Když však v Quebecké mešitě došlo ke střelbě, média se opět mohla strhat, aby vykreslila co nejdojemnější obraz obětí střelby a vyvolala tak nejen soucit s nimi, ale s celým muslimským světem. Maročan, který ve městě vlastnil halal obchod, kam většina místních muslimů chodila nakupovat potraviny, a pomáhal nově příchozím muslimům. Dále Alžířan, v době útoku byla v mešitě i jeho manželka, která vyvázla bez zranění. Je sice otázkou, co dělala žena v mešitě, kam nemají přístup, takže mohla být těžko zraněna, ale následuje výčet dětí a jak výše uvedeno. Jak dojemné.

Kde je ale jméno malého dítěte, ze kterého v Nice zbyla jenom hromádka krvavých cárů zakrytých prostěradlem?

Střelba byla ihned označena za teroristický čin. Když muslimové vraždí Evropany jako dobytek na jatkách, tak je to čin vyšinutého jedince, který nemá nic společného s muslimy a nikdo se ani pořádně nedozví jména obětí. Když někomu dojde trpělivost a odhodlá se k odvetě, tak je to něco hrůzného, za co bychom se my všichni měli stydět.

Útok v Quebecku byl vyvolán mnoha masakry, které spáchali muslimové. Je to jenom reakce na bezpráví. Nemůžeme ji schvalovat, ale vypovídá o zoufalství naší civilizace, kterou zrazují ministři vlád a poslanci parlamentů, právě ti, kdo byli námi zvoleni a naše práva a svobody by měli chránit.