Nechci být a rozhodně nejsem falešným prorokem, ale dívám se kolem sebe a přemýšlím o tom, co se kolem mne děje. A rozhodně si nevšímám jenom sám sebe nebo svého blízkého okolí. Není mi lhostejné to, jak žijí druzí, nejsou mi lhostejné jejich životní podmínky nebo osudy. A právě pro ostatní a příští generace varuji před možnými směry vývoje a jeho důsledky.

Uplynulých sto let, když vezmeme období od roku 1916 do roku letošního, bylo v dějinách lidstva naprosto výjimečných.

První světová válka následovaná epidemií chřipky, která usmrtila více lidí než předchozí konflikt. Druhá světová válka, zakončená použitím nukleární zbraně, obrovský rozmach vědy a techniky, nepřetržité regionální konflikty ve střední a jižní Americe, Africe a Asii. Konflikty krvavější a drastičtější než byla druhá světová válka.

Je mnoho aspektů, ze kterých se dá toto období lidských dějin komentovat. Možná, že jsou některé aspekty, například rozvoj výpočetní techniky z hlediska výkonu a miniaturizace, zajímavější než ten, který jsem si zvolil sám a který je podle mého názoru z hlediska budoucnosti důležitější.

Na počátku diskutovaného století nastoupilo v Německu národně socialistické hnutí pod názvem NSDAP, v Rusku bolševická strana KS. Zatímco nadvládu NSDAP ukončila porážka nacistického Německa, nadvládu KSSS ukončil rozpad Sovětského svazu, nadvláda komunistických pohrobků místo toho, aby slábla, neustále posiluje. To je patrné z vývoje v mnoha částech světa od střední a jižní Ameriky, až po Asii. Z hlediska našeho území se vystřídalo krátké období demokratického státu, nadvláda NSDAP, tříleté období pokusu o návrat k demokracii, nadvláda KSČ, dvacet let nepříliš úspěšného pokusu o návrat k demokracii ukončené nástupem hnutí ANO k moci.

Abychom pochopili, proč se tato hnutí a strany dostávají k moci, a proč u moci setrvávají tak dlouho, musíme charakterizovat především principy jejich organizace, motivaci lidí ke členství v nich a nástroje, které používají při cestě k moci a při jejím udržování. A také nezapomeňme, že povahu členů a příznivců hnutí jim umožňuje plynule přecházet od NSDAP přes členství a volbu KS až po členství a volbu hnutí ANO. Neméně důležitou je však také otázka, jak je možné, že se taková hnutí dostávají a udržují u moci přesto, že jejich reálná  členská základna nepřesáhne deset procent populace  a volební  podpora nikdy nepřesáhne třicet procent.

Tyto strany a hnutí, tedy NSDAP, KS a ANO vždy předložily jen cíl svého snažení a tím byl vždy pokrytecký příslib všeobecného blaha, nikdy však nepředložily konkrétní program, jak tohoto cíle dosáhnout. Pouze jednoduchá hesla, snadno zapamatovatelná a stravitelná. Poslední jmenované hnutí například heslem, bude lépe. Žádný konkrétní termín, jen mlhavá naděje. Tento postup vychází z celkem logického konstatování, že konec konců nadějí živ je člověk.

1.      Principy organizace

NSDAP, KS i ANO zdánlivě do své členské základny přijímají každého, kdo o to projeví zájem. Skrytým faktem zůstává, že přijetí člena je možné jen na doporučení funkcionáře. Přesně podle zákonů profesora Murphyho, se tak všehoschopné, kariéristické, závistivé, mstivé a zlé osoby stávají sítem, přes které procházejí do členské základny jen osoby s ještě horší psychologickou charakteristikou. Takto vybíraná a rozšiřovaná organizace představuje zosobnění všech záporných lidských vlastností a zároveň nebezpečný nástroj ovládaný jednotnou vůlí danou strachem ze ztráty privilegovaného postavení, bohatství získaného na úkor druhých a návykového pocitu moci nad osudy druhých. Organizační struktura těchto hnutí již svojí přirozeností a povahou svých členů ve velmi krátké době kopíruje organizační strukturu společnosti a státní moci. Stává se tak státem sama o sobě a může libovolně potlačovat práva jiných a prosazovat svoje sobecké nároky bez nebezpečí, že by mohla být odhalena, pranýřována nebo dokonce této moci zbavena. Každý, kdo by se pokusil tuto organizační strukturu narušit, se totiž musí obrátit se svojí stížností na ni samotnou. Tím na sebe upozorní jako na nebezpečného jedince a je v zájmu přežití celé organizační struktury likvidován nejen tím, proti komu byla stížnost adresována, ale všemi jeho nadřízenými a podřízenými složkami. Zájem celé organizace se tak stává zájmem každého jejího člena. To je také první podmínkou, která umožňuje takové organizaci nejen se chopit moci, ale také si ji po dlouhou dobu udržet.

2.      Motivace osob hlásících se k těmto hnutím a je podporujících

Touha po moci, prospěchu i slávě je přirozenou lidskou touhou. Projevy této touhy jsou však v normálně fungující společnosti tlumeny zásadami, pravidly, zákony, normami chování. Proto se sice navenek projevují v podstatně méně surové podobě, než je jejich pravá povaha. Při selhání regulujícího prostředí, tedy v období krizí materiální i morálních se ta přirozená surovost této touhy dostává na povrch je uplatňována se stále menšími ohledy. Hnutí, které postrádá jakékoliv ideály slučitelné s fungováním lidské společnosti, musí najít jiný způsob, jak svoje členy a příznivce motivovat. Motivací se tak stává ten prvek, který nejlépe odpovídá všeobecné charakteristice a psychologickým rysům té části populace, kterou potřebuje při své cestě k moci a při jejím udržování. Tímto prvkem je chamtivost, bezohlednost a bezcitnost. Všechny tyto vlastnosti jsou osobám hlásícím se k těmto hnutím vlastní, byly zatím ale důkladně skryty pod maskou. Pouhá představa, jak bude moci tato osoba odhodit masku a veškeré předstírání je natolik uvolňující jako například u pedofila při návštěvě nějaké asijské destinace nebo kanibala, který potkal sobě rovné a mohl se s nimi poprvé oddat hostině na lidském mase.

Zároveň ale musí osoby sloužící takovému hnutí být v určité části inteligenčního spektra omezené a to bez ohledu na dosažené vzdělání nebo počet titulů. To vynikne například u lékaře, který složí Hippokratovu přísahu a jistě ji v té chvíli bere vážně, ale v průběhu života ji stále více opouští, až se nakonec oddá zlu v podobě vyvražďování vězňů.

S rozvojem masové komunikace se dá přitom snadno předstírat, že ten daný člen hnutí je navenek nezávislý. Ovšem tím, že se pro toto hnutí, jeho fungování a moc angažuje přímo, je přímým pachatelem všech zločinů, kterých se toto hnutí dopouští. Na rozdíl od těchto přímých členů hnutí má velká masa příznivců sice velmi podobnou charakteristiku, ale podstatně méně schopností je uplatnit. O to snadněji se však oddávají snění o tom, že když bohatí a mocní jsou v čele organizace, že něco podobného potká i jeho. Bohužel stejný princip funguje i účasti na loterii. Ta může být a s velkou pravděpodobností je manipulována. Konec konců, viděl někdy někdo nějakého výherce. S omluvou, že by oznámení osoby výherce ohrozilo jeho bezpečnost, je pouze zveřejněna výše výhry. Ale kde je veřejná kontrola toho, že šlo skutečně o výhru a výherce a že to vše není jenom domluvený podvod? S takto snícími jedinci, kdy se ještě přidá syndrom spasitele, když on je miliardářem, tak nám určitě pomůže, je velmi snadné manipulovat.

3.      Nástroje používané na cestě k moci a při jejím udržování

Tak, jako se vyvíjela věda a technika, tak se vyvíjely i metody manipulace s veřejností a likvidace nepohodlných osob. Ojedinělé politické vraždy jsou dnes naprosto neúčinné, protože odstranění jednoho vládnoucího zločince se pouze uvolní místo pro ještě horšího, který jen čeká na tuto příležitost na nižším stupni vládnoucí organizace. Není již ani účinné používat zastaralé metody pronásledování, věznění, mučení. Právě tak jako zákazu studia pro potomky odpůrců režimu.

Naprosto v duchu vědeckotechnického pokroku a efektivních nástrojů manipulace s veřejným míněním je dnes daleko jednodušší očernit nepohodlné osoby do té míry, že lidé raději přejdou na druhý chodník, než by tu osobu potkali, bojí se přijít na setkání s takto ocejchovanou osobou, aby tam nebyli viděni, nechtějí nic označeného jako závadné číst a pro jistotu ani slyšet. Daleko účinnější a rychlejší než nějaké dlouhé politické procesy s nejistým výsledkem je dnes likvidace nepohodlných ekonomickou cestou. Ovládnutí nejdůležitějšího resortu a to finančního umožní tak dlouho nebo vysoce pokutovat danou osobu, až je dohnána k bankrotu. Následné exekuce potom takovou osobu zničí nejen materiálně, ale také psychicky a to dokonce účinněji než nejrafinovanější metody mučení uplatňované gestapáky nebo estébáky v dobách jejich největší moci. Také zákaz studia pro potomky by dnes vypadal naprosto staromódně. Dnes, kdy se i za takzvané bezplatné školství, platí horentní sumy, stačí rodinu zlikvidovat finančně a materiálně a je dáno s naprostou jistotou, že dítě z takové rodiny nebude studovat a nastoupí do zaměstnání nejlépe hned po skončení povinné školní docházky.

Tím se vytváří podmínky k udržení hnutí u moci i do budoucnosti. Od počátku finančně hendikepované děti nemohou studovat na rozdíl od dětí prominentů, kterým jsou dopřávány nejdražší zahraniční školy. S takovým rozdílem ve vzdělání, včetně znalostí jazyků, nemohou samozřejmě soupeřit nejen o místa v ekonomické sféře, ale především o místa ve státní a politické správě země.

Tím je také dáno, že další generace po nástupu hnutí k moci jsou rekrutovány pouze z potomků vládnoucí garnitury a všichni ostatní mladí lidé jsou z této soutěže již dopředu vyřazeni. Z potomků vládnoucích funkcionářů hnutí se tak stávají vrcholoví manažeři, ministři a poslanci. Roztáčí se naprosto funkční sociální perpetuum mobile, které má velkou šanci fungovat mnoho desítek let, pokud další a další generace dědičných vládců nezdegenerují natolik, že již nejsou schopni tento systém udržovat v chodu, předávají stále větší a větší podíl na moci nižším třídám, které je nakonec zlikvidují.

Z historického nadhledu máme stále šanci na slušný život. Ovšem to je historie, která měří spíše ve staletích. Pokud tedy přežije rod, je velká šance, že se dvacáté pokolení možná dočká změny režimu. To je ovšem velmi slabá útěcha, asi jako kdyby Indián umírající na neštovice v roce 1870 snil o tom, že jeho kmen a tím pádem jeho potomci budou na začátku dvacátého prvního století vlastnit obrovská kasina a nebudou platit žádné daně. A to je ještě příklad řekněme dobrého konce, mnoho dalších křivd nebylo a nikdy nebude napraveno bez ohledu na to, kolik generací uplynulo.

S vědeckotechnickým rozvojem ovšem dále rostou možnosti a nástroje sloužící k udržení získané moci. Budování registrů všeho druhu umožňuje sbírat informace, které dokáží v celé mozaice poskládat život, způsob života, zkušenosti, názory, přání a tendence každého jednotlivce. Z mozaiky získaných informací lze potom složit virtuální obraz charakteru každého jednotlivce včetně jeho psychické a fyzické odolnosti, jeho fobií a strachu. Takovéto informace přímo vybízejí k použití neboli zneužití při manipulaci s občany ať již ve volební kampani, při ničení odpůrců režimu nebo likvidaci nepohodlné konkurence. Nejde ovšem jenom o budování registrů o existujících informacích. Dále jsou rozšiřovány zdroje informací o jedincích i tím, že se budují úplně nové registry, které jsou naplňovány informacemi, které do té doby nebyly sledovány a nemohly tím pádem být využívány neboli opět zneužívány vládnoucími proti občanům. Takovým úplně aktuálním příkladem ze samotného konce sledovaného století je registr přestupků. Nejen že existuje registr přečinů a zločinů, tedy kategorií trestných činů, ale zároveň jsou občané registrováni i podle přestupků, tedy marginálního, zanedbatelného porušení pravidel. Přestupkem je třeba vylepení plakátu mimo plakátovací plochu, řeč v místě a době, které nebyly schváleny úřady. Každý takový záznam v registru přestupků lze potom snadno zneužít ke zdůvodnění proč šikanování konkrétního občana, který se vyjadřuje kriticky k metodám a cílům vládnoucí garnitury, přitom šikanování může a dnes také má mnohem rafinovanější podobu, než tomu bylo kdykoliv v minulosti a to právě díky vědeckotechnickému pokroku.

4.      Plynulý přechod členů a sympatizantů od NSDAP přes KS až do hnutí ANO

Tento jev není nijak nový ani vzácný. Příkladem je Talleyrand-Périgord sloužící  ve Francii republice, císařství i restauraci. Přesto, že nakonec odměněn mnoha šlechtickými tituly, kterých by jako potomek zchudlého šlechtického rodu nikdy nedosáhl, pro mne zůstává synonymem pro bezcharakterního kariéristu a zrádce. Doveden však ad absurdum byl tento jev až v naší republice. Po absolvování členství a podpory všech předchozích režimů, nacistického i komunistického představovaných NSDAP i KS zakotvila většina členů a příznivců v hnutí ANO. Tento fakt táhnoucí se jako červená nit našimi dějinami je všeobecně znám a není jej třeba dále ani rozebírat ani zdůvodňovat. Svědčí ovšem o naprostém nedostatku charakteru osob takto prolínajících našimi dějinami. Nejedná se ovšem jenom o izolované jedince, ale celé specializované rodinné klany, které sedaly na klíně esesákům a pyšnily se černými čepicemi  s lebkou a zkříženými kostmi, pronajímaly sály komunistům pro jejich přípravu převratu, oslavovaly a posléze oplakávaly smrt sovětského tyrana a vraha desítek milionů Rusů, připravovaly sametové předání moci a plynulý přechod komunistických funkcionářů a jejich majetků do ekonomické sféry volného trhu a politické sféry demokracie. Nyní intenzivně vytvářejí podmínky pro přechod do nové totalitní společnosti ovládané zatím logickým následníkem NSDAP a KS, hnutím ANO.

5.      Zajištění věrnosti členů a příznivců NSDAP, KS a hnutí ANO

Nejprve co se týká příznivců, ti vzhledem ke své nízké inteligenci a snadné manipulovatelnosti jsou náchylní zachovávat věrnost i za pouhý příslib nějaké, ve své podstatě malicherné výhody, například slevy na některé potravině. Příslibu zvýšení jakékoliv dávky někdy v mlhavé budoucnosti nebo se periodicky opakující vždy těsně před volbami. U členské základny a exponentů totalitního režimu je však toto udržování věrnosti podstatně náročnější. Tady režim spoléhá na chamtivost těchto osob. Hromadění funkcí na jedné straně poskytuje těmto osobám obrovské finanční prostředky, v současnosti vyjádřitelné pouze v mnoha milionových částkách ročně, na straně druhé je však vzhledem k jejich naprostému časovému, kapacitnímu a inteligenčnímu nezvládnutí těchto kumulovaných funkcí umožňuje režimu shromažďovat informace o jejich jednotlivých selháních a v případě nutnosti takto shromážděné soubory používat k vydírání. Věrnost je tak zajišťována metodou cukru a biče stejným způsobem jako byla kdysi v některých částech světa zajišťována povolnost otroků, která ovšem později přerostla v naprostou oddanost majiteli. Tento psychologický jev si v moderní době vysloužil přímo odborný název, Stockholmský syndrom.  Je vysoce pravděpodobné, že alespoň vysocí funkcionáři hnutí NSDAP, KS a ANO měli nebo nyní mají stejný vztah ke svému pánovi, jaký si vypěstovalo unesené dítě, držené nahé ve stanu, ohlušované hlasitou hudbou, kterému jeho únosce dal po několika dnech napít, najíst a po týdnech deku na překrytí. Tento vztah se později změnil v lásku, se kterou unesené dítě hájilo svého trýznitele a pána před společností. Nezanedbatelná je i generační prvek obměny funkcionářského aktivu těchto hnutí. Když rodiče dobře slouží je vysoce pravděpodobné, že na jejich místo nastoupí potomek, což je vzhledem k rodičovské lásce, jejíž stopy můžeme najít i u těchto zrůdně modifikovaných jedinců, významný motivační prvek pro jejich chování a skutky.

6.      Lhostejnost, krátkozrakost a sobectví občanů nevěnujících se politice a politiků samotných jsou faktory, které umožňují nástup a vládnutí takových hnutí jako je NSDAP, KS i ANO.

Pro občana, který si nevšímá politiky, se vžil pojem obyčejný nebo prostý. Nejsem si sice jist, co měli autoři tohoto označení na mysli, dá se však také vyložit jako člověk chudý, nebo málo majetný, který nemá žádné ambice. Tedy občan naprosto ideální jako objekt vládnutí.

Takový občan myslí jenom na to, jak si i za zhoršujících podmínek zajistit jakousi životní úroveň. Stálý příjem vylepšovaný drobnými kšeftíky, byt, zahrádka, chatka, škodovka proložené dovolenou v Jugoslávii. Tím nijak nevyjadřuji žádnou skepsi nebo dokonce pohrdání tímto způsobem života, je to jenom konstatování. To, co je ovšem průvodním jevem tohoto způsobu života, je zároveň obvyklá formulace, která je již ale odsouzeníhodná, já se o nic nezajímám, já mám dost svých starostí, o politiku se nestarám a k volbám nechodím. To je přesně ten typ, který umožnil nástup NSDAP, KS i hnutí ANO. A co vaše děti a děti vašich dětí? Na jejich budoucnost nemyslíte? Ať se postarají sami o sebe, o nás se také nikdo nestaral. Což již je přímo lež, alespoň v drtivé většině. Vždyť rodiče, pokud si toto označení zaslouží, se starají o svoje potomky, jak nejlépe dovedou a ze všech svých sil. První dostanou najíst děti, a když nezbude jídlo, tak jsou rodiče o hladu, když to vyjádřím tak zjednodušeně. To jenom dnes je takový trend, já si užiju svůj život a o ty další se nestarám. Lhostejnost, krátkozrakost a sobectví.

Nejinak se ovšem chovají i občané, kteří se politice věnují aktivně, anebo spíše aktivní účast v politice jenom předstírají a to proto, aby si zajistili alespoň nějaký podíl na drobtech spadlých se stolu vládců. Ve sledovaném období bylo vždy jedno hnutí vládnoucí, ovšem za aktivní spolupráce a podpory dalších stran a hnutí, které vytvářely kulisu umožňující prohlásit Československou republiku a národy zde žijící za spolupracující s nacistickým režimem a proto bez nároku na válečné reparace, vzápětí se sociální demokracie sloučila s komunistickou stranou a ta tak mohla prezentovat sama sebe za jediného oprávněného obhájce zájmů dělnické třídy i rolníků a živnostníků, lidová strana potom svými poslanci a ministry doplňovala tuto Potěmkinovu vesnici, když ovšem knížeti Potěmkinovi křivdím a používám pouze vžité rčení. Podobně se i v současnosti parlamentní strany, především opět sociální demokracie a lidová strana, chovají přesně tak, jako před desítkami let při každém připravovaném převratu. Nestoudnost této otevřené kolaborace vynikne zvláště v souvislosti s předvolebními hesly používanými v současnosti. Sociální demokracie umožňuje hnutí ANO a jeho vůdci stále větší a větší díl moci, ovládání občanů prostřednictvím médií a represí státního aparátu. Poté si však dá klidně na volební materiály heslo, jestliže nechcete, aby stát byl řízen jako firma, volte sociální demokracii. Je vysoce pravděpodobné, že i po úplném převzetí moci, budou opět tyto dvě strany fungovat jako Potěmkinova vesnice, která umožní vládnoucímu totalitnímu režimu prezentovat sama sebe v celém světě, jako demokrata, jehož obrovský rozsah moci je dán jen a jen souhlasem a svobodným vyjádřením vůle spokojených občanů.

Strany v závěru diskutovaného století stojící mimo parlament a přímou moc jsou zakládány a financovány v takřka absolutní většině jen za účelem rozdrobení případné opozice a jejího udržování mimo parlament a vládu. Jinak se malichernost, krátkozrakost, zbytnělé ego až naprostá tupost jejích představitelů nedají vysvětlit. Nejčastějším argumentem těchto straniček a jejich stejně ubohých vůdců je trvání na jedinečnosti až genialitě jejich programů, ač jsou všechny si podobny jako vejce vejci a jasnými plagiáty jediného programu představeného již před čtvrtstoletím.

Příkladů paralel chování a vývoje hnutí typu NSDAP, KS a ANO by jistě bylo mnohem více. I z uvedeného je však naprosto jasné, že v celé vývojové linii nyní nastupuje na místo svých zdiskreditovaných nebo násilím odstraněných předchůdců hnutí ANO. Každými dalšími zmanipulovanými volbami se rozšiřuje a upevňuje moc tohoto nástupnického hnutí, jeho funkcionářský aktiv se zabetonovává na svých místech ve státní správě, politické struktuře i represivním aparátu státu. Přitom nemusí ke svému vládnutí, alespoň z počátku, používat příliš násilnické metody. Likvidace samotných aktivistů hnutí je sama o sobě dokonce vítána, protože budí zdání spravedlnosti,  která nakonec dosáhne i na ty nejmocnější. Poté projde likvidace předem mediálně zdiskreditovaných jedinců a jejich bezprostředního okolí bez jakéhokoliv zastání nebo dokonce odporu vzešlého z davu. V další fázi potom bude tolerována likvidace odpůrců na základě vrozené zbabělosti, kdy si každý příslušník davu oddechne, že tentokrát sekyra nedopadla na jeho zátylek a bude se utěšovat tím, že se mu to nestane ani v budoucnosti, vždyť dělá vše tak, jak se to od něj vyžaduje. Přitom ovšem vládnoucí hnutí bude zajišťovat alespoň základní podmínky přežití většiny, neboť se jistě seznámila s výrokem Solženicina, jestliže chcete ovládat lidi, tak jim musíte alespoň něco dát, pokud jim vezmete vše, ztrácíte nad nimi veškerou moc.

Jelikož není ani nejmenší důvod se domnívat, že by křivka podobnosti vývoje a fungování hnutí ovládajících zkoumané století měla jiný, než exponenciální průběh, není tak nejmenších pochyb, že podobný průběh bude mít i křivka znázorňující počet obětí těchto hnutí. Lze tedy konstatovat, že počet lidských obětí nástupnického hnutí bude dvojnásobný oproti NSDAP a o padesát procent vyšší než u komunistické nadvlády nad více než šestinou světa. Nelze se ovšem soustředit pouze na počet obětí, je třeba také vnímat si nezměrného utrpení, které předchozí nadvláda hnutí způsobila a které nelze nijak popsat a v žádném případě napravit.