Prezident byl zvolen většinou Američanů, která šla volit. Takže na toto téma není třeba dále debatovat.

Můžeme se tedy soustředit jenom na prostranství mezi památníkem A. Lincolna (ten znáte z Planety opic) a G. Washingtona (nenechte se mýlit tím, že to není socha, ale obelisk). Při inauguraci Husseina Obamy tam bylo černo. Při inauguraci D. J. T. byla část plochy volná.

Musíme si uvědomit, že jet do Washingtonu není to stejné, jako jet z Brna do Prahy, vzdálenosti jsou obrovské a zimní počasí rozhodně cestování neusnadňuje. Nehledě k tomu, že ve Washingtonu a nejbližším okolí jsou omezené kapacity ubytování.

Z toho logicky vyplývá, že zatímco většina Američanů se nemohla inaugurace zúčastnit, jednak z důvodu vzdálenosti, jednak nepříznivého počasí, nemožnosti sehnat ubytování a vzhledem k tomu, že inaugurace byla ve všední den, nutnosti vzít si volno v práci.

Logicky tedy účast zajišťovali především místní, kteří nejsou závislí na ubytování, dopravě a nemusí si brát volno v práci.

Washington, D. C. byl na počátku devadesátých let ze 60 % obýván Afroameričany, od počátku tohoto století je tento počet vyšší než 80 %. Ti jsou zaměstnáni ve státních úřadech a službách, takže před 8 lety s radostí spěchali na Obamovu inauguraci. Musíme si také uvědomit, že lůzy ochotné vyřvávat za peníze jakákoliv hesla je vždy více.

Je tedy nad slunce jasnější, že účast na inauguraci není měřítkem popularity, ale jenom důkazem, jak černo černé je hlavní měst USA. A nejinak je to s rádoby umělci. Ať si všichni ti umělci klidně vyřvávají svoje protirepublikánská hesla.

D. J. T. má podporu především skutečných Američanů, vlastenců. Těch, kdo, slovy jedné country písničky, pocházejí sice z venkova, ale váží si ředitele školy a kněze, nepořádají Gayparády a nehulí marihuánu, zato si váží rodiny, národa a své vlasti.