ono to tady bylo všechno velmi detailně popsáno, co je obsahem toho návrhu novely trestního zákoníku. A já už vás nebudu unavovat znovu popisem té změny. V podstatě kriminalizujeme v současné době přestupková jednání postihovaná, nevhodná, nevhodné formy zacházení se zvířaty čili je kriminalizujeme. Využíváme nástrojů trestního práva. To vždycky stojí za zamyšlení, jestli je to správné, ale myslím si, že v tomto případě takovou poslední kapičkou, kterou asi přetekl pohár trpělivosti řady z nás byl ten případ štěňátka, jehož osud koloval na sociálních sítích.
Já to chci jenom připomenout, protože nejenom předkladatelka, ale my všichni, kteří jsme to viděli, jsme si říkali - musíme s tím něco dělat - a protože byla velmi rychlá, využila i, jak tady otevřeně říká, podpory a pomoci právníka, který je na tuto problematiku specializovaný, tak jsme spolupodepsali ten návrh. Bylo nás mnoho a cíl toho návrhu je nezpochybnitelný - kriminalizovat a generálně preventivně působit prostřednictvím hrozby trestní represe na všechny, kteří by se podobným způsobem chtěli chovat.
Nad to se přímo tedy nabízelo i rozšíření trestní represe, pokud jde o chov zvířat v nevhodných podmínkách, což považuji za dobré spojení, rozhodně věcně opodstatněné, takže v rámci toho jednoho návrhu řešíme dvě věcné problematiky úzce spolu propojené. Samozřejmě na to je reagovat třeba nejenom v oblasti viny, to znamená zavedení trestní odpovědnosti, ale i v oblasti sankce čili přiměřeně trestat. A tady vidím největší problém toho předkládaného návrhu, který v podobě, která unikla i nám některým, kteří jsme spolupodepsali ten zákon, v podstatě říká, protože trestní zákon je od toho, že něco říká, deklaruje, snaží se zlepšit prevenci, předcházení určitým formám jednání. Ona v podstatě říká - když budete někoho týrat a bude to zvíře - tady jste naznačila jednu skutkovou podstatu, já doplním další - nejde jenom o to ublížení na zdraví, úmyslné ublížení na zdraví, ale například je to přísněji postižitelné, než v současné době § 150, neposkytnutí pomoci, kde je výslovně stanoveno, kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví atd., neposkytne pomoc, a to v případě, když mu nehrozí žádná újma, nebezpečí pro sebe nebo jeho blízké, tak je méně trestný, respektive hrozí mu nižší sankce, než v případě základní skutkové podstaty v odstavci 1, kde hrozí až tři roky, zatímco u té 150, neposkytnutí pomoci, pouze až dva roky.
Jenom na tomhle příkladě vidíte, že v zájmu dobré věci by se nám stalo, že bychom dost vážně rozkolísali ty trestní sazby a myslím si, že by to nebylo správně a je to ve více případech. Některé z nich tady zmínila paní předkladatelka, jiné se ještě nabízejí. Já si myslím, že tohle je všechno potom úkolem druhého čtení a výboru, které se tím budou zabývat a samozřejmě i nás, poslanců, kteří by měli v této oblasti být aktivní - já sama jsem to přislíbila - a snažit se to, co jsme spolupodepsali, vylepšit tak, aby to odpovídalo i té společenské škodlivosti jednání, které je zakotvené v trestním zákoně a které v českém trestním zákoníku je hodnoceno jako více či méně společensky škodlivé podle trestních sazeb. Myslím si, že člověk by vždycky měl být chráněn o chloupek i symbolicky více nežli zvíře. Otázka do diskuse i potom tedy do konkrétní formy navrhované změny.
Další věc, kterou bych tak úplně neodbyla argumentací, kterou jsem před chviličkou od paní předkladatelky slyšela, je ta sankce - jednak její délka, která v praxi už nám dělá i u jiných alternativních zákazů činnosti deset roků problémy, jednak se nevyužívá, jednak těch deset let i ze zahraničních právních úpravy je vnímáno jako příliš dlouhé, a proto třeba já budu navrhovat zkrácení na pět roků, ale to je teď předčasné. Musíme vycházet z toho, co se nám v praxi osvědčuje, co nikoliv a přizpůsobit tedy - když už děláme nějakou novou právní úpravu - nebo nemusíme, ale měli bychom - potřebám aplikační praxe a toho, co se osvědčilo. Já osobně považuji a nejvíce kladu za vinu, že jsem si pořádně nedočetla ten návrh do bodu, kdo kontroluje výkon, protože jinak je to tzv. bezzubá sankce. Pokud uložím zákaz a nebudu mít vhodnou osobu a vhodným způsobem zajištěnou kontrolu výkonu takového nového trestu zákazu chovu a držení zvířat, pak samozřejmě taková sankce nebude vůbec účinná. A navrhovaný probační úředník, kterých nemáme dostatek, který stěží zvládne výkon alternativních sankcí, které jsou mířené na pachatele trestných činů, ale současně se snaží i o to, aby zahrnuli do toho komplexu zacházení i oběti trestných činů, čili opravdu ty pravomoce a kompetence probačních úředníků jsou vymezené jinak, než aby chodili a kontrolovali na pozemcích, kde jsou chována zvířata, zda se zákaz dodržuje nebo nedodržuje, tak rozšiřovat tyto jejich kompetence. Tímto směrem si myslím, že by uškodilo tomu původnímu a v zákoně o probační a mediační službě dobře formulačně i věcně zakotvenému poslání. Čili práce s pachatelem trestného činu, posléze nebo současně i s obětí, v zájmu jeho co nejrychlejší resocializace a minimalizace rizika recidivy trestné činnosti.
Tady si myslím, že musíme doslova tedy v tomto případě vymyslet trošku jiný mechanismus nebo postup a já věřím, že vedeni jednotným záměrem zlepšit ochranu zvířat před formami, jaké reprezentuje týrání nebo chov zvířat v naprosto nevhodných podmínkách, nakonec k závěru, který bude akceptovatelný pro většinu z nás v Poslanecké sněmovně, dojdeme. Čili za sebe poté, co jsme se seznámili všichni s tím návrhem, tak já můžu jenom navrhnout a jako zpravodajka určitě to prosazuji, abychom pustili tuto normu, tento návrh - byť z mého pohledu trpí jistými vadami, jak v oblasti formálně právní, tak v oblasti faktického výkonu jistými vadami - pustit do druhého čtení a ty jeho vady v rámci pozměňovacích návrhů potom napravit.
Děkuji.
