Mladý novinář, pocházející z nomenklaturní rodiny, člen KSČ podle jeho vlastního vyjádření v letech 1985-89, vstoupil do této strany údajně proto, že nabyl dojmu, že se socialistický systém nedá měnit zvenčí. A teď se za své dřívější rozhodnutí před českým národem velice stydí.

     Mrzí jej v této souvislosti například také článek v Mladé frontě z roku 1986, ve kterém autor adoruje osobu Klementa Gottwalda.  Za jeho tehdejší výroky by se nemusel stydět snad ani generální tajemník ÚV KSČ. Posuďte sami: „"Gottwaldův odkaz není zdaleka pouze na papíře. Je i v myšlení a práci těch, kdo o něm dokáží přemýšlet, kdo se dokáží řídit jeho příkladem. Jako magnet předává svou přitažlivou sílu, tak ji předává tvořivý a lidský člověk přes bariéru času."

     Komárek ale prý vše „špatné“ ze své minulosti již svojí prací odčinil! Jestli má nový pan poslanec na mysli štvavé, antikomunisticky a antisocialisticky laděné příspěvky v některých tendenčních novinách, vlastněných zahraničním kapitálem, plné neskrývaného vzteku a zášti, tak z úhlu jeho stále se měnícího pohledu, nepochybně jistě!

     V nedávné době odvysílaném pořadu ČT „Hydepark“ bylo mnohé Komárkem dříve vyřčené už zase trochu jinak! Volební lídr ANO 2011 v Libereckém kraji příkladně levicově horoval za odstraňování sociální nespravedlnosti přesně tak, jak to prý jeho politické hnutí „slibovalo před volbami do poslanecké sněmovny po náměstích“.

     Martinu Komárkovi také velice mrzí, že svého současného ideového guru Andreje Babiše, který zkritizoval obrovskou míru korupce v ČR, označoval ještě v roce 2011 jako „hospodského žvanila“ či „prskajícího Pepka z hospody“, jehož výroky „ukazují stav jeho miliardářské mysli“. Při „šéfově“ mediální ostrakizaci údajně vycházel z otevřených zdrojů a bohužel tak naletěl novinářským kolegům. K tomu lze dodat snad jen to, že jestli se jednalo o informace od některých jeho spolupracovníků z MF DNES, lze to snad i částečně pochopit.

     Komárek ve zmíněném  televizním pořadu také navrhoval vyvolat jednání s církvemi o sporných restitucích. Konstatoval, že církve možná řeknou, že „tolik majetku pro ně není třeba“, což při neústupně zištném chování církevních představitelů Duky a Vlka působí více než úsměvně. Zákon o církevních restitucích dokonce označil jako „ne úplně kvalitní“, na referendum je však již prý pozdě.

     Etablovaný zastánce zrušení platnosti „Benešových dekretů“ nakonec překvapil i sdělením, že zánik „Dekretů presidenta republiky z roku 1945“, o které se opírá poválečné uspořádání naší republiky prostřednictvím konfiskace nepřátelského majetku či pozbývání státního občanství u zrádců a kolaborantů, již není „ na pořadu dne“.