historik, publicista a editor revue Střípky ze světa
Proti verdiktu Nejvyššího soudu USA, rušícímu strop na „sponzoring“ voleb, už běží kampaň Sjednocení občané (Citizens United). Telefonickým interview ji podpořil i exprezident Jimmy Carter.
Dobrý den, chci se zeptat,zda vám přijde normální,když EU začne přijímat islámskou ideologii ze 7.st. s nezmenenymi zako...
Palestinci jsou „chudí“. Ve „horních patrech moci mají nulový hlas“. Stíhá je „démonizace“. V „Americe se nenajde prezidentský kandidát, který by sháněl sponzory slibem, že podpoří Palestince“, píše Chris Hedges, mazák důstojné žurnalistiky.
V ruské mentalitě je sociální spravedlnost svorníkem už po staletí. Moc, jež to programově ignoruje, ztrácí legitimitu, píše akademik Sergej Glazev, Putinův poradce a přední kritik privatizační devastace.
„Generál Wesley Clark, velící NATO v době amerického bombardování Srbska, minulý týden navrhl, že ´neloajální Američané´ patří ´po dobu konfliktu´ do internačních táborů,“ píše Ron Paul, dřív letitý kongresman i uchazeč o Bílý dům.
Na džihád nesází jen Washington. Varšavský kompars mu funí v patách. To registrované partnerství si dělí role úměrně relativní síle. Kam míří jeho cíle – a jak dlouho se tím pinoží - mapuje Nikolaj Mališevskij.
Sergej Glazev, řádný člen ruské Akademie věd a Putinův poradce, patří k mozkům, jež suverenitu své země – v nejširším slova smyslu – hájí obzvlášť konzistentně. Tentokrát hlavně prizmatem sílícího zázemí, které si buduje v Asii.
Z tragické kapitulace Řecka je fait accompli. Tsiprasova vláda vzdala právě to, čím vyhrála volby, píše Emanuel E. Garcia, lékař původem z Filadelfie, žijící na Novém Zélandu.
Dezerce sice neminuly ještě žádnou armádu. Jsou-li však masovější, bývají i ilustrací, jak je to s důvody nasadit krk. CJ Hinke z WorldBeyondWar – „světového hnutí za skoncování s válkami“ – listuje hlavně kronikou amerických dezercí.
CIVILIZACE A MY Jak je na tom dnešní svět, naše země, společnost a politika? Na takové otázky v širších souvislostech s výhledem do budoucna pro ParlamentníListy.cz odpovídá historik a zahraničněpolitický expert KSČM Josef Skála. Naše civilizace podl
Před pár dny se „Řecko mohlo stát branou do nové Evropy“. „Předvést jí, jak se suverenita, autonomie, sebeurčení – a hlavně demokracie, ta moudrost darovaná Řeckem Evropě před 2500 lety – dá vydobýt zpátky,“ píše Peter Koenig.
Mainstreamu slušné společnosti se z toho, jak správci „peněz jiných lidí“ nakládají s Řeckem, zvedá kufr. Paul Craig Roberts, druhý muž Reaganovy státní kasy, to vidí v ještě dalekosáhlejším kontextu:
Pokud jde o dnešní Řecko, „rozsah kapitulace a absurdita politické situace toho, kdo je sleduje zvenku, možná poněkud zarazí“. Sama řecká „levice však právě to čekala už měsíce“, píše Michael Chessum v britském New Statesman.
„New York Times se nad islamistickými militanty, bojujícími na Ukrajině po boku ultrapravicových a neonacistických praporů, nadrženě tetelí. Jsou-li vražděni ´Rusáci´, takový mix extremistického násilí, aby nestál za oslavné tirády, zřejmě neexistuje
„Nekonečné škrty, vnucované řeckému lidu Evropou, jednoduše nefungují,“ píší v otevřeném dopise Angele Merkelové jak Thomas Piketty, autor kultovního Kapitálu v 21. století, tak Jeffrey Sachs z krasoduchů „šokové terapie“.
„Mainstream“ čte z pysku těm, kdo si na Řecku namastili kapsy. Za trest, že má loupeže po krk, mu prorokuje peklo na Zemi. Děravý bubák je k smíchu i Georgi Friedmanovi. Šéfuje agentuře STRATFOR, přezdívané též „nevládní CIA“.
Výsledky řeckého referenda uvítala i argentinská prezidentka Kristina Kirchnerová. Na tak „nevídanou formu obrany proti diktátu mezinárodních věřitelů“ si však netroufla ani ona, glosuje víkendové zemětřesení profesor Valentin Katasonov.
Pro „evropské vlády a média je řecká finanční pohroma dílem nezřízené rozmařilosti“. To moudro si říká o zpřesnění. „Osob a obsazení.“ Bezkonkurenčním zřídlem „dluhu olympijského kalibru“ je totiž „plýtvání při nákupu zbraní“.
Na téma, k čemu jim řecký dluh je, už kápli božskou i lídři Evropské unie. Píše Joseph Stiglitz, laureát Nobelovy ceny a hlavní ekonom Světové banky ve výslužbě. „Libě ta odpověď nezní: víc, než o penězích a ekonomice, to totiž je o moci a demokracii
Delfy proslavila už antika. Teď se na scénu vrací Delfskou deklarací. Je z předminulého víkendu. Iniciovala ji plejáda osobností, neváhajících nést na trh kůži i za řeckou demokracii a lidská práva.
