jsem velmi rád, že Vám mohu – u příležitosti Vašeho významného životního jubilea – udělit Zlatou plaketu prezidenta republiky. Toto osobní ocenění dávám osobnostem, které vynikly ve svém oboru, které jsou známé a uznávané v celé naší společnosti a které navíc oslovily a obohatily i mne osobně.

Patříte mezi nestory české ekonomie, hospodářské politiky i veřejného života vůbec a ve Vašem, na události bohatém životě, se zrcadlí české dějiny posledních osmi desetiletí ve vší jejich složitosti a rozpornosti. 

Prvně jsme se spolu potkali už koncem 60. let, v době tehdejší československé ekonomické reformy. Není žádným tajemstvím, že jsme nemívali zcela shodné názory na to, co dělat, což se výrazně projevovalo už i v druhé polovině osmdesátých let, ale shodovali jsme se v tom, že je zásadní změna naší země nezbytná. Tu přinesl až rok 1989, rok převratných změn a rázného rozchodu s komunismem a s jeho plánovaným hospodářstvím. Tehdy jste se jako nepřehlédnutelná postava naší ekonomické obce stal místopředsedou federální vlády pro ekonomiku a klíčovým účastníkem debat, při kterých se rodila naše ekonomická transformace. Ani tehdy jsme neměli shodný názor, přesto jste pro mne po celou tuto dobu byl společenskou i lidskou autoritou, člověkem, kterému vždy záleželo na osudu své země a na kvalitním životě každého člověka v ní žijícího.

I po odchodu z aktivní politiky jste zůstal jednou z autorit veřejné diskuse o směřování naší země, a to nejen v ekonomických otázkách. V těchto debatách, stejně jako v těch dřívějších, vždy vynikal Váš konstruktivní a lidsky vstřícný způsob komunikace, který museli ocenit i mnozí Vaši názoroví oponenti.

Přeji Vám, vážený pane profesore, abyste aktivním účastníkem společenské debaty zůstal i nadále a v co největší síle. Přeji to i nám všem, protože Vašeho klidu, nadhledu, osobních zkušeností i lidské otevřenosti v těchto debatách nebude nikdy dost.

V úctě                        

Václav Klaus