Dotýkáte se dalšího důležitého tématu, zemědělství a schopnosti českého zemědělství plnit všechny funkce a být konkurenceschopné a poskytovat kvalitní produkty a kvalitní potraviny českým občanům. To je určitě důležité a věřím, že to je náš společný cíl.
Když jste ale zmínil tu zemědělskou politiku a změny, které vláda v této oblasti dělá, tak chci vysvětlit jednu věc. Já si nejsem jist, jestli všichni vědí, co to znamená ta redistribuce neboli platba na první hektary. To je speciální podpora, která se vyplácí na prvních 150 hektarů obhospodařené půdy a vyplácí se všem bez rozdílu, tedy malým, středním i těm velkým, všem bez rozdílu. Ale jejím cílem je samozřejmě podpořit především ty menší, kteří nemají úspory z rozsahu a soustředí se na náročnější plodiny, jako je třeba ovoce nebo zelenina. A 150 hektarů to už je samo o sobě velká farma v kontextu zemědělských podniků, ne v České republice, ale v Evropské unii.
Já si tady dovolím připomenout, a to je také důležité veřejnosti říkat k těm číslům, co jste uvedl vy, že zatímco v České republice je průměrná velikost farmy asi 130 hektarů, tak průměrná velikost farmy v Evropské unii je 16 hektarů. A toto zvětšování farem se v České republice nezastavuje, za předchozích vlád se nezastavilo a naopak rostlo. Za posledních dvacet let vzrostla průměrná velikost farmy v České republice o 30 hektarů. A občas slyšíme: no, tak to je celosvětový trend, pomáhá to konkurenceschopnosti našeho zemědělství a současně slyšíme, jak jsou naši zemědělci vlastně nekonkurenceschopní a tak dál a tak dál. To nejde dohromady. Ta koncentrace farem není jenom výhodná, představuje i určitá rizika. Nákupem jedné tak obrovské farmy může získat někdo přístup k desítkám tisíc hektarů zemědělské půdy a nikdo nezaručí, abych přijal tu vaši rétoriku.
Nikdo nezaručí, že potraviny na této ploše vypěstované nebudou vyváženy do Asie nebo někam jinam a v Česku jich bude v kritické chvíli nedostatek. Naopak při větším počtu menších farem se toto riziko výrazně snižuje. A to si myslím, že je v zájmu všech, je to v zájmu českých občanů.
A teď ještě pár slov k tomu strategickému plánu, který jste zmínil, a na který naše vláda, a k těm úpravám, na které naše vláda přistoupila. Naším hlavním cílem je narovnat podmínky, to je důležité, narovnat podmínky mezi velkými agrokoncerny, které byly za minulého období zvýhodňovány před menšími a středními zemědělci a výrobci potravin. A ty podmínky nebyly rovné a my je potřebujeme narovnat. Jenom pro představu, a to je také důležité pro veřejnost: Průměrná výše přímých plateb, které získávaly nejmenší firmy o velkosti do 100 hektarů, byla o dva tisíce korun na hektar nižší než kolik získávaly farmy nad dva tisíce hektarů. A to mluvím jenom o platbách z prvního pilíře, nikoliv o investičních dotacích z druhého pilíře, které čerpají převážně velké farmy. Tak toto není přece úplně dobrý stav. Znovu opakuji: O dva tisíce na hektar nižší farma do 100 hektarů než farma, která má nad dva tisíce hektarů. A toto je přece potřeba narovnat a vytvořit podmínky pro to, abychom tady mohli mít i menší a střední farmy, které produkují kvalitní potraviny, které jsou české, které slouží českým občanům.
Takže ta výsledná podoba spočívající ve 23 % redistribuce, to je určitý kompromis. A je to rozumný kompromis. Zástupci soukromých zemědělců a rodinných farem požadovali 30% zastropování a zástupci velkých agrokoncernů chtěli 10 % a žádné zastropování. Nakonec ve výsledku museli ustoupit všichni a dosáhli jsme rozumného kompromisu. Redistribuce je větší než dosud, není zastropování přímých plateb, je zastropování investičních dotací, aby jedna firma nemohla získat více než desítky a stovky milionů korun ročně. To mi připadá jako dobré rozhodnutí.
