Gottwald a svědomí
Během čtyř válečných let se Gottwald stává uznávaným vůdcem strany. Podle pramenů měl údajně pověst realistického státníka, schopného především jednat všude tam, kde druzí pouze mluvili. Jako zastánce bolševizace strany měl sice odpůrce, ale byl také od samého počátku obklopen blízkými, stejně či podobně smýšlejícími přáteli a spolupracovníky. Znal osobně a velmi důvěrně jejich soukromí, charakter, schopnosti, morální vlastnosti. Jak podle vašeho soudu, osobně prožíval skutečnost, když mnozí z jeho přátel byli v 50. letech odsouzeni za protistátní činnost a nakonec i tvrdě potrestáni? Proč se takové zakončení vyšetřování tehdy stalo skutečně politickou a nevyhnutelnou nezbytností, ač jemu a mnohým bylo zcela zřejmé, že jde o konstrukce?Do jaké míry se podle vašeho názoru Klement Gottwald iniciativně podílel na politických procesech?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Gottwald neměl obrovskou autoritu jen uvnitř vlastní strany. Zkuste nahlédnout třeba jen do publikace, vydané k jeho padesátinám v roce 1946. A začíst se do řádků, jimiž ho hodnotí jeho hlavní političtí rivalové. K politickým procesům z přelomu 40. a 50. let došlo za situace, kdy jsme se bránili mimořádně kruté a zákeřné přesilovce "studené války". Co chvíli hrozila přerůst i v jaderný ohňostroj. 69 jaderných hlavic bylo určeno jen k útoku na Prahu a její okolí. Už na prahu 50. let, jak to potvrdily tajné dokumenty Pentagonu zveřejněné před pár lety. Politika, mající nás srazit na kolena, tu měla přirozeně i svou pátou kolonu. Přesto je samozřejmě věčná škoda, že se jí nepodařilo čelit mnohem víc "asymetricky", a nejen ve vojenské sféře.
Zmíněné procesy navíc provázely i dva rysy, které se dneska záměrně zatloukají. Skutečné příčiny stíhání byly zavřeny za sedmero západů z obav, aby neprovokovaly k následování. Místo nich se soudům předkládaly "zástupné verze". To byly skutečně svého druhu konstrukce, do nichž se směrodatná fakta promítala jen okrajově, pokud vůbec. A právě to už se nedá vzít zpátky. Tím spíš, že autentická dokumentace padla po tunelářských převratech do rukou, jimž zachování daného stavu plně vyhovuje.
Přísně zakázaným ovocem je však i pravda o roli, již v politických procesech sehrály intriky západních "služeb". Byl to i případ procesu s Rudolfem Slánským a jeho kolegy. Už v podobě "Dopisu velkému metaři", špinavé provokace špionážní struktury plukovníka Moravce ve shodě s jeho americkými šéfy. Rudolfa Slánského uváděla do podezření, že ho tyto kruhy nejen řídí, ale brzy si pro něj dokonce přiletí a odvezou k sobě. Gottwald, ba ani Stalin zprvu nevzali za bernou minci ani tak práskanou zpravodajskou hru. Moskva ji nechala ověřit svému "krtkovi" za Atlantikem. A ten hlásil, že daná verze nelže. Jazýčkem na vahách byla až tato epizoda. "Krtka" však už držela pod krkem druhá strana. A to v tu chvíli ještě nevěděla Moskva, a tedy ani Gottwald. Tuhle stopu vyšátral Míla Ransdorf. I díky své fenomenální jazykové vybavenosti. Povedlo se mu to však až pár týdnů před nečekanou smrtí. Svou unikátní expertízu tak stačil dotáhnout jen zčásti. Souvisí Mílovo náhlé úmrtí i právě s tím? Jsou lidé, kteří si to myslí.
Tohle i spoustu jiných věcí však Gottwald znát ještě nemohl. Procesy s lidmi, s nimiž táhl za jeden provaz už od 20. let, ho děsivě traumatizovaly. Čelil tomu i alkoholem. Zemřel pouhé čtyři měsíce po Rudolfu Slánském a ostatních, kdo v procesu s jeho :"protistátním centrem" dostali nejvyšší trest. Bylo mu teprve 56. Morální trauma je to i pro nás, kdo jsme u těch tragédií nebyli. Naši odpůrci se ne a ne omluvit ani za statisíce životů, zmařených i jejich jménem jen agresemi za "změnu režimu" v tomto století.
