Jejich původci se „nederou k moci v Kanadě, Británii či USA“. Ataky na západní cíle mají západní státy přimět právě k tomu, aby „napadly muslimské země a pokud možno do nich i vtrhly“. Právě to totiž, tak jako nic, teroristickým strukturám dodává „revoluční renomé i lokální zázemí“.

„O to šlo Usámovi bin Ládinovi v roce 2001. (Doufal v americkou invazi do Afghánistánu, s bonusem v podobě invaze Spojených států do Iráku ani nepočítal). Cílem videí ISIS se záběry stínaných západních rukojmí je dotlačit země, odkud pocházejí, k válce. Ta strategie zatím funguje perfektně.“

„´Globální index terorismu´, publikovaný rok co rok Ústavem války a míru, minulý týden dokumentoval, že počet obětí terorismu se za 13 let od 11. září 2001 zpětinásobil.“ A to „navzdory faktu, že ´válka proti teroru´, vedená Spojenými státy, už spolykala 4.400 miliard dolarů“ („v Iráku, Afghánistánu i ´protiteroristických operacích´ jinde po světě“).

Ono to „ovšem nebylo ´navzdory´ těmto válkám. Nýbrž drahnou měrou  právě v jejich důsledku.“ „Invaze, útoky dronů v Pákistánu, Jemenu i v Africe, celý ten bobtnající aparát ´globální války proti terorismu´ totiž  teroristickou bestii neeliminuje. Tu bestii naopak sám živí a pomáhá k  vzestupu. V roce 2000 zahynulo rukou teroristů 3.361 lidí; loni jich bylo zabito 17.958.“

„Minimálně 80 procent z nich byli muslimové.“ A „ti, kdo je zabili, byli z velké většiny muslimové též: teroristé Islámského státu (ISIS) v Iráku a Sýrii, Boko Haram v Nigérii, Talibánu v Afghánistánu a Pákistánu, al-Kájdy a jejích filiálek v dalších částech světa (typu al-Šabábu v severovýchodní Africe).“

„Tím nemá být řečeno, že terorismus je výlučně muslimskou záležitostí.  Svými historickými kořeny sahá do evropských bojů proti režimům útlaku v 19. s 20. Století. Značné intenzity nabyl v osvobozeneckých zápasech  proti evropským koloniálním říším po II. světové válce. Za součást této vlny lze považovat i izraelský Stern či Irskou republikánskou armádu.“

„Z pozdější módní vlny terorismu šlo o evropská, latinskoamerická i japonská hnutí ´městských geril´ 70. a 80. let – skupinu Baader-Meinhoffová v Německu, Rudé brigády v Itálii, Montoneros v Argentině, ´Japonskou rudou armádu´ atd. – politického úspěchu nedosáhla jediná z nich. Specificky ´islámský´ terorismus startuje reálně až v 90. letech, s nástupem radikálních, anachronických forem sunnitského islámu.“

V případě „poslední vlny terorismu tvoří občané vyspělých zemí jen kolem pěti procent obětí“. Je to však „právě jejich smrt a ignorantské reakce vlád jejich zemí, co spektakulárnímu růstu džihádistického extremismu dodává  palivo.“

„Takže co se s tím dá dělat? Užitečné náměty nabízí sám ´Globální index terorismu´. Dokládá, že velká většina teroristických organizací z posledních 45 let vypadla fakticky ze hry. Reálně jich vyhrálo, chopilo se moci či jinak roztáhlo křídla jen asi 10 procent. A přímým nasazením vojenské síly jich bylo eliminováno jen sedm procent.“

Zato s „osmdesáti procenty z nich skoncovala kombinace lepší policejní praxe a politického procesu“. Pokud dokázal „brát půdu pod nohama rozhořčení, v němž terorismus nachází živnou půdu“.  Šít své kroky co možná na míru „etnických, náboženských i politických skupin, v nichž  měl terorismus oporu“.

Analogicky to – na margo minulého „Týdne protiteroristické bdělosti“ v USA) – vidí John Rees,. Napsal i řadu knih: Algebra revoluce (The Algebra of Revolution), Imperialismus a odpor (Imperialism and Resistance), Chronologie. Politické dějiny moderního světa (Timelines. A Political History of the Modern World), Lid žádá. Stručné dějiny arabských revolucí (The People Demand. A Short History of the Arab Revolutions). Spoluzakládal „Lidové shromáždění“ (People´s Assembly) i „Koalici za zastavení války“ (Stop the War Coalition).

Teď na portálu Counterfire stopuje vývoj teroru i graficky. Z těch diagramů mu vychází hlavně čtyřlístek směrodatných fakt. Říkanku, jíž téma teroru przní  mainstream, drtí na prach:

„Fakt č. 1: Co je příčinou terorismu? Je to v zahraniční politice, ty troubo.“ (řečeno variací na heslo, jímž se Bill Clinton propracoval do Bílého domu).

Křivka teroru roste exponenciálně od 90. let. Jako závislá proměnná „válek proti teroru“, vedených USA, Británií a celou koalicí ochotných. Líčit to jako nemilé překvapení je trapná lež. Že „válka proti teroru hrozbu terorismu jen dál zvýší,“ varovala Tonyho Blaira i sama Eliza Manningham Bullerová, tehdejší šéfka MI5.     

„Fakt č. 2: Hlavním dějištěm terorismu není Západ.“

Jako na dlani je to na mapě světa, rozlišující země co do rizika teroru, jak je hodnotí kompetentní instituce. Všechny západní státy řadí do kategorie „malého rizika“. Výjimkou je jen Francie, řazená do kategorie „středního rizika“ (hlavně kvůli své „letité koloniální minulosti“). Naproti tomu šestici zemí, vystavených největší hrozbě, představují právě ty, kde si americké drony dopřávají seriál mimosoudních poprav – Somálsko, Pákistán, Irák, Afghánistán, Súdán a Jemen.

„Fakt č. 3: ´Válka proti teroru´ vraždí lidí víc, než terorismus sám.“

Flagrantně to dokládá diagram, srovnávající oběti 11. září 2001 a z řad invazních jednotek v Iráku – a iráckých civilistů, zabitých v průběhu invaze a okupace. Oproti nim tvoří oběti 11. září 0,28 procenta; a ty v invazních uniformách - 0,55 procenta. 

„Fakt č. 4: Reálný rozsah teroristické hrozby.“

Tabulka Global Terrorism Database sumarizuje následky všech teroristických útoků v letech 1970 – 2007. Zhruba 55 procent z nich si nevyžádalo žádnou lidskou oběť, necelých 20 procent – po jedné, v rozmezí 2 – 4 lidských životů – asi 13 procent, 5 – 10 životů – asi 6 procent, 11 – 25 lidských obětí – cca 3 procenta a více než 25 životů – kolem 1 procenta. 

To hlavní však obnažily prominentní Foreign Affairs v článku z roku 2010, nazvaném Je to v okupaci, ty troubo!:

„V Afghánistánu, Iráku i dalších muslimských zemích se teď Američany snaží zabít víc sebevražedných teroristů každý měsíc, než za celou dobu do roku 2001.“