V dnešní pohnuté době máme premiéra, který tápe a nechá se vodit jako loutka. Nebo je to to pravé umění diplomacie? Dnes odpoledne jsem jel z Prahy. Příjemná redaktorka z TV Prima mě volala do auta a chtěla znát můj názor na premiérův výrok, že je třeba z Evropy vyhnat muslimské ímámy a další duchovní ze zemí půlměsíce, kteří šíří ultraradikální islám a zasévají nenávist. Vyklouzlo mi: „To se tedy pochlapil“. A hned jsem si dal věci do souvislostí. Zmíněný výrok pronesl přímo na, anebo pod vlivem setkání s lídry V4. Napadlo mi – přímý kontakt s Viktorem Orbánem, Robertem Ficem a Beatou Šidlovou má na našeho premiéra rozhodně pozitivní vliv. Byť se k nim nepřipojil se žalobami proti EU, která zemím ve středu Evropy vnucuje to, co nechtějí – tedy kvóty a jiné mechanizmy na přijímání uprchlíků. Snad premiéru Sobotkovi ta nově nabytá odvaha vydrží alespoň do švestek, respektive do příštího summitu EU; pomyslím si.
A tumáš čerte kropáč. Přijedu domů, pustím internet a počtu si v rozsáhlé diskusi našich politických lídrů nad návrhem eurokomisaře pro vnitro Dimitrise Avramopulose. Jeho podstata zní – když nechcete kvóty na přijímání uprchlíků, vezměte si je dobrovolně. Brusel vám dá za každého deset tisíc euro. Panečku. Tři skuteční lídři ze zemí Visegrádu jsou opět nekompromisně proti. Českému premiérovi to ale stojí za vymýšlení spekulací proč původně nechtěné migranty přijímat s otevřenou náručí. A tak svůj názorový veletoč, dopoledne ještě odhodlaný Sobotka, omlouvá tím, že „ČSSD dlouhodobě považuje přesidlování za lepší řešení než relokace“ a „přesidlování přímo z třetích zemí rozbíjí pašerákům síť jejich výnosných obchodů“. Jakoby to nebylo jedno jakým způsobem a za jakých okolností se k nám migranti, kteří si pravděpodobně budou počínat jako v Paříži, Nice, Bruselu … tedy jak se k nám dostanou. Zapomenuta jsou ujištění našeho premiéra, že migranty k nám nepustíme. Předpokládám, že při výše zmíněných výrocích měl už český premiér za zády stranické vítače pana ministra Dienstbiera, který má starost o dostatek sociálních bytů pro migranty a Pana Evropu – státního tajemníka pro zahraniční otázky Tomáše Prouzu. To je zase ten, který nedávno na vnitrostranickém semináři ČSSD tvrdil, že ČR by mohla bez problémů přijmout a integrovat 50 až 100 tisíc migrantů.
O schopnosti našeho premiéra vybruslit z každé šlamastyky a o určité předvídavosti si můžeme udělat představu z událostí letošního jara. 3. března, těsně před památným summitem v Turecku, kde měl prezident Recep Tayyip Erdogan za „drobné protislužby“ předložit plán na řešení migrace, přijala Sněmovna důležité usnesení. V něm zavazuje premiéra odmítnout kvóty nebo jiné přerozdělovací mechanizmy a nereflektovat na turecký požadavek zrušení vízové povinnosti. Došlo k bezprecedentní události – premiér odmítnul vzít usnesení zákonodárného sboru na vědomí. Odjel na summit a pokorně přijal všechno, co mu Sněmovna zakázala. Zřejmě pod tlakem důležitých a ctihodných pánů a dam z Bruselu a pod pomyslným karabáčem osmanského janičáře.
Přiznám se, že jsou pro mě výroky a chování našeho pana premiéra nepředvídatelné, poněkud chaotické a někdy ponižující. Přivítal bych jeho častější setkávání s lídry V4, s paní Beatou Šidlovou, panem Robertem Ficem a panem Viktorem Orbánem. Aby se infikoval hrdostí a odvahou.
