historik, publicista a editor revue Střípky ze světa
Migrační invaze mixuje tragédie i pracky hráčů v pozadí. Snad už to tuší i nemehla bruselské buzerace, přikládající pod kotel evropské dezintegrace. Nevšední pohled za ten paraván nabízí Konstantin Novikov.
To hlavní, ač to žádný levičák není, ví i Joseph Stiglitz, laureát Nobelovy ceny (i hlavní ekonom Světové banky v.v.): žábou na prameni ekonomického rozvoje je skandální nerovnost. O tom je i jeho včerejší interview v Le Monde.
Kyjevská artilerie už zase masakruje Donbas. Sabotáž minských ujednání denervuje Rusko i Evropu. Co mají žáby na prameni za lubem – a kde všude jim zvoní hrana – přibližuje obšírné interview Rostislava Iščenka.
Šéfka řecké prozatímní vlády Vasiliki Thanuová má mnohem vyhraněnější politické pozice, než by napovídal její dřívější post předsedkyně Nejvyššího soudu. Se svěží sondou přichází Peter Koenig, sám totéž v bleděmodrém.
Opičí láska praporu Azov k hnědému moru je známa notoricky. „Evropskou volbu“ Kyjeva zbarvuje drasticky. Korunu jí nasadila novina, nepopřená ani režimním The Kyiv Post. Komentuje ji kanadský profesor Michel Chossudovsky.
Obracet na uši roli, kterou sehrála sovětsko-německá smlouva o neútočení z poslední srpnové dekády roku 1939, musí všechny červené lucerny. „Presstituci“, z níž se zvedá kufr, dal tentokrát za uši i Matthias Krauss v Junge Welt.
„Legitimita daného společenského řádu tkví v legitimitě jeho dluhů,“ píše americký analytik Charles Eisenstein. Právě takové posouzení těch dnešních – anoncuje už titulkem stati – se však snaží zablokovat šejdířská lež.
Turecké nálety na Islámský stát byly zatím 3 (slovy tři). Zato na kurdskou PKK – 300! Za zády „ředitele zeměkoule“ se to neděje. Za paraván špinavosti, kde si jeho „elity“ mastí kapsy, nahlíží americký portál Huffington Post.
„Gorbymánie“ už tu byla. Naivkům zůstaly oči pro pláč. Z vykuků nadělala „oligarchy“. „Corbymánie“ právě startuje. Míří přesně opačně. O Jeremym Corbynovi, aspirujícím na šéfa Labour Party, nabízíme zasvěcené stati hned dvě.
Prezidenta Porošenka políbila Štěstěna nadvakrát. Jak novým rezervoárem lidského inventáře, jejž poptává do války s Donbasem, tak šancí vylepšit prachbídnou demografii. Ironickými špílce neskrblí Dmitrij Sedov.
Za „pomoc“ ho má už jen „presstituce“ (jak se jí říká v Americe). Na Řecko valí hladový protektorát hlavně Německo. Jako prototyp, testovaný i pro reprízy. Tentokrát mu nahlíží pod kůži americký profesor Richard D. Wolff.
Řecký parlament spáchal harakiri. Tím víc to hrotí rozpory uvnitř vládnoucí SYRIZY. Lídr levicové opozice P. Lafazanis vyzval k „rozbití diktatury eurozóny“. „Podporovat premiéra Tsiprase už nebude“ ani předsedkyně parlamentu Z. Konstantopuluová.
Ameriku čeká další volební cyklus a spoustě lidí hrozí, že do něj investují mraky iluzí. „Tento systém se však už napravit nedá. Tohle je Řím roku 460. Tečka“. Píše Paul Rosenberg a dodává:
Za zpožděné reakce se omlouvám. Chod internetu bez drátů bývá přerušován drastičtěji, než koitus hrozící alimenty. K oběma otázkám jsem se vyjádřil už nejednou - a to i na PL. Takže znovu aspoň ve zkratce: Teroristická internacionála, která se všel
Když řecký ministr hospodářství Giorgos Stathakis vítězoslavně anoncoval „Tu dohodu máme!“, přišlo to každému, kdo si neamputoval rozum, k smíchu i k pláči. Stephen Lendman z Chicaga ty pocity artikuluje.
Máte svatou pravdu, chtělo by to audit jako řemen. Dvojnásob u "neziskovek", jejichž šéfy zvou na obrazovky coby politické kazatele (a inkviziční Koniáše). TI fešáci si na askezi sv. Františka nepotrpí. Do humanitárních pohrom váží cestu méně, než papež sám. O to víc s
Horší než Hitler není, pilně však pracuje na tom, aby Evropě nějakého nadělila znovu. EU je v pasti svých jalových klišé, která před původem a podstatou všech problémů jen znovu a znovu bezradně uskakuje. A čím déle si to pohodlíčko dopřává, tím hustší je teď smršť bumerangů, jimiž se to vrací na hlavy nás všech.
Pat Buchanan je lídrem amerických "paleokonzerv" (což je charakteristika, na niž jsou hrdi oni sami). Je to chlapík nesporně vzdělaný a v mnohém i moudrý, některé z jeho utkvělých představ ho však pronásledují krutě. Pokud jste Smrt Západu opravdu četl, nepřišlo i Vám legrační, jak se tam děsí - coby rozkladného prvku - 
„Sýrie vítězí. Nehledě na krveprolití a tvrdý ekonomický tlak. Sýrie míří k vojenskému a strategickému triumfu a změní i Střední východ,“ srovnává profesor Tim Anderson, co viděl za dvou návštěv země.
V knize popsal příčiny smrti zapadu : 1) invaze přistěhovalectví ze 3. sveta 2)hrozby multikulturismu 3) ztráta evropský...
