„Jean-Claude Juncker má sice lucemburský pas, svou zálibou v pití a tlachání má však mentalitu Porýní i on. Stejně jako jeho přítel Schulz zná pro Evropu jen jeden azimut - více integrace. Jeho závěr z britského referenda? Měnovou unii třeba ještě prohloubit.“

„Že by se po britském referendu slušelo pochopit, že v současnosti vyvstává více otázek než odpovědí a klasický model evropské integrace je očividně v krizi, ty dva ani nenapadne. V tom zůstávají, to se musí uznat, konzistentní. O svých kánonech odmítli pochybovat už při minulých zvratech.“

Jejich „logika je prostinká a nezvratná. Každou pochybnost občanů o integrační cestě z 50. let mají za důkaz o potřebě ještě většího vlivu EU. Že klesá účast při volbách do Evropského parlamentu? Nemá prý dostatek moci. Že kolísá euro? Bruselu údajně schází pravomoci. Čím víc je  pochybností, tím víc to chce vlivu EU. Jak prosté.“

„V průběhu posledních evropských voleb se Schulz a Juncker nechali svým stranickým zázemím nominovat do čela kandidátek. To, že  Junckera žádný Brit či Schulze žádný Rumun tak nevnímal, jim bylo šumafuk. Jejich jména na špici kandidátek se prezentovala coby krok směrem po správné evropské vládě, jako předzvěst nových evropských časů.“

„Nakonec to bylo jako obvykle. Účast ve volbách byla nízká, tak jako ještě málokdy, sebedůvěrou Junckera a Schulze to však neotřáslo ani v nejmenším. Prostě si v ´evropském duchu´ rozdělili moc: Juncker se stal šéfem EK, Schulz směl, přinejmenším prozatím, zůstat předsedou Evropského parlamentu.“

Podobně je však i „Brexit vnímán jako důkaz, že evropská integrace není stále dost hluboká. Vůči Britům, kteří jsou za to spoluzodpovědní, musíme nyní vystupovat obzvlášť tvrdě. Kdo nechce poslouchat, musí dostat za vyučenou.“

„Optikou Junckera a Schulze je v tom ovšem i pozitivní moment: největší odpůrce evropské integrace si bude brzy balit kufry. Teď už se s Východoevropany a Skandinávci i jejich podivnými nápady  vypořádáme mnohem snáz. A pokud ne, tak ať si prostě jdou.“

„Ať tak či onak, k tomu, proč o sobě zapochybovat, neexistuje sebemenší důvod. Že těm, kdo jich v řadě evropských zemí mají plné zuby, svým ztřeštěným ´Jedeme dál´ dodávají munici, je netrkne.“