Robert Cooper byl v době Tonyho Blaira vlivný muž britské a nejen britské politiky. Byl myšlenkovým guru Blaira a působil i jako šéfporadce Javiera Solany, kterého známe jako šéfa NATO i jako vysokého představitele EU pro mezinárodní a bezpečnostní otázky. Solanova vina v případě kosovské tragédie je naprosto neoddiskutovatelná. Robert Cooper shrnul názory nové elity, jejíž arogance zatím vrcholila Bushem mladším, v článku New Liberal Imperialism (Nový liberální imperialismus) v periodiku Observer Worldview Extra ze 7. dubna 2002, tedy ještě před útokem na Irák. V té době Robert Kagan a další psali útočné stati, v nichž tvrdili, že mezinárodní právo je strnulé, nepružné a je zapotřebí ho reformovat.

Cooper ve své úvaze New Liberal Imperialism píše, že pro to, aby se nastolila nová struktura mezinárodních vztahů, je potřeba humanitární intervence. Je nezbytné „rekolonizovat svět“, protože proti nám stojí „osa zla“ (axis of evil). Výsledkem těchto výzev je liberální imperialismus.

Liberální imperialismus tvrdí, že lze omezit státní suverenitu (limits in state sovereignty), což může zároveň přinést i „humanitární intervenci omezující suverenitu“ (sovereignty limiting humanitarian intervention).

Pro tuto koncepci je klíčové vnímání dnešního světa. Cooper vidí současný svět jako postmoderní (the postmodern world), tedy svět, kde jsou identity rozmyté a neměly by se zdůrazňovat oproti hlavnímu proudu. Naopak moderní a pre-moderní zóny představují hrozby (the moden and the pre-modern zones pose threats). Výzva postmodernímu světu vede k použití dvojích standardů. Postmoderní svět užívá volné kooperativní bezpečnosti. Když jde o staromódní státy „mimo postmoderní evropský kontinent“ (outside the postmodern continent of Europe) musíme použít tužších metod z dřívější éry (tougher methods of an earlier era). To jsou třeba síla, preventivní útok (pre.emptive attack), klam, nátlakové techniky 19. století.

Mezi sebou se držíme práva, ale když operujeme v džungli mimo postmoderní svět, když čelíme výzvě pre- moderního světa, pak se musíme držet zákona džungle. Pre- moderní svět je svět selhavších států (failed states).

Co toto všechno znamená, najdeme v nové doktríně NATO, která byla přijata na washingtonském summitu v březnu 1999. Její praktickou aplikaci přinesla válka v Jugoslávii a 77 dní bombardování Srbska a Černé Hory. NATO podle této doktríny může zasáhnout i tam, kde jsou sociální nepokoje, nebo tam, kde selhávají ekonomické reformy. Jen se podívejte. Přijalo také závazky mimo euroatlantickou oblast. Ta je tam sice stále zmíněna, ale s dodatkem „and around“. To „kolem“ znamená globální závazek.

V každém případě je Cooperův článek výjimečně zajímavý. Vysvětluje, co znamená postmodernismus pro politiky dnešních elit, proč je například Rusko nepřítelem (není postmoderní a drží se tradičních hodnot), a tak se používá vše možné, od konfliktu nízké intenzity (the low intensity conflict) až po obkličování Ruské federace v příkrém rozporu se závazky z doby Gorbačova, že se NATO na východ rozšiřovat nebude. Ale ve styku s pre- moderním světem je přece, říká Cooper, dovoleno řídit se zákonem džungle. Takto vypadá internacionalismus v představě imperialistů a jejich pomahačů.

Abychom dnes neskončili tak pesimisticky, rád bych čtenářům doporučil, aby si, někteří jistě po dlouhých letech, otevřeli opět Čapkovu Knihu apokryfů. Nalistujte si apokryf Smrt Archimédova a pobavte se a trochu i zamyslete se nad dialogem římského setníka Lucia s Archimédem:

„Já jsem tak trochu fyzik, Lucie, a něco ti řeknu. Síla se váže. Čím budete silnější, tím více svých sil na to spotřebujete; a jednou přijde chvíle -“
„Co jsi chtěl říci?“
„Ale nic. Já nejsem prorok, člověče; jsem jenom fyzik. Síla se váže. Víc nevím.“.

               Tento apokryf napsal Karel Čapek roku 1938. Neuvěřitelné, jak je aktuální.