Narodil jsem se a žil na samé hranici protektorátu. Můj otec vzpomínal, jak po Mnichovu byli skoro všichni jeho bratři mobilizováni a on jako dvanáctiletý musel sám se svou matkou sklidit celou úrodu. Rakovník byl plný uprchlíků z pohraničí. Lidé, kteří přišli o všechno, spali na nádraží, ve školách, v sokolovnách, u známých, kde se dalo. Za vesnicí, kde tehdy žila moje maminka, začínal zábor pohraničních území. V sousedním Novém Dvoře nežil jediný Němec, a přece se vesnice ocitla v německých rukách a sedláci jezdili do Kladna na Oberlandrat pro povolenky, aby mohli jet zorat svá pole. Trest smrti hrozil i za poslouchání zahraničního rozhlasu, neřkuli za tátovo počínání, kdy přechovával zbraň a pašoval odbojářům do lesů potraviny. Lidem se v květnu 1945 nesmírně ulevilo.

                A přece teď čteme v Týdnu názor jistého Ivana Motýla, že prý nemáme slavit 8. květen, svátek znásilňování a rabování. Raduje se, že v Polsku se objevila socha zobrazující rudoarmějce, který znásilňuje ženu. Masový fenomén to prý byl v Německu. Ano, takové věci se děly. Moje maminka vzpomíná na příběh, který se odehrál v její rodné vsi. Sovětský voják tam znásilnil ženu a jeho velitel ho dal zastřelit. Byla to doba, kdy se celá Evropa vzpamatovávala z válečného běsnění. Ale radost z konce války a vděčnost k těm, kteří fašistům zlomili vaz, přebíjela všechno. Umí si vůbec někdo z nás představit, co všechno ti vojáci na své cestě do Střední Evropy viděli a prožili? Proč někteří z nich zdivočili? Podstatné je to, že přinesli mír, konec strachu a zajištění naší národní existence. Kdyby nedošlo k porážce nacistů (a ta stála jen na československém území život 140 000 sovětských vojáků), náš prostor by byl germanizován a my Češi bychom tu nebyli. Nebyli bychom vůbec.

                Motýlův zevšeobecňující článek (aniž bych popíral, že se takové věci děly, včetně rabování) je pokusem přepsat dějiny a relativizovat německou (nacistickou) vinu. Takové hlasy se množí, viz články Tomáše Krystlíka, autora dvoudílné publikace Zamlčené dějiny. Ten nyní varuje, že prý má u nás ruská propaganda žně, a raduje se, že Putin začíná prohrávat. Ruská propaganda nemá žádné žně a Putin neprohrává. Ale myslící člověk musí vnímat, že fašismus na Ukrajině zdvihá hlavu. Kdo viděl záběry pochodňového pochodu v Kyjevě nebo ví něco bližšího o tom, jak ve Lvově proběh oslavný průvod na počet SS divize Galizien, tomu běží mráz po zádech. Fašismus je tady a film Michaila Romma „Obyčejný fašismus“ je znovu vrcholně aktuální.

Proč si média nevšímají výzvy Oleha Ťahnyboka, aby Ukrajinci pozdvihli zbraně proti ruským sviním, židovským sviním a Němcům? Proč si nikdo nevšímá projevů antisemitismu (byl například zmlácen kyjevský rabín)? Šéfovi ukrajinských komunistů Petro Symonenkovi vypálili dům a napadli ho při projevu v parlamentu. Oni patentovaní demokraté, které Západ oslavuje. Porušili sice při sesazení Janukovyče ústavu, stříleli po vlastních lidech, porušili dohody z 21. 2. (platily asi jen tři hodiny), porušují ženevské dohody, dopustili se v masakru v Oděse, zahájili operaci proti údajným separatistům a teroristům na jihovýchodě, ale v očích Západu to jsou patrně jen drobnosti.

Začínají se projevovat i rozpory mezi nimi. Oleksand Muzyčko zvaný Saško Bilyj už nežije. Byl to jeden z pohlavárů Majdanu, který zfackoval i kyjevského prokurátora (video obletělo celý svět), ale noví páni včetně Julije Tymošenkové si ho všimli. Měl asistovat při přepravě vyhořelého radioaktivního materiálu do zóny Černobylu. Za to měli noví ukrajinští mocipáni dostat peníze. Stejně se prý nikdy nezjistí, kolik toho materiálu tam je. Muzyčko si začal troufat, protože toho hodně věděl. Vyhrožoval a začal být nepříjemný i ministru vnitra Arsenu Avakovovi. Avakov si to nenechal líbit a s Muzyčkem to dopadlo špatně, podle oficiální verze se mu podařilo zasadit si dva výstřely do srdce, a to se spoutanýma rukama. Byl také zatčen oligarcha Dmytro Firtaš, který měl vyvézt nelegálně peníze a další aktiva ven ze země. S repatriací zmizelých aktiv mají prý pomoci odborníci z FBI. 

                Hospodářské potíže Ukrajiny mají být zakryty dobrodružstvím na jihovýchodě. Kyjevští vůdci tam poslali proti vlastním lidem vojáky, gardisty i dobrovolníky z Pravého sektoru, 160 tanků, 230 bojových vozidel pěchoty, asi 150 děl a letadla i vrtulníky. Západ mlčí. Američanům sice nevyšel plán, že po prezidentských volbách budou mít základny na Krymu, ale zkoušejí to jinak. Poslali odborníky FBI na takzvanou repatriaci aktiv ze zahraničí. Kyjev je v katastrofální ekonomické situaci. Státní dluh je 145 mld. USD a to je skoro tolik jako HDP Ukrajiny (153 miliard USD). Oligarchům patří 38% národního majetku a byrokrati i další privilegovaní vyvezli do zahraničí kapitál ve výši 167 mld. USD. HDP Ukrajiny klesl, nejen vlivem průmyslové krize, ale hlavně kvůli rozkrádání ve velkém, na 45% úroveň HDP v roce 1992. V Rusku po jelcinovském rozvratu začal za Putina HDP znovu stoupat, je 130 % úrovně roku 1992; démonizované Bělorusko je na tom ještě lépe: tam je dnešní stav 260% úrovně roku 1992.

                Boje na Východě Ukrajiny asi neskončí. Ministr zahraničí Ukrajiny Andrej Děščyca se v rozhovoru pro CNN vyjádřil, že trestná výprava (karatěľnaja operacija) byla jen několikrát přerušena a odložena a bude pokračovat dál.  Jeho kolega, ministr energetiky Serhej Prodan, má zase jiné starosti. Ukrajina dluží Rusku za dobu od ledna do konce dubna 3, 5 mld. USD za dodávky plynu. Ukrajina je přitom dostávala se slevou. Rusko dlouho váhalo, zda slevu zrušit. Ukrajina chtěla znovu projednat cenu za plyn, který neplatí. Podle platné smlouvy z roku 2009 má Rusko právo žádat v případě neplacení zálohové platby. Putin vyzýval ruské podniky, aby to nedělaly. Ukrajina pohrozila, že nebude probíhat umísťování ruského plynu pro EU do zásobníků a že nemůže zaručit tranzit plynu do EU. Všimněte si, nehrozí Rusko, ale Ukrajina, která se všemi prostředky snaží zatáhnout do konfliktu vojenského i vojensko-politického Rusko. Pak by mu Západ nasadil „psí hlavu“ a konflikt by se vyostřil. Rusko sice svým cvičením u ukrajinských hranic i přehlídkami po celé zemi k výročí vítězství demonstruje sílu, ale k žádné nerozvážnosti se strhnout nedalo.  A ministr energetiky Alexandr Novak rozhodně prohlásil, že bude s evropskými partnery hledat cesty, jak průchod plynu do zemí EU zajistit. Komisař EU pro energetiku Günther Oettinger nejen uznal platnost ukrajinského dluhu a nutnost ho splatit, ale ocenit i konstruktivní přístup Rusů. Aspoň to je dobrá zpráva.