Co se týká údajného vzestupu pravicového populismu tak Západ naprosto nechápe vývoj a situaci v České republice. Tady už žádné dělení na politické strany ať tradiční nebo nové a na pravici, levici nebo střed neexistuje. Všechno jsou to jenom byznys projekty, které mají politikům a jejich sponzorům přinést zisk. U pirátů je to třeba údajná vzpoura proti establishmentu, u komerčních vlastenců zase odmítání imigrantů. Po sto dnech v parlamentu (tedy po uplynutí výrazné více než šestnáctiny volebního období) zástupci těchto údajných politických názorů prokázali a dokázali jediné, zvýšit si platy, rozdat si parlamentní výbory a funkce, z nichž opět plynou pravidelné a přímo neuvěřitelně vysoké sumy peněz. Konec konců v parlamentu mají zastoupení jenom strany, které byly hojně sponzorovány nejen finančně desítkami milionů, ale především desítkami hodin na televizní obrazovce a metry čtverečními stránek denního tisku. Není to tedy vzestup populismu, ale jenom výsledek reklamní kampaně.

Jako výsledek reklamní kampaně můžeme považovat i převládající názory veřejnosti. Veřejnosti jsou prostřednictvím soustavné mediální kampaně, s charakteristikou vymývání mozků předkládány jenom ty názory, které chce sama slyšet. I když v naprosté většině tyto názory nejsou opřeny ani o skutečné události ani o zkušenosti. Veřejnost je zároveň nakloněna těm názorům, které umožňují bezkonfliktní přežívání bez ohledu na právě panující režim. Průzkumy veřejného mínění, pokud by už tehdy existovaly, by měly stejný výsledek kdykoliv v minulosti. Za nacistické okupace by bezpochyby průzkumy veřejného mínění signalizovaly příklon veřejnosti k nacistické ideologii, právě tak jako za doby komunistické diktatury k praktické realizaci marxisticko-leninských ideálů.

Stejné nepochopení skutečné situace v České republice vyjadřuje i postoj západních médií k údajnému rozdělení veřejnosti podle vzdělání. Údajně méně vzdělaní preferují hnutí předsedy vlády v demisi a současného prezidenta a ti vzdělanější chtějí změnu, a proto hlasovali pro jeho protivníka v právě uplynulých volbách. Za celou dobu existence samostatného československého nebo českého státu se ještě nestalo, že by tak zvaná inteligence šla proti právě vládnoucímu režimu. Naopak se vždy přizpůsobila a zdůvodňovala svoji prodejnost a mravní selhání tím, že když chce někdo dělat kariéru, uspět ve svém oboru a stoupat v řídící hierarchii, tak stejně nemá jinou možnost, než se přidat k těm právě vládnoucím. Ve svém výsledku se toto chování nijak neliší od té části veřejnosti méně vzdělané, která chce mít jistotu výdělku a klid, byť nemá tak ambiciózní cíle. Obě části veřejnosti jsou si však podobné i v jiných ohledech. Tak zvaná inteligence je přesvědčena o své neomylnosti, že odmítá jenom naslouchat druhé straně, natož aby se nad jejími názory zamyslela. Ta druhá část je ovšem stejná a její zatvrzelost vychází z přesvědčení, že když je každý odborníkem na sportovní klání, tato odbornost se automaticky přenáší i na politiku.

V České republice už ti, kdo jsou v jejím vedení dávno nepečují o chod věcí veřejných, ale jenom zneužívají reklamou zmanipulovaný dav ke svému obohacování a ukájení svých komplexů. Západ je opět mimo a důsledky tohoto nepoučení se z historie na sebe nedají dlouho čekat.