vaše obvinění
Paní senátorko, podle mě je celá kauza přitažená za vlasy a proto si dovolím pár otázek. Vy nevyvracíte, že někteří pacienti za léčbu zaplatili. Proč jen někteří? A byla nebo nebyla to podmínka? Proč se lišili částky? A když to má být zadarmo, na základě čeho, jste se rozhodla peníze vybírat. Dá se říct, že bez těchto peněz by výzkum už dávno skončil? co když jste opravdu chtěla jen pomoc?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Jak jsem uvedla ve svém vyjádření zveřejněném na mých webových stránkách i v mém profilu na stránkách Parlamentních listů, „došlo pouze k tomu, že někteří pacienti či jejich blízcí věnovali dar na podporu výzkumu prostřednictvím spolku Buněčná terapie“. Nikdy se nejednalo o léčbu za úplatu. Nikdy to nebylo podmínkou zařazení do klinické studie. Příspěvky se lišily s ohledem na možnosti konkrétních přispěvatelů. Peníze nebyly „vybírány“, ani mnou, ani nikým jiným. Spolek Buněčná terapie přijímal dary a z takto získaných prostředků podporoval výzkum kmenových buněk a přenos poznatků do klinické praxe.
Nasbírali jsme peníze především z darů soukromých subjektů, pojišťoven a podniků i od samotných vědeckých pracovníků, všechny prostředky jsme použili pro pomoc pacientům, bylo to moje osobní úsilí jak jim včas pomoci. Bez darů všech těchto podporovatelů, včetně darů pacientů a jejich příbuzných by výzkum skutečně nemohl probíhat v potřebném rozsahu. Chybí však zejména nástroje na veřejnou podporu preklinických a klinických studií. Vaše otázka, zda jsem chtěla jen pomoci, přesně vystihuje podstatu věci. Nikdy mi nešlo o nic jiného.
Co je mi vytýkáno, je to, že jsem navrhla a pomáhala uskutečnit pro smrtelně nemocné lidi nestandardní léčbu ověřenou v našich vědeckých studiích. Ti pacienti neměli jinou možnost léčby a čekala je hrozná a rychlá smrt; neověřenou léčbu v klinických studiích pojišťovny nehradí a pacienti mne prosili, abych jim pomohla. Věnovala jsem tomu nezištně mnoho let vědecké práce, vypracovala klinickou studii, ale pacienti nemohli čekat, až budou pro všechny peníze. Bohužel firma Bioinova, která má u nás jediná povolení vyrábět pro pacienty kmenové buňky, neměla dost investorů, nestačily ani naše sbírky, které jsme pro pacienty organizovali, ani moje osobní finanční dary. Je mi vytýkáno, že jsem se řídila Úmluvou o lidských právech a biomedicíně, která jasně říká: „Zájmy a blaho lidské bytosti jsou nadřazeny zájmům společnosti nebo vědy“.
