V uvedeném rozhovoru bratr Emil Šneberg (ve Svazu se oslovujeme „sestro“, „bratře“), místopředseda Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS), řekl mnoho pravdivých údajů: Jde o ty, které se týkají činnosti Svazu a jsou připomenutími obsahu stanov Svazu.

O podstatných aktuálních politických a hospodářských problémech Svazu však br. E. Šneberg nemluvil, nebo je zkreslil.

Svaz je snad jediným sdružením občanů s celorepublikovým působením, které má v současnosti zásadní politické problémy. Je bojkotován rozšiřující se množinou autorit centrálních – Senátem, v jednotlivých akcích prakticky i Poslaneckou sněmovnou, armádním ministerstvem, i autorit regionálních − pražským magistrátem, vedeními (samosprávami) některých krajských měst a obcí. Jde o postupně se rozšiřující bojkot zvenčí.

Některé oblastní organizace Svazu vyjadřují vážné znepokojení nad mnoha přetrvávajícími problémy v činnosti ČSBS, hlasují pro odstoupení vedení, vyjadřují nesouhlas s osobní účasti členů vedení na jejich pietních ad. akcích (nejznámější jsou akce v Lidicích, Ležákách ad.). Jde o postupně se rozšiřující bojkot zevnitř.

Proč je taková situace? Protože předsednictvo Svazu porušuje stanovy ČSBS. E. Šneberg v rozhovoru zamlčel, že více než desítka oblastních organizací, jejíž členové tvoří dvacet procent všech členů Svazu, schválilo „Otevřený dopis členům ÚV ČSBS“ s cílem zachránit Svaz, jeho poslání, zastavit jeho marginalizaci a ostouzení v očích veřejnosti, i další úbytek členů ČSBS, kteří na protest s politickým tunelováním Svazu jeho předsednictvem, z něho vystupují.

Z otevřeného dopisu:

Základní podmínkou pro nezbytné změny uvnitř ČSBS i pro obnovení jeho prestiže navenek je personální výměna předsednictva ÚV ČSBS. Jsme si vědomi existence dlouhodobé, vytrvalé a agresivní kampaně vedené některými médii i některými politickými silami nejen proti ČSBS jako organizaci, ale také proti jejímu poslání, kterým je hájit nezkreslenou historickou pravdu a poválečné státoprávní uspořádání. Touto kampaní ale nelze omluvit vše. Vyjadřujeme proto zásadní znepokojení nad nedostatečnou reprezentací ČSBS navenek, nad vnitřním organizačním chaosem, nad nejasnostmi kolem prodeje majetku ČSBS i jeho hospodaření a zejména nad některými kroky současného vedení ČSBS, které vedou k poklesu prestiže ČSBS v očích veřejnosti i orgánů státní správy a samosprávy, a v neposlední řadě též k odlivu členů. Vedení ČSBS tak nahrává kampani vedené těmi silami, jejichž cílem je ČSBS marginalizovat nebo zlikvidovat. Považujeme za nepřijatelné a v rozporu s posláním a stanovami ČSBS, aby ČSBS vyznamenával medailemi ČSBS příslušníky represivních složek nedemokratického režimu, kteří se prokazatelně aktivně podíleli na represích nebo kteří jednají v rozporu se stanovami a posláním ČSBS. Fakt, že čelní představitelé ČSBS, a někdy dokonce i ČSBS celý, pozbyli svého dlouholetého postavení váženého spolupořadatele i řečníka na klíčových pietních shromážděních v Terezíně, Lidicích a Ležákách, je smutným a ostudným vysvědčením činnosti současného předsednictva ÚV ČSBS. Ze stejného důvodu se někteří přední ústavní činitelé České republiky, včetně např. předsedy Senátu PČR, odmítají účastnit pietních akcí v přítomnosti předsedy ČSBS. Neutěšenou situaci dokresluje fakt, že kvůli některým krokům předsednictva ÚV ČSBS odmítají náš svaz finančně i jinak podporovat také některá města.

V ČSBS, který byl založen jako nestranický a nezávislý spolek, převážily osobní politické preference některých vedoucích funkcionářů, takže ČSBS je jimi zneužíván k prosazování zájmů zcela jiných, než jsou zájmy svazu. Musíme dát najevo, že svaz rozhodně nejsou pouze mediálně viditelní členové předsednictva ÚV ČSBS, ale že svaz jsme my, řadoví členové a oblastní organizace. My pečujeme o odkaz těch, kdo trpěli a umírali za svobodu a suverenitu naší země. My se snažíme předávat nezkreslenou historickou pravdu.

Silně medializována byla neschopnost předsednictva naplňovat ideovou podstatu stanov Svazu, projevující se i v tom, že je schopno udělit na jedné straně svazový metál poslanci za KSČM Zdeňku Ondráčkovi, což vedlo k rozsáhlé dehonestaci Svazu kvůli jeho působení v pohotovostní jednotce SNB v listopadu osmdesátého devátého roku, a na straně druhé stejný metál stejné předsednictvo, bez potřebného schválení ústředním výborem podle stanov Svazu, udělí metál sudetofilovi Danielu Hermanovi. Předsednictvo Svazu tak dělá pro většinu členů i veřejnosti zákulisní politiku, která může vést jenom k likvidaci Svazu.

Výrazným nedostatkem, v rozporu se stanovami, je neprůhlednost hospodaření předsednictvem Svazu s movitým i nemovitým majetkem ČSBS; kupř. téměř polovina (v minulé roce sedmačtyřicet, v předminulém devětačtyřicet procent) ze státní dotace užívá vedení bez souhlasu a bez vědomí ústředního výboru, který má o hospodaření rozhodovat.

V čem br. E. Šneberg nemluvil pravdu? Na návodnou otázku redaktora, proč se útoky na ČSBS z tzv. domácích lavic zvyšují (seriózní otázka by neosahovala označení „útoky“, nýbrž kupř. neutrální „kritika“ apod.; označení „útoky“ je návodné a redaktor svou otázkou fakticky klade odpověď), E. Šneberg tvrdil: Já osobně se domnívám, že útoky souvisejí i s tím, jakým směrem se Svaz bojovníků za svobodu dnes ubírá a jakým směrem by se měl ubírat podle diktátu některých politiků. To znamená, zda se bude i nadále zabývat zejména stále opomíjenou oblastí domácího odboje proti německé nacistické okupaci Čech a Moravy v letech 1939–1945, nebo do své působnosti svaz zahrne i tzv. třetí odboj po roce 1948.

Pan E. Šneberg neříká pravdu: Stanovy žádnou zmínku o tzv. třetím odboji neobsahují. Na zasedáních ústředního výboru nikdo s takovým tvrzením, že bychom měli zahrnovat tzv. třetí odboj, nevystoupil, nikdo návrh na změnu stanov v tomto smyslu nepodal; od žádného člena tohoto výboru jsem takový názor neslyšel ani mimo oficiální jednání, ani takový záměr žádná oblastní organizace neprojevila. Pan E. Šneberg vytváří atmosféru, podle které je údajně Svaz pronásledován nečistými politickými silami. Není tomu tak: Politicky Svaz tuneluje pouze jeho současné předsednictvo. A hledání tzv. vnitřního nepřítele je prastarou bolševickou metodou dehonestace kritiků, a to i těch, kteří mají na lepším fungování Svazu zájem.

Dále E. Š.: A také, zda se svaz nechá zatlačit do pozice pouhých pomníkových kladečů věnců a nebude se vyjadřovat k současnému překrucování českých dějin, protože toto už je politika a tu přece podle některých ústavních činitelů takový spolek, jako je Svaz bojovníků za svobodu, nesmí dělat.

Není pravda, že „vnitřní“ kritici chtějí Svaz zatlačit do pozice kladečů věnců – do této role se stylizuje naopak současné předsednictvo Svazu, jehož je E. Šneberg členem. Pokud jde o politické působení Svazu: Předsednictvo porušuje stanovy Svazu tím, že na své akce zve politiky, kteří tam nemají co dělat; mohou tam být jako diváci, avšak nikoliv proto, aby vykládali své aktuální politické názory na aktuální politické záležitosti kvůli své aktuální politické aktivitě v aktuálních volbách. Svaz nemůže být platformou pro současné politické boje. To je nelegitimní chování předsednictva, které neuznává politickou legalitu.

A dále: Toto vedení není schopné reagovat na aktuální dění ve společnosti, neumí ani současné způsoby a formy komunikace s veřejností. Proto máme ve Svazu málo mladých členů, o čtyřicátníka nezavadíš, nejsme pro ně přitažliví. (Musím jako perličku uvést: Nedávno jsem se bavil s předsedou Svazu ing. J. Vodičkou, a povídám o Svazu, jeho činnosti, o činnosti jeho organizací v místech, se víc dovím z YouTube, než z centrálního svazového webu, to není dobře a dostal jsem fantastickou odpověď já nevím, co je jůtůb?, takže mi nezbylo, než reagovat chlapci, a s takovými fosilními znalostmi chcete kormidlovat toto občanské sdružení?)

Vyloženou podpásovku, kterou by seriózní redaktor nepřipustil, si dovolil E. Šneberg vůči ing. J. Bobošíkové, předsedkyni oblasti ČSBS v Lidicích, a to připomínkou, že ona bydlí v Praze a přitom je členkou v organizaci v Lidicích (stanovy Svazu však umožňují, aby člen byl v libovolné územní organizaci, bez ohledu na jeho bydliště). Neserióznost poznámky spočívá v tom, že br. E. Šneberg, který je členem místní organizace v Praze 2, a z tohoto titulu je i členem ústředního výboru a místopředsedou Svazu – má sám trvalé bydliště v Teplicích-Proseticích; tedy také jinde, než členem je. Jiným to ale vyčítá.

Protože nepředpokládám, že by se mnou levicový deník Haló noviny uskutečnil rozhovor na dané téma, abych mohl uvést nevhodné informace br. E. Šneberga na pravou míru, a to alespoň v rozsahu, který poskytl br. E. Šnebergovi, zvolil jsem tento způsob publikace.

PhDr. Vladimír Pelc,

předseda Oblastního výboru ČSBS Benešov

a člen Ústředního výboru ČSBS