Milada Horáková

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

Doktorka Horáková popravena být neměla. Jistý důstojník britské rozvědky českého (a šlechtického) původu dokonce tvrdí, že popravena ani nebyla. Už dlouho to však hlásá jen on, ač na svou podporu uvádí i údaje, jež nikdo nevyvrátil. Pokud by prošly nezpochybnitelnou verifikací, rázem by vrhly jiné světlo na celou kauzu, mající nás, komunisty, démonizovat "na věčné časy a nikdy jinak".  

Já sám jsem v mučivě schizofrenní situaci i z jiného důvodu. Netajil jsem se tím už v pořadu na TV Bureš, na nějž se odvoláváte. Jako mladý kluk jsem přišel do styku i s lidmi, kteří dramata z přelomu 40. a 50.let neznali jen z druhé ruky. Do mocenských složek je vynesly zásluhy v boji s fašismem, v němž nasazovali život a leckdy i krutě krváceli. Různou měrou se pak vyskytovali i poblíž kauz, vedoucích nakonec i ke známým "politickým procesům". Nešlo o žádné Doubky či Kohoutky, odsouzené za zhovadilosti už pár let poté a samotnou socialistickou justicí. Ti chlapi, starší o generaci či skoro dvě než já, vyšli z 50. let s čistým štítem. Zpovídal jsem je dvacet let nato. Procesy typu s doktorkou Horákovou tehdy nemohly sloužit dnešní démonizaci. To, co mi vyprávěli, tak nebylo pod tlakem, provokujícím mlžit a fabulovat. 

Je samotné hnětla jiná věc. Právě ta, kterou jsem zmiňoval v TV Bureš. Žaloby v "politických procesech" z přelomu 40.a 50. let byly až pedanticky "odkláněny" od toho, co bylo reálným důvodem stíhání. Mělo se tak dít z bezpečnostních důvodů - přesněji z obavy, že odtajnění dobových "covert operations" a "dirty tricks" proti nám by zvyšovalo troufalost těch, kdo v nich měli pokračovat. Reálné příčiny stíhání se tak přísně tutlaly. A soudy řešily "náhradní" žaloby. Právě sem měl, jak jsem ze zmíněných debat vyrozuměl, vést i důležitý klíč k jinému bizarnímu tajemství - kajícných doznání obžalovaných k tomu, co tvrdily ony "náhradní" konstrukce. Učinit věcí veřejnou to, oč mělo jít ve skutečnosti, bylo prý pramálo i v zájmu mnoha odsouzených.  

Pohnutky tehdejší taktiky se snažím pochopit. Nám se však krutě mstí i s úroky. Už dlouhé roky a tím víc od konce 80. let. Velmoci, jež naši poválečnou volbu nenáviděly, nás chtěly "osvobodit" stůj co stůj. Jeden z Mašínů i Paumer litovali i nad hrobem, že svými vrahounskými kousky nedokázali vyvolat třetí světovou válku. 69 jaderných hlavic bylo určeno jen k úderu na Prahu už od počátku 50. let. Pár let po Mnichově, okupaci a válce. Stály nás přes 360 tisíc životů. Především tohle vše dominovalo kontextu, v němž práci pro cizí velmoci vnímala i široká veřejnost, a ne jenom mocenské složky. V obklíčení, hrozícím jadernou agresí, padli za oběť represí i lidé bez viny. Budu ten poslední, kdo by zatloukal. Mám z toho morální trauma, i když jsem u toho nebyl. Přál bych byť za nehet stejného svědomí všem, kdo honí kariéry podporou brutálních agresí v našem století. Agresí z prolhaných důvodů a s milióny zmařených životů.