Stále se diskutuje o událostech v Oděse. Dnes už je známo, že gubernátor Němirovskij dal instrukce milici, vedené Ivanem Katerinčukem , aby nijak nezasahovala proti pravicovým radikálům, které doplnili i lidé z prostředí lumpenů. Milice tedy nezasahovala a radikálům vytvořila příznivé prostředí. Šlo o předem promyšlenou a připravenou provokaci. Radikálové nahnali stoupence federalizace do Domu odborů (kde prokuratura nezjistila při následném vyšetřování žádné zbraně) a realizoval se scénář zastrašení, který zastávali lidé „tvrdé linie“.  Prosadila se cesta hnutí, které ovládlo Majdan: Svoboda, Udar, Otčyna.

Jenže situace se vymkla kontrole a milice už pak radikály nebyla schopna nijak usměrnit. Lidé v budově odborů neměli vodu, nemohli dýchat. Přeživší popisovali fyzické utrpení, které je čekalo i poté, co měli možnost poznat „lidskou tvář“ radikálů. Mnozí prošli „koridorem hanby“ (korridor pozora), kde byli podrobeni týrání a násilí. Analytik a politický konzultant Lev Veršinin soudí, že číslo obětí není konečné, že nezůstane u oněch 46, ale obětí bude asi stovka. Opírá se o rozsáhlý okruh zpráv z Oděsy, kterou dobře zná a má tam velké kontakty.

Milice se tak stala spoluviníkem celé tragédie. Do hry byl prý zapojen i Igor Kolomojskij, vybavený cizím pasem (v Dněpropetrovsku, kde je gubernátorem z vůle Oleksandra Turčynova, ho nazývají „gauleiter“). Ví se, že Kolomojskij při pokusech získat pod svou kontrolu průmyslové kapacity užíval ozbrojené bandy vyzbrojené pálkami, železnými pruty, řetězy a dalšími podobnými zbraněmi.  Takovými, které měli účastníci násilností na Majdanu. Protože mu lidé v Dněpropetrovsku nevěří a ignorují jeho nabídku, že za odevzdání zbraně dostane každý člen sebeobrany 3 tisíce dolarů, za kulomet 5 tisíc dolarů. Prý by to platil ze svých peněz.

                S průběhem „trestné výpravy“ (karatěľnaja operacija) není spokojen ani ministr vnitra Arsen Avakov, ale ani Oleksandr Turčynov, který přiznal, že lidé na Jiho-Východě sebeobrany podporují.  Navíc prý milice má za sebou sovětskou éru a není schopna plnit úkol vyplývající z ukrajinské ústavy, tedy ochranu veřejného pořádku. Proto akce proti „separatistům a teroristům“ nemá úspěch. Ovšem člen městské rady v Oděse Sergej Bovbalan se vyslovil, že oni nejsou separatisté, ale antifašisté. Dav v Doněcku skandoval „Oděssu ně prostim“ (Oděsu nepromineme) a tento slogan se stává heslem těch, kteří odmítají kyjevskou moc. V Doněcku i v Luhansku probíhá mobilizace a odhaduje se, že armáda (dá-li se to tak nazvat) Jiho-Východu může dosáhnout deseti tisíc lidí. 

V Doněcku se lidé z průmyslu bojí i o práci. Gubernátor Sergej Taruta uprchl z města a zanechal tam své luxusní sídlo. Je známo, že Taruta se jako kapitalista angažoval v gdaňských loděnicích v Polsku, vydrancoval je a přivedl k pádu. Za zničením kolébky Solidarity byl i on. Lidé z Doněcku se obávají, že by tento oligarcha mohl podobně ovlivnit osud místního uhelného průmyslu. Nová moc vznikla za pomoci oligarchů (z dněpropetrovské oblasti jsou hned dva, Viktor Pinčuk, majitel Interpipe, a Igor Kolomojskij, ovládající Pryvatbank, kteří kdysi spolu soupeřili a pak se zase spojili) a jenom oligarchové na převratu získali. Proto také obyčejní občané nevěří slibu premiéra  Arsenije Jaceňuka, který pronesl během své návštěvy Oděsy, že moc na Ukrajině projde decentralizací. Dále Jaceňuk označil události v Oděse za ruskou provokaci.

                Jako na zavolanou pro kyjevskou moc přišly v neděli dva hlasy ze zámoří. Kanadský premiér Stephen Harper rozšířil sankce na ruské společnosti působící v Kanadě a známý senátor John McCain, který vystupoval na Majdanu v přípravné fázi převratu, vyzval jménem skupiny republikánských senátorů, aby Barack Obama poskytl Ukrajině vojenskou pomoc.

                I když zatím nikde nejsou ještě vidět plakáty k prezidentským volbám, mají proběhnout už 25. května. Jejich skoro jasný vítěz je Petro Porošensko, oligarcha a majitel Pátého kanálu televize, který sehrál klíčovou roli v převratu a podpoře Majdanu. Nejvýznamnější protikandidátkou je Julija Tymošenko, která má zájem na střetech, jež by vedly k suspendování voleb, a proto přivítala „úspěch“ v Oděse. Zkouší získat body i opatrnou kritikou oligarchů. Nikdo z dnešních mocných nekritizoval pochodňový průvod fašistů v Kyjevě, který vizuálně připomínal nacistickou éru.

Populárnímu starostovi z Charkova Michailu Dobkinovi „dopřáli“ domácího vězení poté, co oznámil svou prezidentskou kandidaturu. Kandidatury se postupně vzdávají představitelé protimajdanovské opozice, například lídr hnutí Jiho-Východ Oleg Carjov. Nechtějí hrát frašku a Jiho-Východ bude prezidentské volby bojkotovat.  Muž, který mluvil o své účasti v těchto volbách, šéf Pravého sektoru Dmytro Jaroš, se aktivně účastní „trestné operace“. Kyjev kvůli chystanému bojkotu nebude schopen uskutečnit prezidentské volby v řadě míst. To ho netrápí. Volby proběhnou, ať to bude s účastí jakkoliv. Uskuteční se tam, kde je Kyjev bude schopen zorganizovat, a jejich výsledky budou platné.  

                V tom si mohou být jisti podporou Západu. Porošenko vše dlouhodobě konzultoval s Američany a bude uznán. Jenže je jasné, že ho nepřijmou lidé na Jiho-Východě. Aby se udržel, bude se muset opírat o sílu, bude muset mít všude „ozbrojenou pěst“ Kyjeva. Selže-li hra na unitární stát, může nastat pokus o něco na způsob federace v Bosně a Hercegovině (soudí už zmíněný analytik Lev Veršinin). Jenže tam jde o faktický protektorát Západu. To naději na úspěch v této zemi asi nemá. Západ není schopen Ukrajinu finančně sanovat. Nakonec možná nastane to, o čem je přesvědčen Lev Veršinin: že Ukrajinci sami svrhnou fašisty a postaví je před lidový tribunál.

5. 5. 2014