Parlamentní listy se staly prostředím, kde lze skutečně prezentovat názory bez jakéhokoliv omezení. Z toho ovšem plynou některé dílčí problémy. S blížícími se volbami se projevuje stále více zaplevelení třeba jenom otázkami. Takový poslanec nebo senátor si platí ze státních peněz svého asistenta. V rámci své pracovní náplně dostane asistent za úkol jednak psát články za svého zaměstnavatele, jednak mu pravidelně klást otázky a zároveň na ně také odpovídat. Jak jinak se dá hodnotit publikační činnost pánů Sedi, Hermana a jim podobných. Jména nejsou důležitá, protože tento nešvar vyplývající z neschopnosti, naprostého nedostatku tvůrčí invence, lenost je společný všem poslancům i senátorům za tiché závisti ostatních tak zvaných českých politiků, kteří by také rádi takto „publikovali“, ale státní rozpočet jim nehradí práci asistentů.

Velmi realisticky lze odhadnout, že každým dalším týdnem blíže k volbám do sněmovny se bude tento plevel dále šířit.

Ovšem to není největší problém Parlamentních listů. Ten největší se objevil před několika dny. Je věcí ODS, která musí být již opravdu tragicky zoufalá a ztrácející půdu pod nohama, když do svých řad najala takové individuum jako je, já opravdu nevím, jak to nazvat. Když použiji výraz bavič, tak jenom matu veřejnost, protože na jeho ohavnostech nic k pobavení prostě není. Když použiji výraz „syn Novotného“ ledaskdo by se mohl domnívat, že to je syn bývalého komunistického prezidenta Antonína.

Po jeho pro publikování naprosto nepřípustných sprostot na adresu kdekoho se strhla zcela zbytečná debata. Mnozí lidé to myslí třeba i dobře, když jej kritizují a mnohdy i za využití vulgárních výrazů posílají někam. Problém je v tom, že taková zcela zbytečná debata, která by postrádala jakýkoliv smysl i za zdmi bohnické léčebny, zabírá obrovský prostor a vytěsňuje z jediného opravdu demokratického a svobodného internetového prostoru lidi, kteří, byť neuměle, ale mají co sdělit, protože jim to jde od srdce a publikují proto, že se nechtějí smířit nejenom se současnou situací, ale především s tím, kam se republika a národ ubírají.

Přehazování vulgarit ze strany na stranu z nich rozhodně žádnou myšlenku nevykřeše i kdyby nějaké jejich autoři byli čirou náhodou schopni. Kdybych měl použít výrazivo toho baviče, tak bych se vrátil ke zlidovělému rčení, které jsem poprvé slyšel kdysi dávno ve východních Čechách, „z h…a bič neupleteš“.

To nebezpečí úplného znehodnocení prostoru Parlamentních listů, má ovšem kromě na první pohled patrné snahy zvýšit svoji popularitu a upoutat na sebe pozornost za každou cenu, což není v dnešním světě celebrit na jedno použití žádná vzácnost, ještě druhou a to podstatně nebezpečnější stránku.

Vzhledem k chování a mluvě toho baviče není moc pochyb o tom, jaké politické názory mu jsou vlastní. Co když je domluven s tlupou podobně smýšlejících sluníčkářů a prostě chtějí Parlamentní listy vyřadit z provozu. Ke každému zahlcení serveru, ke každému zničení svobodného prostoru stačí skutečně málo.

Domluvit dostatečný počet lidí nebo propojit dostatečný počet počítačů a v tomto případě klást otázky, odpovídat na ně, a to tak masívně, že nikdo jiný již prostor nedostane. Jak dlouho by čtenáři a přispěvatelé do Parlamentních listů dokázali čekat na uvolnění prostoru při pohledu na vůz fekální a kanální společnosti ploužící se po stránkách minutu za minutou, hodinu za hodinou?

Vzpomínám si na také internetovou událost. V době, kdy Front National potřebovala prostředky na volební kampaň její tehdejší předseda Jean-Marie Le Pen dal do internetové dražby svůj vůz Peugeot. Velmi dobře placení nepřátelé vlastenectví si vytvořili celou paletu účtů a zahltili dražbu nesmyslnými nabídkami a přihazovali mezi sebou tak dlouho až vyřadili všechny normální zájemce o koupi, a bylo nutné tuto dražbu zrušit.

Takovýmto způsobem by bylo možné zlikvidovat i Parlamentní listy. Je to věcí redakce a majitele, jak se v tomto případě zachovají. Nebylo by však od věci třeba síto na vulgarity. Již tímto opatřením by se zvrácený půvab (stejně jako jiné deviace i tato má svůj terminus technicus „koprofilie“) takových debat a otázkově odpovědních přestřelek jistě velmi rychle vytratil. Je to stejné jako s jinými parazity jako třeba teroristy, jak dlouho by je bavilo odpalovat bomby, kdyby z toho nebyly hlavní zprávy v televizních novinách?

Internet má mocné kouzlo, které nutí každého idiota, aby se předváděl. Ale i v tom největším jistě někde v koutku dřímá zbytek rozumu, takže si je schopen uvědomit, že by měl raději mlčet, když nemá co říci a neumí se ani slušně vyjadřovat. Český jazyk, naše obrovská a snad jediná přednost je tak bohatý, že se dá i naprostá urážka prezentovat takřka spisovně.

„Psí lejno zvolna schnoucí u chodníku zanechá v historii důležitější stopu i poté, co jej rozvane vítr, než slovní výkaly toho „baviče“, i kdyby je do kamene tesal.“

Vážení autoři a čtenáři Parlamentních listů, bylo by možné toho „baviče“ ignorovat?