hned na počátku bych chtěl poděkovat za pozvání na dnešní vernisáž. Velmi jsem ocenil nápad uspořádat v Praze výstavu týkající se sv.Václava a proto jsem jí také rád poskytl svou záštitu.
I když je postava svatého Václava – jednoho z prvních historicky doložitelných českých panovníků – s naší zemí neoddělitelně spjata, moc toho o něm nevíme a bývá těžké rozlišit historická fakta od mytizujících legend a pověstí. V jistém smyslu nás to však nemusí tolik trápit. Legendy se svatým Václavem spojené se v průběhu staletí staly stejně reálnou součástí české tradice, jako nesporná historická fakta.
K dispozici máme jen málo skutečných pramenů. Z doby sv. Václava nemáme žádné listiny, dokonce ani žádnou kroniku českého původu. U jednoho z nejslavnějších přemyslovských knížat nedokážeme s jistotou určit ani základní biografická data. Stejně nejasná zůstává i praktická podoba jeho vlády. Na základě indicií můžeme tušit, že byl panovníkem silným a že byl panovníkem, který v tehdejší poněkud drsné době využíval všechny mocenské instrumenty raného středověku. Mimo veškerou pochybnost je však to, jak mimořádně silně byla jeho postava vnímána po jeho smrti. Rodícímu se českému státu hned na počátku poskytla a v průběhu staletí stále poskytovala motiv k posilování národního povědomí a pocitu sounáležitosti.
Podle legendy měla vražda knížete Václava jeho bratrem Boleslavem politický motiv. Mělo se jednat o spor o vztah vznikajícího českého státu k sousední německé říši, která si činila nárok na nástupnictví po univerzálním římském impériu. I dnes, po více než tisíci letech zůstává otázka suverenity českého státu a jeho poměru k celku, činícímu si opět nárok na jakousi univerzalitu, aktuálním politickým problémem. Za uplynulé tisíciletí zažila Evropa mnoho proměn, zažila vznik i zánik ambiciózních říší, zažila vzestup i pád vládců rozličných kvalit i ambicí, ale dílo Václavovo a Boleslavovo přetrvalo. Přetrval český stát, jeho idea, jeho identita zakotvená v myslích jeho obyvatel a přetrvala i jejich touha po svobodě a suverenitě.
Kníže Václav byl po staletí chápán jako zdroj křesťanské inspirace a jako nositel naděje na přežití českého národa. Jeho přímluvy a ochrany se dovolávaly znepřátelené tábory katolíků i nekatolíků, zastánci samostatnosti i závislosti na jiných zemích, stoupenci monarchistické myšlenky i republikánského zřízení. Jeho přirozená autorita a jeho lidová obliba opakovaně vedly k pokusům zneužít jeho odkaz v rámci aktuálních politických kalkulů. Stalo se tak v době reformace i rekatolizace, při pokusu o germanizaci v 19. století, v letech po obnovení našeho samostatného státu (vzpomeňme mohutných celonárodních oslav svatováclavského milénia v roce 1929), i v éře nacistické okupace.
Dnešní výstava odpovídá v průběhu staletí utvořenému idealizovanému obrazu sv. Václava. Na vyobrazeních je vidět postavu panovníka, který pro blaho svých poddaných bourá šibenice, vykupuje otroky, propouští nevinné z vězení. Zdůrazněn je křesťanský způsob jeho života, jeho mučednická smrt a jeho odkaz. Do popředí se dostává postava panovníka spravedlivého, trpělivého otce svého lidu, křesťana hájícího základní křesťanské principy až do své násilné smrti. K tomu ještě přichází postava panovníka–bojovníka, jehož koruna a meč se staly nejen symboly, ale přímo ztělesněním historické kontinuity a národního dědictví. To bylo při korunovačních obřadech na Pražském hradě vždy připomínáno. Byl a je vnímán jako symbol českého patriotismu.
Jsem rád, že se dnes otevírá výstava, která může veřejnosti Václavovu postavu a jeho význam přiblížit. V loňském roce měla mimořádný úspěch ve Vídni. V mnohém ohledu je jedinečná a proto pevně věřím, že ji se zájmem přijme i česká veřejnost.
Chtěl bych poděkovat Národnímu muzeu v Praze za nápad tuto výstavu uspořádat, neboť každá taková iniciativa směřuje k podpoře tolik potřebného obecného povědomí o naší národní historii. A i když sv.Václava můžeme vnímat každý jinak, v jednom se jistě shodneme: v osobě tohoto světce i panovníka se odráží naše národní kořeny, náš původ i naše naděje pro budoucnost.
Václav Klaus, Národní muzeum, Praha, 23. března 2010
