Nalijme si čistého vína. Istanbulská úmluva je o něčem jiném, než tvrdí její zastánci. Úmluva se staví za ochranu žen, ale v tom nespočívá její podstata. Ochrana žen je totiž již obsažena v národní legislativě evropských zemí. Ale to, co Istanbulská úmluva k tomuto tématu přidává, je radikální a falešné rozšíření pojmu násilí na ženách, radikální a falešný dějinný výklad příčin tohoto násilí, a hlavně závazek signatářů uskutečnit radikální kulturní revoluci ve vztazích mezi muži a ženami, která je nepřátelská vůči rodině, a prosadit genderovou ideologii.
Preambule obsahuje ideologické tvrzení o historii lidstva a analogicky ke K. Marxovi jsou zde za utiskující třídu považováni muži a za utiskovanou ženy. V preambuli signatáři totiž uznávají, že „... násilí na ženách je klíčovým společenským mechanismem, nutícím ženy do podřízeného postavení vůči mužům…“ Autoři de facto tvrdí, že násilí proti ženám je něco gigantického. A právě toto vidění nevraživosti ve vztazích mezi muži a ženami vane z Istanbulské úmluvy.
Úmluva říká, že násilí na ženách je rodově podmíněné. V článku 3 se definuje pojem gender, a to úplně jinak, než jsme zvyklí toto slovo používat. Vždy jsme pod ním chápali rod. Podle úmluvy ale gender znamená „sociálně ustanovené role, chování, jednání a vlastnosti, které příslušná společnost pokládá za odpovídající pro ženy a muže“. Tato definice je vysloveně ideologická, neboť v sobě obsahuje tvrzení, že role, chování a aktivity mužů a žen nemají nic společného s jejich biologickou podstatou, ale jsou pouhým konstruktem.
V preambuli signatáři vyslovují přesvědčení, že „násilí na ženách je ze své strukturální povahy násilím založeným na pohlaví“, tedy, že násilí vůči ženám jde ruku v ruce s tradičním rozdělením rolí mezi muži a ženami. Toto je také zcela zcestné ideologické tvrzení.
Jde o kompletní zničení ženskosti a mužnosti a o odstraněním stereotypních rolí. Jde o snahu uskutečnit revoluční sociální inženýrství. K tomuto se máme zavázat? Co si máme pod změnami v kulturních vzorcích chování představit? Cokoliv. Návrat kojenců do dětských jeslí, protože matky musí pracovat. Pracující otec a nepracující matka je stereotyp. Výchova dětí v předškolních zařízeních i na školách má být zaměřena na potlačení rozdílů mezi chlapci a děvčaty. Běžné osloven „chlapci a děvčata“ se opouští ve prospěch neutrálního oslovení.
Všechny děti na školách se o tomto mají povinně učit. Mají být vedeny, aby zkoumaly samy sebe, zda nejsou „transgender“. Takzvaní „Odborníci“ jim přednášejí, že si ještě jen vyberou, jestli budou chlapci či děvčaty. Tito přednášející jsou občas „drag queens“, muži s parukami, namalovaní a oblečení jako ženy. Genderová ideologie propaguje pro transgender lidi chirurgickou změnu pohlaví a to již v dětském věku. Mnozí tito lidé ale končí velmi tragicky, například sebevraždou. A navíc vědci dokazují, že velká většina mládeže s genderovou odchylkou z ní jednoduše vyroste.
Istanbulskou úmluvou se zavazujeme, že se o tom děti budou učit „na všech stupních vzdělávání“, tedy ve škole i školce. Genderově podmíněné násilí a nestereotypní role mužů a žen se mají všude vyučovat. To je vymývání mozků dětí. A jedná se jednoznačně o sociální inženýrství a kdo se drží zdravého rozumu, má být trestán.
A pokud chce někdo tvrdit, že se tímto Istanbulská úmluva přímo nezaobírá, je na omylu. Ve Vysvětlující zprávě se konkrétně uvádí problematika „transgender“ osob.
Genderová ideologie používá pojmy muž a žena, kdysi pro všechny jednoznačné zmatečným způsobem a legislativně nutí společnost používat je tímto zmatečným způsobem. Doslova tvrdí, že takový muž, který by byl raději ženou, je tou ženou a naopak. Tvrdí, že „transgender“ má právo, abychom ho nazývali mužem, i když je žena, a naopak. Přitom chromozomy v buňkách nám sdělují, zda jsme muži nebo ženy.
Jakýkoliv řád - vytvořený na základě přirozenosti a poznání (což chromozomy určující pohlaví jsou!) - musí bránit hranice všech hodnot, které je nutno bránit, aby nedošlo k - symbolicky řečeno - potopě.
Obrana přirozeného řádu lidské společnosti nyní vyžaduje vnitřní sílu, přísnost a sebeovládání, tedy právě ty vlastnosti, které jsou současnými salónními demokraty a kosmopolitními liberály, kteří prosazují Istanbulskou úmluvu – odmítány. Liberalisti bojují proti přirozenému řádu a za takzvanou svobodu, kde se dá dělat cokoliv, kde jakákoli ochrana přirozeného řádu je označována jako „hnusná totalita“.
Dnes je za „svobodu“ považováno především: lhaní na veřejnosti a ve veřejnoprávních médiích, přepadávání cizích zemí a rabovaní jejich bohatství, státem a bankami podporovaná lichva, pohlaví je považováno pouze za sociální konstrukt – a to vše je pravou podstatu tzv. „euro-atlantických hodnot“.
Avšak bez angažovanosti vnitřních přirozených sil a ušlechtilosti, která si vynutí jiné nasměrování smyslu lidské existence než který požaduje Istanbulská úmluva, vývoj civilizace nadále nepůjde. Nutností do budoucnosti proto bude „angažovat se ve věci přirozeného řádu lidského společenství a člověka“.
Liberalistická Istanbulská úmluva a její obsáhlá výkladová respektive vysvětlující zpráva (ne důvodová – ta je krátká) je v rozporu se skutečným životem. Ve veřejném prostoru roste vliv a význam politických neziskovek, placených většinou ze zahraničí, z EU nebo z OSN, které údajně brání takzvanou „demokracii“ proti všem, kteří zase brání přirozený řád lidské společnosti.
