Do této na první pohled nezajímavé debaty se vmísily i odbory. Pokud by ovšem někdo očekával, že se budou hájit domácí dělníky a požadovat jejich přednostní zaměstnávání, velmi by se mýlil. Odborům neleží na srdci práce a mzdy domácích, odbory vstoupily do diskuse proto, aby hájili mzdy sil posbíraných v zahraničí.

Tak se rozvinula naprosto zbytečná a sterilní debata, která, pokud nějaký prospěch přinesla, tak jenom takovým firmám jako je Amazon, německé a korejské robotárny.

Ač by se to zdálo nemožné i tak bezpohlavní debata přinesla jeden velmi zajímavý poznatek. Český statistciký úřad manipuluje s výsledky voleb, ovšem interval mezi volbami se musí nějak vyplnit. Proto také ČSÚ zveřejňuje pravidelně na požádání vlády čísla, která mají přesvědčit občany, že ekonomika funguje a životní úroveň roste.

Jedním z takových údajů je průměrná mzda. Ta by dnes měla dosahovat úrovně dvaceti sedmi tisíc korun měsíčně. Cudně se přitom zamlčuje fakt, že více než dvě třetiny obyvatelstva je odkázána na polovinu této částky a musí se spokojit s doslovnou almužnou, která mění práci v nejhorší způsob, jak si obstarávat obživu.

Zmíněná debata se totiž točila kolem toho, že by Ukrajinci měli dostávat průměrnou mzdu na té které pracovní pozici. A najednou se nemluvilo o dvaceti sedmi tisících, ale o jedenácti až dvanácti tisících. Nepřehlédli jste se a čtete naprosto správně. Na mnoha pracovních pozicích se průměrná mzda pohybuje mezi (raději číslicemi) 11 a 12 000 korun českých.

Nechtěně na sebe vládnoucí parta podporovaná sterilními odbory prozradila, že čísla, kterými nás zásobuje její statistický úřad nemají s realitou života nic společného, že to je skutečně jenom ničím nepodložená propaganda, která má veřejnost uchlácholit a zmanipulovat.

Zcela jasným příkladem je ministr financí, který opíjí spoluobčany koblihami, zato zaměstnance Agrofertu sdírá do krve. V drůbežárně Vodňanské kuře v Modřicích u Brna nabízí práci na páse ve vlhkém a velmi chladném prostředí za 12 500,-  až 14 500 korun hrubého. V pět ráno vstávat, jet autobusem na okraj Brna a tam si v příšerném zápachu ničit zdraví a odnést si výplatu, která nestačí ani na úhradu základních životních potřeb? Revmatičtí invalidní důchodci po pár letech práce pro Babiš, tak ve skutečnosti v praxi vypadá jeho „já nepodnikám pro peníze, ale abych mohl pomáhat lidem“.

Bylo by na čase přestat posuzovat svoji životní úroveň podle statistik a vládních prohlášení. Každý jednotlivec, každá rodina by měla posuzovat pouze to, co si za výplatu koupí, zda ji vůbec vystačí do dalšího výplatního termínu. Podle toho posuzovat a při volbách soudit. Průměr, do kterého jsou započítáváni manažeři cizích firem, poslanci a ministři, nás přeci nemusí zajímat. Odečtěte právě jejich platy a máte dostatek důvodů ke vzpouře.

Tak do toho!