Děkuji, pane místopředsedo. Dobrý den, dámy a pánové. Jak už bylo řečeno panem předsedajícím, měl bych vám předložit v prvním čtení zákon o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb. Co je podstata toho zákona? Žijeme ve světě, který se poměrně velmi dramaticky mění. Mění se i způsob, kterým jsou poskytovány informace. A zásadní změna, kterou zákon přináší, je, že reaguje na ten nárůst informací, které jsou v elektronické podobě, ať se to týká elektronických knih, nebo různých elektronických dokumentů. Takže doplnění knihovního zákona se týká toho, čemu se dneska říká webharvesting. Co to je? Tak to je něco jako sběr, vlastně mapování a uchovávání vybraných elektronických informací ve všech těch vydavatelstvích a způsobech, kterými se dnes nabízejí. Dá se to rozdělit na neperiodické publikace, knihy elektronické a na periodické elektronické dokumenty.
A vlastně tento zákon zavádí novou povinnost pro vydavatele, jejíž podstatou je, že tak jako to prozatím bylo u vydávaných knih a periodik, tak nyní by platilo, že by vydavatelé poskytovali - ale pouze - Národní knihovně, aby to bylo jednodušší, pouze Národní knihovně by se poskytoval výtisk jednak neperiodické publikace v elektronické podobě, to znamená elektronické knihy, a stejně tak by se to týkalo i vybraných periodik, které jsou v elektronické podobně, tak by také poskytovaly jeden povinný výtisk nebo dokument Národní knihovně. Takže podstatou je právě toto zavedení nové povinnosti - podávání takto povinných elektronických periodických i neperiodických publikací Národní knihovně.
Národní knihovna to bude soustřeďovat. U ní se to takto bude shromažďovat tím webharvestingem. A ona potom samozřejmě z těchto povinně odevzdaných elektronických výtisků bude vytvářet databáze a k nim potom budou mít přístup i zákonem stanovené další knihovny a instituce v zemi. To znamená, z toho, co takto Národní knihovna shromáždí, potom budou tyto elektronické informace periodické i neperiodické dále získávat a moci s nimi pracovat i ostatní knihovny v zemi. Takže ten způsob samozřejmě, kterým se to děje, ten je také stanoven v zákoně. Samozřejmě to musí být v souladu s autorským zákonem. A obsah se potom dále takto zpřístupňuje i všem dalším možným čtenářům i v regionech přes další knihovny.
To je v podstatě to, co tento zákon zavádí jako novou formu práce s elektronickými informacemi, která reaguje na současný stav světa kolem nás.
Rád bych řekl, že to, co tam je tedy navrženo a co by se mělo nyní realizovat podle tohoto návrhu zákona, bylo diskutováno jak s knihovníky, poměrně široce s knihovnickou obcí, a také s vydavatelskou. Takže všechny strany, které jsou v tomto zapojeny, byly součástí té diskuse. A vlastně návrh, který vám předkládám, mohu říci, že je výsledkem konsenzu mezi knihovníky, vydavateli a ministerstvem.
Ještě bych rád k tomu možná připomněl, zvláštní režim budou mít ty elektronicky pořízené publikace, které jsou určené pro osoby se zrakovým postižením, protože jejich příjemcem bude tiskárna, nebo knihovna a tiskárna pro nevidomé, kterou máme jako organizaci v rámci Ministerstva kultury. Je to podobné, jako to máme dneska ve spojení se slepeckým písmem, tak i řekněme je tady jedna subkapitola, která se týká osob se zrakovým postižením a jejich možnosti dostat se k těm elektronicky šířeným a předávaným informacím.
Kromě této změny zákon neobsahuje žádné další koncepční změny. A všechny dosavadní postupy, povinnosti knihoven vůči sobě zůstávají zachovány.
Takže všechny změny v tomto zákoně opravdu jsou jenom ty, které nezbytně navazují na veřejný zájem, kterým je uchovávání a předávání elektronických informací. Je to výhradně toto, co je předmětem úprav, které vám předkládám. A je to jediný smysl a význam těch změn. Takže já proto navrhuji, aby tady zákon, který mění tohle, co jsem nyní popsal, aby byl postoupen do druhého čtení a abychom ho tedy projednali a přál bych si, abychom ho dnes propustili do druhého čtení. To je snad všechno, co jsem vám chtěl říct.
