dotaz
Vážený pane doktore, není nic neobvyklého, že majitel domu požaduje za pronájem jednoho pokoje klidně 8000, v současné době ,kdy nemá spoustu občanů kde bydlet a ani na to nemá peníze,tak jsou lidé kteří vlastní třeba tzv. "Králíkáren" třeba 15. osobně jednoho znám a za každý byt inkasuje nájem 15 až 20 tisíc měsíčně. Takže jsme se posunuli z cca 200Kčs na což měl každý kdo ví kam a říká se tomu svobodné podnikání. Slyšel jsem od jednoho takového provozovatele ,že si tak poctivě vydělává. Také si myslíte, že je to poctivá práce?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Brutální lichva, terorizující lidské právo, bez nějž je jinak i vše ostatní, je příznačnou vizitkou pozdního kapitalismu. Parazitismus, který v něm rychle bobtná, obnažuje v chemicky čisté podobě. A s ním i naprosto neurvalý poměr k nejzákladnější lidské potřebě, kterou už naše země uměla uspokojit neporovnatelně lépe. Většina těch, kdo tu byli na sklonku 80. let, žila v bytech a rodinných domech, postavených za poslední tři dekády socialismu. Bez hypotéčního chomoutu a za legrační zlomek jednoho čistého platu.
Dnešní civilizační skandál má pouze tři řešení. Jednak v podobě komplexní regulace, běžné i v řadě západních zemí. Ted zastropování ceny bydlení na úrovni, odpovídající přiměřenému výnosu z investice, a stanovení závazného procenta bytové plochy pod takto regulovaným nájemným - jak v projektech, závislých na udělení stavebního povolení, tak v už existující zástavbě. Tohle je naprosto běžné jak třeba ve Vídni, tak dokonce i v New Yorku. Za druhé v ještě dostupnějších cenách nájemního bydlení v domech, které jsou majetkem měst a obcí. Tvrdou konkurenci, která je dostane z hrušky dolů, však Harpagonům vytvoří jen masívní státní výstavba bytů pro lidi s normálním příjmem. Na parcelách, které jsou v majetku veřejného sektoru, a za v zásadě režijní ceny. Tak aby i nájemné činilo jen takový díl mzdy či platu, který bydlící nebude okrádat o jiné požitky čí vhánět do dlužnické pasti.
Bylo by to i v zájmu kapitálu, podnikajícího v "reálné ekonomice" a závislého na kupní síle běžných domácností, brakované lichvou na trhu bydlení. K poznání, jak zásadní to chce změnu, se však nedopracoval nejen on, ale ani skoro žádná z politických stran a zájmových sdružení. Podaří-li se zlomit zajetí, v němž chátrá radikální levice, právě tato otázka bude jednou z jejích priorit.
