(...) Podíváme-li se na dnešní stav Armády České republiky, pak nelze přehlížet, že pouze z hlediska počtu žen a mužů ve zbrani se pohybujeme na úrovni 16 tisíc a klíčové útvary jsou cca na 65 % stavu, a potřebovali bychom se dostat někam k celkovému počtu 27 tisíc. Pro ilustraci: Nasazení a roční udržení několika set vojáků na ochranu Vrbětic vážně oslabuje naši schopnost participovat v aktivitách kolektivní obrany.
Obdobná je situace záloh, kde máme přibližně 1500 žen a mužů a potřebovali bychom asi trojnásobek a zejména, aby měli možnost pravidelně cvičit spolu s jednotkami Armády České republiky a udržovat své bojové schopnosti.
Z hlediska nutných výdajů na obranu jsme v roce 2014 vydali 0,95 % a v NATO jsme se pohybovali v poslední desítce zemí. Při odečtení sedmi miliard sociálních nákladů obsažených v rozpočtu Ministerstva obrany jsme dokonce cca na 0,81 % a předposlední před Lucemburskem.
Souhrnně z hlediska našeho vkladu do kolektivní obrany nejsme sice zcela v pozici černého pasažéra, ale jsme mezi zeměmi, které nepřispívají společné ani vlastní obraně dospělým a plnoprávným způsobem. To nás samozřejmě bezpečnější nečiní.
Aniž bychom podceňovali schopnosti našich vojáků, je v mnoha ohledech některá jejich bojová technika starší, než jsou oni sami. I v tom máme velký dluh, a nejsme tudíž schopni se bránit pouze vlastními silami, a byli bychom závislí na pomoci spojenců. Z této strany a z této strategické perspektivy je patrné, že klíčovým prvkem naší obranyschopnosti nejsou branci, ale profesionální vojáci a zálohy a do nich je třeba investovat cílevědomě, s rozvahou, ale zvýšenou měrou.
Z uvedených důvodů je projednávaný zákon ve své koncepci modifikován a bude pozměněn ve spolupráci s ministerstvem v průběhu druhého čtení tak, aby odvody nebyly plošné, ale spíše dobrovolné, a zejména aby je následoval nezbytný intenzívní výcvik. Koncepci plošných registračních odvodů tedy opustíme, jakkoli branná povinnost z naší legislativy nezmizí. Má u české veřejnosti podporu, jakkoli je za základ naší obranyschopnosti jednoznačně vnímána profesionální armáda.
Rád bych jako místopředseda výboru pro obranu Sněmovnu požádal o propuštění předlohy do druhého čtení a vytvoření prostoru na její odpovídající přepracování s ohledem na význam legislativy i vývoj bezpečnostní situace, kdy vrácení předlohy k přepracování potřebnou legislativu k obraně země by výrazně zbrzdilo a zpozdilo.
Rád bych zde také veřejně poděkoval kolegyni a kolegům ve výboru pro obranu za práci, kterou na debatě strategie řešení naší obrany odvedli.
Rád bych také požádal vládu, aby zvážila zrychlení růstu výdajů na obranu vzhledem k vývoji bezpečností situace i k našim závazkům vůči spojencům. Výbor pro obranu se na svém nejbližším jednání bude otázkou tempa a kvality čerpání prostředků zabývat, stejně jako koncepcí rozvoje Armády České republiky tak, abychom výdaje racionálně proměnili v potřebný růst bojových schopností Armády České republiky a v zájmu všech občanů této země.