V příspěvku mi nejde o lacinou předvolební dehonestaci hazardu jako takového, ale spíše bych se rád pokusit čtenáři nastínit určitý nekompletní popis politických možností vedoucích k jeho omezení a minimalizaci vlivu jeho dopadů. Některé zmíněné iniciativy stále nejsou v podmínkách ČR bohužel využívány. Možná z důvodu, že nejsou zodpovědným politikům dostatečně známy, možná však také proto, že je prostě sami ani znát nechtějí.

    Z praxe lze identifikovat tři základní kategorie eventuálního politického působení: omezení dostupnosti hazardu, omezení osob, které mohou hrát a omezení způsobu poskytování hazardu.

     V případě omezování dostupnosti mají čeští obecní politici možnost regulovat počet heren i kasin přímo. V evropských zemích je povolený počet kasin nastaven rozličně: nejméně v Itálii do pěti a nejvíce jich povoluje Velká Británie a to do stopadesáti provozoven. Relevantní vědecké studie prokazují, že život v okruhu 80 km od kasina je spojen se zvýšením míry patologického hráčství až o 50%.

     Vlády také často prosazují restrikce omezující takové formy hazardu, které jsou ze své podstaty "nebezpečnější" či potencionálně škodlivější. Jedná se o nepřetržité varianty, kdy lze hrát poměrně rychle a které vyžadují vysokou četnost. Jejich ztělesněním jsou elektronická herní zařízení (hrací automaty, videoloterijní terminály), ale také sázkové hry v kasinu nebo "nepřetržité" loterie.

    Důležitým faktorem, přispívajícím k problémovému hráčství, je také příležitostný hazard, veřejně dostupný i mimo vyhrazené provozovny. Jedná se o umisťování herních přístrojů do sport barů, nákupních center apod. Možnými opatřeními této prvně jmenované kategorie může být však i omezení lokalit provozoven hazardu a omezení doby provozoven hazardu.

    Druhou bazální množinou politických možností, vedoucí k minimalizaci vlivů a dopadů hazardu, je omezení jeho reálné přístupnosti. Celosvětově nejběžnějším je omezení hazardu na zletilé osoby a to ve věkovém intervalu 15 až 21 let, přičemž obecně nejčastěji platí hranice 18 let. Bohužel však v některých zemích scházejí konkrétní zákony a tam kde jsou, existují významné odchylky k jejich uplatňování. Za uvážení tak stojí mnohde možnost zvýšení zákonného věku pro hazard, a to i u nás.

    Některé země se také vydaly cestou omezování přístupu do heren a kasin místním občanům, například ve Slovinsku mohou residenti do herních provozoven HIT pouze 4x měsíčně. V SRN, Francii nebo Nizozemsku platí zase pravidla předepisující do kasin formální oděv a to částečně kvůli péči o vyšší ekonomické třídy, ale i současně z důvodu omezení přístupu lidem s nízkou úrovní ekonomického statusu. Velice zajímavou možností je, podle mého názoru, institut tzv. sebevyloučení. Jedná se o opatření terciální prevence, kdy se jakýkoliv člověk, nejčastěji však jedinec stigmatizovaný hazardem, smluvně zaváže k omezení počtu svých návštěv či k úplnému vyloučení z kasina. Programy takovéhoto "sebevyloučení" již běžně aplikují ve Francii, Belgii, Nizozemsku, Spojeném království aj.

    Třetí hlavní skupinou politických opatření jsou omezení a úpravy způsobu poskytování hazardu. Zde bychom mohli zmínit parametrické úpravy elektronických herních zařízení. V souladu s vědeckými studiemi lze konstatovat, že ve většině hazardních lokalit jsou méně lukrativní automaty průběžně nahrazovány přístroji s tvorbou co nejvyššího zisku. Možných technických úprav herních přístrojů je nespočet, a to od zrychlení hry, zvýšeného počtu herních řad přístroje, možnosti přijímání bankovek až po možnost stále vyšší výhry, ale také výše sázek aj.

    Do zvláštní kategorie politické korekce hazardu patří například zavedení povinnosti předkládat průkaz totožnosti či se prokazovat speciální identifikační kartou. V Rakousku platí, že osoba, která vstoupila do kasina za předchozí půlrok více než devadesátkrát, nebo patří k nejvyšším 5% osob z hlediska četnosti návštěv, obdrží dopis, který ji informuje, že se její hráčské návyky považují za problémové, že její pokračující hraní představuje riziko a je dočasně vyloučena ze vstupu do kasin. U opakovaných zákazů vstupu se postupně prodlužuje jejich platnost a po sedmi zákazech se tento stává trvalým.

    Opomenout v tomto jistě zajímavém soupisu efektivních možností regulace hazardu bych však neměl ani omezení přístupu k finančnímu úvěru provozovnou nebo zákaz současného užívání alkoholu a tabáku.

    Jak jistě nyní sami již vidíte, politických možností je v boji s hazardem nespočet, a to jsem ještě všechny zcela jistě nezmínil. Teď už je jen na naší politické reprezentaci, zda je využije či nikoliv!