnosti nahlížení lékařem do registru je pravděpodobné, že nová úprava bude naopak méně účinná, než je úprava dosavadní, v níž je oznamování posudkovému lékaři v případě podezření na ztrátu zdravotní způsobilosti nyní povinné. Argument z důvodové zprávy, že v případě povinnosti lékaře nahlížet při možné ztrátě způsobilosti pacienta do registru by se držitel zbrojního průkazu mohl vyhýbat lékařské péči, je nesmyslný, protože se vztahuje samozřejmě i na nepovinné nahlížení, které ztrátou průkazu rovněž hrozí. Zdá se tedy, že nepovinnost je dána spíš nesouhlasem lékařů s povinným nahlížením, což naznačuje neochotu lékařů k této činnosti. Bylo by proto lépe se nad celým systémem znovu zamyslet, neriskovat zhoršení a nechat zatím fungovat dosavadní způsob.
Rovněž je potřeba znovu zvážit značné uvolnění a rozšíření institutu zadržení a předběžného zajištění legálně držených zbraní. Důvodová zpráva sice tvrdí, že jde o prostředky ochranné a preventivní, nikoli sankční povahy. Je ale nutné si uvědomit, že z hlediska člověka postiženého takovým úkonem jde jednoznačně o sankci, která mu v mírnějších případech brání v jeho aktivitách (např. mysliveckých, sportovních nebo sběratelských) aktivitách, ba dokonce i ve výkonu povolání, a v jiných případech mu v posledku znemožňuje účinnou obranu života, zdraví a majetku vlastního i jeho rodiny.
Zcela nepřijatelná je pak možnost policie vykonat bez jakéhokoli povolení domovní prohlídku za účelem zadržení či zajištění legálně držené zbraně a průkazů k ní. Jde o porušení domovní svobody, která patří mezi ústavně zaručená základní práva a svobody (Článek 12 Listiny základních práv a svobod). Jediné dosud dovolené narušení této svobody je dáno přísnými podmínkami trestního řádu (§ 82 – 85). Pokud má už zákon povolit policii podobné narušení základní svobody, je nutné, aby tento akt mohl být proveden až po výslechu dotyčného a musel být předem schválen jinou nezávislou institucí – soudcem nebo předsedou senátu, obdobně jako je tomu v trestním řádu. Podle vládního návrhu totiž nastává naprosto absurdní situace: např. chce-li policie provést domovní prohlídku, aby odebrala zbraň někomu, kdo jinému tuto zbraň odcizil, a drží ji tudíž nelegálně, je povinna mít k tomu souhlas soudce, zatímco k domovní prohlídce u legálního držitele zbraně nikoli!
Je tedy zjevné, že tento návrh zákona je třeba přepracovat. V novém přepracovaném návrhu by měly zůstat potřebné změny zákonů, které se týkají skladování a zpracování munice. Oblast držení zbraní by měla být buď zcela ponechána v dosavadní zákonné úpravě, nebo pozměněna jen o některá bezrozporná ustanovení (délka platnosti zbrojního průkazu apod.). Vzhledem k tomu, že všechny typy úprav – potřebné, problematické i zcela nepřijatelné – jsou v předloženém návrhu spolu značně provázány, není vhodné, aby se tento návrh zákona přepracovával až při čtení ve výborech. Mohly by tak vzniknout nové logice odporující situace a chyby a vůbec legislativní paskvil. Proto navrhnu v podrobné rozpravě, aby výbor pro bezpečnost doporučil poslanecké sněmovně vrátit tento návrh zákona navrhovateli k přepracování.
Daniel Korte, poslanec TOP 09
