Vážení přátelé,

vy teď asi čekáte předsednický a také kandidátský projev – jako jsem ho měl už pětkrát – ale já ho hned nezačnu. Mějte se mnou dnes prosím trpělivost, mám pro vás na začátek dvě informace.

První je, že můj projev bude možná trochu delší, tak mi to prosím po těch deseti letech promiňte. Nemám teď možnost nikde přednášet a… (toto pořád ještě není projev), ale hlavní důvod je, že tu s vámi nemohu být do konce a mít závěrečné slovo, tak si to musím všechno odbýt nyní.

Za to se velmi omlouvám, ale ten důvod mého dřívějšího odjezdu asi znáte a snad i pochopíte – mám si dát už v pondělí kávu v Bílém domě, a to chvilku trvá, než se tam člověk dostane (myslím letadlem). A z Washingtonu potom letím rovnou do Bruselu na jednání Evropské rady. Ale prosím vás: já se vrátím.

Já jsem někde zaslechl, že už na té Evropské radě zůstanu a budu tam všechno řídit. To je fantastický nápad a vy určitě víte, že nikdo lepší by nebyl, ale chci vám jasně říct, že já mám práci tady a tu musím dokončit. A to nestihnu ani za měsíc, ani za rok, já bych řekl, že bych potřeboval tak skoro ještě pět a půl roku minimálně. Ale to už samozřejmě záleží na vás a na dalších, já jen říkám, že já dobrovolně nikam nejdu a chci tady zůstat s vámi.

A za druhé (stále ještě nejsem u projevu) mám na srdci něco z mého pohledu mimořádně důležitého. Od minulého kongresu máme za sebou úspěšné, ale současně velmi těžké dva roky a já si myslím, že je potřeba, abych vám teď – dříve, než budu dělat cokoli dalšího – za ně poděkoval.

Nemohu vám děkovat všem jmenovitě, protože – i když se to dnes už v politice možná moc nenosí – tak my jsme pořád politická strana s velkým počtem členů. Kdybych všechny ty tisíce při děkování osobně zmínil, což by si nepochybně zasloužili, tak bych určitě nestihl pozítří tu návštěvu Bílého domu, a to fakt nebudu riskovat. Tedy dovolte, abych v zastoupení všech poděkoval alespoň některým a omluvil se všem, jejichž jméno zde nestihnu říct.

Naši senátoři mají v čele Miloše Vystrčila, který je nejen spolu s Jiřím Oberfalzerem výborným reprezentantem ODS ve vedení Senátu, ale také obecně respektovanou osobností, která dodává důstojnost nejvyšším ústavním institucím. Náš velký senátorský klub by tak dobře nefungoval bez vytrvalé práce Zdeňka Nytry, jehož role nesmí být podceněna.

Ve vedení Poslanecké sněmovny nás výborně reprezentuje Jan Skopeček, který navíc přesvědčivě obhajuje naše ekonomické pozice a skvěle hájí tržní principy proti socialistickým útokům všeho druhu.

Jen málo bychom prosadili v Poslanecké sněmovně nebýt zkušeností a vyjednávací vytrvalosti Marka Bendy, který umí nebývalým způsobem spojit v dobrém slova smyslu politický realismus s jasnými hodnotovými postoji, a to je dnes velmi cenné.

Vedle něj odvádí výbornou práci Eva Decroix a členové vedení našeho klubu – Ivan Adamec, který současně vede důležitý hospodářský výbor, Jan Bauer a Libor Turek. V čele bezpečnostního výboru stráží naši bezpečnost a důsledné antikomunistické pozice Pavel Žáček – a Zdenka Němečková Crkvenjaš důstojně a kompetentně vede nejednoduchý zdravotnický výbor.

Jsme krátce před evropskými volbami a dva europoslanci tvoří důležitou součást našeho předsednictva. Veronika Vrecionová dokáže empaticky a nesmírně rozumně přispívat k nalezení dobrých řešení. Místopředseda ODS a náš lídr koalice SPOLU v evropských volbách Saša Vondra každý den prokazuje svoji politickou a diplomatickou zkušenost, hloubku přesvědčení a schopnost vyjednávat a i díky tomu má naše evropská politika sílu a charakter.

Chtěl bych také poděkovat dvěma dlouholetým a nyní končícím europoslancům Janu Zahradilovi a Evženu Tošenovskému, kteří po tři desetiletí výrazným způsobem spoluutvářeli tvář ODS.

Na minulém kongresu byl místopředsedou ODS zvolen Zdeněk Zajíček, který se naplno pustil do práce a pomohl s řadou těžkých věcí. Je mi trochu líto, že není v mém týmu, ale přejeme mu vše dobré v čele Hospodářské komory.

Skvělou práci v krajích odvádějí naši hejtmani a krajští politici. Martin Kuba, ve dvojroli hejtmana a předsedy Asociace krajů, má tah na branku a přichází s inovativními řešeními, která posouvají nejen Jihočeský kraj – kupříkladu naše spolupráce v oblasti malých modulárních reaktorů je důležitá i pro budoucnost Česka.

Martin Červíček pracuje neúnavně v Senátu i v kraji, řeší problémy a není náhoda, že právě na Královéhradecku lidé obecně vyjadřují největší spokojenost. Víťa Schrek ukazuje silně i sociální rozměr naší pravicové politiky a výborně zvládá výzvy, které jeho regionu přináší dostavba Dukovan.

Ilona Mauritzová už sice není hejtmanka, ale není to její chyba, kraj řídila přesvědčivě a zaslouží si náš respekt.

Výbornou a viditelnou práci odvádějí naši primátoři: v Praze znovu s noblesou vládne Slávek Svoboda, v Brně Markéta Vaňková, tady v Ostravě Jan Dohnal, Dagmar Škodová Parmová v Českých Budějovicích, v Jablonci Miloš Vele, Raduan Nwelati v Mladé Boleslavi a Petr Ryška v Jihlavě. Nejen jim, ale všem našim starostům a politikům v našich městech a vesnicích bych chtěl za jejich práci poděkovat.

A děkuji všem členům Občanské demokratické strany a všem voličům, kteří nám svěřili důvěru.

Chtěl bych poděkovat našim koaličním partnerům, nejen za to, že nás navštívili a pozdravili. Vítku, Mariane, Vlastíku, Ivane… děkuji Vám za naši spolupráci.

Ano a správně si říkáte, jak to, že nejmenoval členy vlády, nezapomněl na ně, nebo s nimi není spokojen? Tak to určitě ne, ani jedno ani náhodou neplatí, k těm se ještě za chvíli ve svém projevu dostanu. A tím nenápadně přecházím k tomu, proč jsem tady…

Vážení přátelé,

před deseti lety a třemi měsíci, 18. ledna 2014, jsem před vás předstoupil poprvé s tím, že chci vést Občanskou demokratickou stranu. Bylo to v Olomouci a naše ODS byla v té době v nejhorší situaci ve své historii.

Dokázali jsme se tehdy spojit, postavit se jeden za druhého a dalších osm let jsme tvrdě pracovali. Postupovali jsme krok za krokem, bojovali o ztracenou důvěru, o každý hlas, o každý mandát, abychom to společně zvládli.

A když jsme se před dvěma lety sešli na 30. kongresu ODS v Praze, byli jsme opět nejsilnější tuzemskou demokratickou stranou, která navíc stojí v čele české vlády a je připravena s plnou odpovědností a plným nasazením sloužit občanům České republiky.

Když se – řečeno s trochou nadsázky – ohlédnu za těmi dvěma uplynulými roky, tak to skoro vypadá, že zřejmým historickým osudem ODS je to, že lidé si nás volí v dobách, kdy naše republika čelí zásadním výzvám.

V devadesátých letech to byla ekonomická a společenská transformace. Nezbytný přechod od komunistického modelu řízení státu ke kapitalistické ekonomice a k parlamentní demokracii.

Když se v roce 2008 svět propadl do první vážné novodobé ekonomické krize, Česká republika čelila jejím dopadům opět s vládou, v jejímž čele stála ODS. A nejinak je tomu nyní.

Prosím, nežehrejme na osud, berme to jako dar. V dobrých časech vlády socialistů a populistů rozhazují plnými hrstmi na všechny strany a je jim jedno, kdo to zaplatí. V dobách zlých je tady ODS, aby zachránila, co se dá. Někdo to prostě pro naši zemi udělat musí…

Ale nyní už zcela vážně. Ještě nikdy se v novodobé historii nestalo, aby Česká republika čelila tolika zásadním hrozbám najednou. Obrovská inflace nastartovaná ještě za vlády Andreje Babiše. Energetická krize způsobená útokem Ruska na Ukrajinu a neprozíravou politikou předchozích vlád. Uprchlická vlna, která svým rozsahem neměla obdoby od konce druhé světové války. Nová bezpečnostní rizika, která se týkají především nás, států střední a východní Evropy.

Každá z těchto krizí měla sama o sobě potenciál rozvrátit stát i celou společnost. Nic takového se ale nestalo. Jsme tady a víme, že po dvou letech tvrdé práce máme to nejhorší už za sebou. Svoji náročnou misi úspěšně zvládáme.

Ve svém vánočním projevu jsem mluvil o roku 2024 jako o roku naděje. Ukazuje se, že jsem měl pravdu a letos a v příštím roce už bude situace jenom lepší. Restartu naší země nasvědčují takřka všechny ekonomické ukazatele.

Inflace je aktuálně na dvou procentech. Co by za to dal Andrej Babiš v době, kdy nám předával vládu s prudce rostoucí inflací přesahující šest procent?

K tomu si zvládáme udržet i nízkou nezaměstnanost. Ekonomika se vzpamatovává a spolu s tím roste i důvěra spotřebitelů. V letošním roce se navíc dočkáme i růstu reálných mezd.

Ceny energií už několik měsíců klesají zpět na předválečnou úroveň. Ale hlavně, během neuvěřitelně krátké doby jsme skoncovali s desítkami let budovanou jednostrannou závislostí na dodávkách energetických surovin z Ruska.

Naše města a obce zvládly absorbovat stovky tisíc válečných uprchlíků z Ukrajiny. Díky tomu máme dnes na pracovním trhu 120 tisíc nových pracovníků, které nutně potřebujeme, abychom udrželi výkon naší ekonomiky.

Tito lidé nyní přispívají do českého státního rozpočtu daleko více, než jsou naše náklady na sociální pomoc pro jejich spoluobčany. Málo se to ví. Říkejte to lidem, je to důležité pro vyvracení lží, které mají otrávit a rozložit naši společnost.

A v neposlední řadě, aktivně řešíme všechna bezpečnostní rizika. Mimo jiné i proto, že po dvaceti letech – ano, po dlouhých dvaceti letech – konečně opět plníme náš členský závazek vůči NATO a vůči své bezpečnosti a investujeme do obrany 2 procenta HDP ročně.

Měli jsem odvahu učinit důležitá rozhodnutí při modernizaci naší armády. Je to i vidět na rozvoji českého obranného průmyslu. Mezinárodní pomoc Ukrajině je i velkým ekonomickým impulsem pro naše hospodářství. Zbrojní firmy investují do nové výroby a nabírají nové zaměstnance. Tento tradiční, ale zároveň vysoce moderní sektor českého průmyslu opět nabírá dech. A to je dobře. O obranu, o tento strategický resort, se stará s obrovským nasazením Jana Černochová, které bych chtěl tady poděkovat.

Významnou součástí práce na zajištění naší národní bezpečnosti je to, že tato vláda dokázala vrátit sebevědomou Českou republiku zpět na evropskou politickou scénu.

V praxi tak platí, že nejsme malá země kdesi na okraji Evropy. Česká republika je středně velký evropský stát uprostřed Evropy, který si dokáže zjednat respekt svých evropských partnerů. A díky tomu jsme nyní velice efektivně schopni chránit a prosazovat naše národní zájmy. Je to vidět v posledních týdnech například na širokém mezinárodním ohlasu naší české iniciativy na zajištění dodávek munice pro Ukrajinu.

Ale já osobně jsem hrdý ještě na jednu velice podstatnou věc. Vedle toho, že jsme v posledních dvou letech řešili finanční, energetickou a bezpečnostní krizi, zvládli jsme plnit i naše programové prohlášení. Tedy to, co jsme našim voličům slíbili v parlamentních volbách.

Na počátku tohoto roku jsme si udělali přehled aktuálního stavu a s velkým potěšením jsme zjistili, že máme splněno 60 procent našich úkolů. Přičemž na zbytku intenzivně pracujeme a není žádný důvod pochybovat o tom, že tato vláda do konce svého mandátu splní naprostou většinu toho, co si předsevzala.

Chci tady z toho dlouhého seznamu zmínit alespoň několik z mého pohledu nejdůležitějších bodů.

V prvé řadě je to fakt, že Česká republika v tomto velice náročném období významně zkrotila hrozivý narůst schodku státního rozpočtu. Zatímco vláda Andreje Babiše nám pro první rok naší vlády připravila státní rozpočet s veřejným schodkem přesahujícím 5 % HDP, tento rok se nám schodek podaří dostat ke 2 procentům, což je hluboko pod 3 %, tedy pod mezinárodně uznávaný limit pro zdravé veřejné finance.

Ano, hospodaříme odpovědně a dobře. Nebylo to jednoduché. Jsme koaliční vláda, a ne všichni její členové mají na zadlužení státu takovou citlivost, jako má ODS. To je vám, myslím, zřejmé. Nicméně v daných podmínkách tento výsledek považuji za vynikající. A obrovskou zásluhu na něm má Zbyněk Stanjura, náš první místopředseda a ministr financí, kterému zde chci nejen za to poděkovat. Zbyňku, děkuji za veškerou práci ve vládě i ve vedení ODS, která je pro mě a nás všechny velkou pomocí a podporou.

Přestože snižujeme zadlužení státu, daří se nám udržet naši zásadní prioritu, kterou je oblast investic, zejména investic do dopravní infrastruktury. Tato vláda dává na výstavbu dálnic, silnic a železnic nejvíce peněz v historii. Letos je to 150 miliard korun, stejně tak jako loni. Máme rekordní rozestavěnost a v dalších letech budeme postupně otevírat největší počet nových kilometrů.

Prosím, mějte to na paměti. Připomínejte to lidem ve svém okolí. Prakticky ve všech regionech naší země rostou konkrétní důkazy, že naše vláda to s rozvojem naší země myslí vážně. Protože víme, že země, která je propojená a průjezdná z jednoho konce na druhý, je základní podmínkou budoucí ekonomické prosperity.

Připomínám, že hnutí ANO mělo Ministerstvo dopravy 8 let. A ačkoli Karel Havlíček bude ještě 20 let tvrdit, že každý nový kilometr dálnice je jeho zásluha, bez Martina Kupky by se výstavbu rozhýbat nepodařilo. Martin odvádí na Ministerstvu dopravy výbornou práci. A to nejen v oblasti nových staveb, ale také v digitalizaci dopravních agend a v omezování zbytečné byrokracie. Málokterý resort je tak vepředu jako Ministerstvo dopravy. Ví to každý, kdo potřebuje nový řidičský průkaz či řeší registraci svého vozidla. Martine, děkuji Ti za to.

Třetí oblastí, kterou tady chci zmínit, je série desítek nejrůznějších opatření, kterými se systematicky snažíme snižovat byrokracii a pomáhat podnikatelům. V souladu s našimi předvolebními sliby jsme schválili už dva antibyrokratické balíčky a připravujeme třetí. Kromě 22 daňových výjimek jsme také zrušili celou řadu zbytečných a často nesmyslných povinností. Zároveň jsme upravili daňové limity pro živnostníky a také měníme finanční správu v moderní úřad, který bude méně slepě represivní, a to více přátelský a kooperativní.

Jmenovité poděkování si na tomto místě zaslouží i další dva naši členové, kteří tvrdě pracují v této vládě.

Pavel Blažek se těší velkému respektu odborných kruhů. Je to vidět i na pozitivním ohlasu, který vzbudil v minulých dnech jím představený návrh rozsáhlé novely trestního zákoníku, nebo zrovna tento týden jsme schválili redefinici znásilnění, která lépe chrání oběti. Pavle, toto budou nadlouho viditelné výsledky Tvého působení na Ministerstvu spravedlnosti, děkuji za Tvou práci.

Martin Baxa s přehledem zvládá resort kultury, a to také díky svému citlivému přístupu a svým znalostem. Ukazuje v praxi hluboký smysl pro kulturu, vzdělanost a hodnoty, tedy něco, co je ODS vlastní, ale co jsme k naší škodě ve veřejném prostoru často nedokázali dobře ukázat. Martin to přesvědčivě dělá, Martine, děkuji za to, jsem moc rád, že jsi v této vládě.

Proč vám to tady říkám? A proč vás dokonce žádám, abyste si to pamatovali a abyste to vy sami šířili dál? Protože naše země potřebuje dobré zprávy. Naši občané si je zaslouží. Zejména po těch velice náročných letech, které mají za sebou.

Nejprve je vyděsila pandemie a tehdejší zmatená vláda, která celou zemi zavřela, ale počet obětí tím stejně nesnížila. Pak to byla inflace, která zasáhla naši ekonomiku i společnost prakticky na všech úrovních. A do toho do Evropy přišla válka, o níž si řada lidí myslela, že ji bude znát už jen z historických filmů.

Lidé jsou těmi posledními roky právem unaveni, mají strach a potřebují od svých lídrů slyšet dobré zprávy. Sami vidí, že nad inflací jsme konečně vyhráli. Ví, že naše vláda se snaží dělat maximum pro naši bezpečnost. Ale to samo o sobě nestačí.

My, demokratičtí politici, musíme denně ukazovat, že pracujeme na tom, aby se jim žilo lépe. Že víme, co a proč děláme. Že máme vizi, za kterou jsme připraveni jít. Bez ohledu na problémy a překážky, které nám osud nebo naši oponenti budou stavět do cesty.

Jakou zemi tedy chceme? Za jaké Česko každý den ve vládě, Poslanecké sněmovně, v krajích či městech a obcích bojujeme?

Za zemi, která bude svobodná a demokratická, kterou nebude ovládat úzká skupina vyvolených.

Za zemi, která bude pevnou součástí NATO a EU, kde budeme bráni jako spolehliví partneři, ne jako trpěná země bez názoru, která neví, co chce a jen občas dělá potíže.

Za zemi, kde budou osobní aktivita, podnikavost a poctivá práce považovány za přednost, a ne jako něco výjimečného nebo podezřelého.

Za zemi, která bude umět reagovat na technologické a další výzvy 21. století, zároveň ale zůstane solidární vůči starším generacím.

Za moderní zemi, která bude propojena fungující infrastrukturou.

Za vzdělanou zemi, která bude dávat prostor talentům, a ne je tlačit do průměru.

Za úspěšnou, sebevědomou zemi, kde se lidem dobře žije.

To je Česko 21. století. To je Česko, za něž bojujeme a bojovat budeme.

Proto jsem také vloni na podzim zformuloval návrh desetileté vize pro naši republiku, kterou jsem nazval Restart Česka. Mojí ambicí je vytvořit do parlamentních voleb příští rok konkrétní plán, který bude přesahovat dvě volební období. Projekt, který získá i širší podporu klíčových aktérů.

Jde o vizi, která přímo navazuje na program ODS a v širším slova smyslu rozvíjí i programové prohlášení naší vlády. Má čtyři hlavní pilíře.

Prvním pilířem je „sebevědomá země“. Myslím tím Českou republiku, která dokáže správně formulovat a efektivně hájit svoje zájmy, a tím zejména svoji bezpečnost.

Druhým pilířem je „efektivní stát“, tedy stát, který je založený na digitalizaci a debyrokratizaci. Stát, který nevelí a nenakazuje, ale který v prvé řadě slouží. S tím už jsme na mnoha rezortech začali, ale nedá se to zvládnout za jedno volební období. Je to běh na dlouhou trať a všechny další vlády v něm musí pokračovat.

Třetím pilířem jsou „strategické investice“. Vedle už zmiňované dopravní infrastruktury jde o podporu klíčových průmyslových odvětví, jako je jaderná energetika, výroba a design čipů či rozvoj umělé inteligence. Tyto oblasti mají šanci přinést dlouhodobou prosperitu do našeho hospodářství. A proto do nich musíme rozumně investovat.

A konečně čtvrtým pilířem je kvalitní „smysluplné vzdělávání“. Musíme udělat vše pro to, aby z České republiky v horizontu deseti let bylo centrum moderní vzdělanosti a nových myšlenek. Bez toho si prosperitu nebudeme schopni udržet.

Koho zajímají detaily, ať se podívá na webové stránky Restart Česka, případně ať se přijde podívat na akce, které tento rok plánujeme udělat v každém regionu České republiky. Uvítáme každý dobrý nápad a každou pomocnou ruku.

V následujících volbách, a tím myslím nejen volby do Evropského parlamentu, do Senátu a do krajů, ale také volby do Sněmovny v příštím roce, musíme českým voličům jasně ukázat, v čem je ten největší rozdíl mezi současnou opozicí a vládou. Mezi populisty z hnutí ANO a mezi demokraty z ODS a koalice SPOLU.

Opozice bohužel každý den prokazuje, že si vybrala cestu negace, destrukce a lží. Bez ohledu na ekonomické a morální náklady, bez ohledu na budoucnost naší země. Jako by oprášili staré komunistické heslo: čím hůře pro republiku, tím lépe pro nás.

Velice dobře to bylo vidět na konci března, kdy se u prezidenta republiky sešli zástupci vlády a opozice, aby diskutovali nad návrhem důchodové reformy. Prezident Pavel na konci tohoto jednání ohlásil, že se obě strany shodly na tom, že je nezbytné posunout dobu odchodu do důchodu. Trvalo jen pár dní, stačilo, aby se Andrej Babiš vrátil z dovolené, a hnutí ANO opět změnilo názor a tuto shodu i slova prezidenta republiky veřejně popřelo.

To není zodpovědnost. To je bezostyšné lhaní. To je hazardování s budoucností tohoto státu. S budoucností všech občanů, kteří půjdou v následujících deseti a více letech do důchodu.

Nevěřil jsem vlastním uším, když jsem k tomu všemu slyšel reprezentanty hnutí ANO tvrdit, že je třeba v rámci důchodové reformy zavést druhý pilíř. Víte, jak to dopadlo s druhým pilířem, který v roce 2013 zavedla vláda pod vedením ODS? O necelé tři roky později jej bez náhrady zrušila socialisticko-populistická vláda, v níž byl Andrej Babiš prvním vicepremiérem. A nyní ti samí lidé volají po jeho zavedení? Rozumíte tomu někdo?

Chci vám naprosto vážně říci, že tato vláda důchodovou reformu prosadí, ať už k tomu opozice hlasy dá, nebo ne. Je to jeden z hlavních slibů této vládní koalice. A my tento slib našim voličům splníme. I kdybychom měli v Poslanecké sněmovně bydlet a přespávat.

Poslední část mého vystoupení mi dovolte věnovat tomu, proč jsme se tady dnes všichni sešli. A to je naše Občanská demokratická strana. I v tomto případě je na místě připomenout několik dobrých zpráv, které si ne vždy uvědomujeme i my, členové ODS.

Podíváme-li se deset let dozadu, do již zmíněného roku 2014, zjistíme následující. ODS byla v opozici, měla jeden z nejmenších poslaneckých klubů a o zastoupení ve vládě jsme si mohli nechat jen zdát. Nyní máme funkci premiéra a ve vládě 5 ministrů, na které může být ODS právem hrdá.

Před deseti lety jsme měli 16 poslanců, dnes jich máme 34. Obdobné je to se zastoupením v druhé komoře. V roce 2014 jsme měli 14 senátorů, dnes má náš společný senátorský klub s TOP 09 celkem 36 členů a máme předsedu Senátu. V roce 2014 jsme měli po volbách dva europoslance, dnes obhajujeme celkem čtyři evropské mandáty.

Před deseti lety jsme neměli žádného hejtmana, dnes tuto pozici drží členové ODS ve třech krajích a máme i předsedu Asociace krajů. Před deseti lety jsme ve třech největších městech naší země neměli ani jednoho primátora, dnes – a to po dlouhých dvaceti letech – máme primátory v Praze, v Brně i v Ostravě. A stojíme v čele více než čtvrtiny statutárních měst v České republice.

A pokud jde o prosazování naší politiky? Občas ještě slyším od některých lidí výtku, že „ODS nemůže dostatečně v koaliční vládě plnit svůj program“. Fakta tento pocit vyvracejí, připomenu jen pár příkladů.

Kdo měl jako dlouhodobou programovou prioritu snížení počtu sazeb DPH, zrušení daňových výjimek a zbytečných daní? ODS – a proto jsme sazby zredukovali na dvě a v ozdravném balíčku škrtli 22 daňových výjimek a zrušili silniční daň.

Kdo sliboval zrušení EET, změnu kontrolního hlášení nebo navýšení limitu pro živnostníky? Slib je splněn.

Kdo více než 10 let prosazoval zvýšení výdajů na obranu na 2 %? Dáváme je, a dokonce jsme přijali zákon, který to každé příští vládě ukládá.

Dlouhodobě to byla právě ODS, která za pilíř naší energetiky považuje jádro. Prosadili jsme jej na úrovni EU v taxonomii, dokončujeme tendr na nové bloky, rozvíjíme spolupráci v malých modulárních reaktorech.

Kdo sliboval snižování počtu státních úředníků? ODS. A nyní jich máme nejméně od roku 2015, kdy začal fungovat služební zákon. Meziročně o 2600 méně.

A takto bych mohl pokračovat ještě dlouho.

Vážení přátelé, tyto výsledky nejsou vůbec špatné a myslím, že se vší pokorou je třeba si to přiznat. Jen ten, kdo vidí svoji situaci správně a v souvislostech, může dělat správná rozhodnutí.

Otázka, která ale každého člena naší strany musí okamžitě napadnout, zní: Není to málo? Nejde to ještě lépe?

A ty více skeptické, kteří už mají nějakou tu zkušenost za sebou, asi napadne i otázka jiná: Udržíme to? Děláme to dobře? Stačí to?

Odpověď je zřejmá. Nestačí to! Nic z toho, co děláme, nestačí. Nikdy. Protože ve chvíli, kdy si to řekneme, začneme opravdu ztrácet.

Máme před sebou v letošním roce hned troje důležité volby. A jdeme do nich v obdobné atmosféře jako do každých minulých voleb v těch uplynulých deseti letech. Tedy jako někdo, kdo budí kontroverze, kdo je z definice podceňován, často už předem okopáván a zatracován částí mainstreamu, v médiích i na sociálních sítích.

Ale to přeci není pro nás nic nového, to za těch deset let dobře známe. Je třeba si z toho vzít dvě poučení.

To první je jednoduché: Ty útoky a zpochybňování ve své podstatě ukazují naši sílu. Kdyby nás nerespektovali, tak na nás neútočí. Tak z nás nemají obavu.

To druhé poučení je zřejmé: Naši kritici nás ve své podstatě vnitřně nabíjejí. Vždycky to tak bylo. A my budeme chtíti letos udělat všechno pro to, abychom jim ukázali, že nemají pravdu. I v tomto volebním roce chceme a musíme maximálně uspět.

Česká republika má v tuto chvíli prozápadní a demokratickou vládu. Ale to nemusí za pár let platit. Je třeba říci nahlas a neustále připomínat, že jsme uprostřed dlouhého boje o další charakter naší republiky.

Zůstaneme demokratickým státem pevně zakotveným na Západě nebo se proměníme v hybridní demokracii řízenou oligarchickými strukturami, které nás prodají Putinovi nebo někomu jinému pokaždé, když to bude vyhovovat jejich byznysu?

O tom a o ničem menším se bude rozhodovat letos a příští rok.

Naši kritici nám mohou ledacos vyčítat. Často i právem. Nejsme dokonalí, děláme chyby, ale jedno nám nemohou nikdy upřít: ODS je dnes nejsilnější demokratická politická strana, strana, která vzešla z Občanského fóra a vždy v naší zemi hájila demokracii, kapitalismus a západní hodnoty.

Toto je naše tradice, toto je naše základní výhoda, v tomto nikdy nezklameme! Kdo jiný má vést a vyhrát tento boj o charakter českého státu, když ne právě my, členové Občanské demokratické strany!

V zájmu tohoto boje jsme se spojili s TOP 09 a KDU-ČSL, se dvěma stranami, s nimiž sdílíme obdobné hodnoty a politické postoje. Toto spojení dávalo smysl před třemi lety, dává smysl dnes a bude ho dávat i nadále. Jsem rád, že existuje volební koalice SPOLU a že toto spojení dává jistotu všem demokratickým a prozápadním voličům, že žádný jejich hlas nepropadne volebním systémem.

Je zcela zřejmé, že ODS se v rámci koalice SPOLU ani nerozpustila ani neztratila svoji identitu, byť by si to někteří – a řekněme si to na rovinu, zejména zhrzení bývalí členové ODS – přáli.

To vidíte ostatně sami a vidíte to i tady v sále a v přilehlých prostorách. Připravili jsme novou vizuální prezentaci Občanské demokratické strany, kterou chceme používat v následujícím období.

Jsme přesvědčeni, že v České republice jsou miliony lidí, kteří vyznávají podobné hodnoty jako my v ODS. Je to každý, kdo chce mít svůj život ve svých rukou, kdo chce žít svobodný, produktivní život. Každý, kdo nechce jen čekat, až se o něj někdo postará.

Naše hodnoty tu jsou pro konkrétní lidi v konkrétních životních situacích. Pro lidi, kteří chtějí žít zodpovědně a beze strachu. Proto přicházíme s heslem, z něhož bude patrné, že Občanská demokratická strana je tu „pro všechny, kdo si chtějí věřit“.

Pro všechny, kdo si chtějí věřit.

Věřit sami sobě.

Věřit ve své schopnosti.

Věřit si mezi sebou.

Jsem přesvědčen, že to je dobrá cesta, jak ukázat, jaké hodnoty jako politická strana vyznáváme a kam směřujeme.

Vážení přátelé,

kandiduji dnes na předsedu ODS a jasně tím říkám, že jsem za rok a půl připraven nás vést do parlamentních voleb.

Před deseti lety jsem vám ve svém kandidátském projevu přesně popsal, co nabízím a jaký předseda budu. Řekl jsem tehdy mimo jiné, že jsem člověk, jehož životní cesta ukazuje, že umím řídit složité instituce, svázané s řadou různorodých zájmů, že dokážu lidi přesvědčit a nebojím se výzev a rizik. A také jsem tehdy řekl, jaký lídr budu.

Budu nyní citovat svoje slova z ledna 2014: „Správný vůdce není ten, kdo práská do stolu, je agresivní a samolibý. Ronald Reagan jednou popsal nutné vlastnosti politického lídra takto: „Lekce vůdcovství byly vždy stejné. Tvrdá práce, znalost faktů, ochota naslouchat a být chápající. Silný smysl pro povinnost a vedení a přesvědčení, udělat to nejlepší jménem lidí, kterým sloužíte.“

K tomu se hlásím, takovým předsedou budu, dáte-li mi k tomu důvěru, a žádám vás nejenom o důvěru, ale i o silný mandát, abych mohl ODS rychle vést zpátky nahoru.“ To jsem řekl před deseti lety, vy jste mi ten mandát dali a já jsem dodržel, co jsem slíbil.

A dnes vás po deseti letech žádám o totéž. Nejen o důvěru, ale i o silný mandát, abych mohl vést ODS do bojů a také za rok a půl do parlamentních voleb.

Budou to volby, které ovlivní budoucnost České republiky na mnoho let dopředu. Bude se v nich rozhodovat o tom, zda potvrdíme a posílíme svoji příslušnost k demokratickým a svobodným státům, nebo zůstaneme na okraji Evropy.

Bude se v nich rozhodovat o tom, zda v naší zemi budou i nadále rozhodovat demokratické prozápadní síly či zda moc uchvátí populisté a proruští extremisté.

Bude to souboj dvou světů. Buď vyhrajeme my a budeme dále posouvat zemi kupředu. Nebo vyhrají oni a znovu se z nás pokusí udělat periferii Evropy.

Mějme to prosím na paměti. Nic menšího není v sázce. Varováním nám budiž vývoj v některých zemích, které jsou nám historicky blízké.

Já opravdu nechci žít v zemi, která bude ovládána několika mála oligarchy a stranami jednoho muže. V zemi, která nebude sloužit všem občanům, ale zájmům pouze několika málo vyvolených. V zemi, která se bude sklánět před Moskvou a odpoutávat nás z NATO a EU.

To není žádné plané strašení. Je to realistický pohled na to, o čem budou parlamentní volby v roce 2025 a o čem bude předehra v podobě letošních trojvoleb.

Mějme to prosím na paměti. Nepropadejme blbé náladě či poraženectví. Nenechme se odradit. Pracujme, diskutujme, bojujme.

Budoucnost naší země máme ve svých rukou. Nedejme ji nikomu zadarmo.

Proto vás žádám o mandát na příští dva roky. Abych tento souboj mohl svést a společně s vámi ho vyhrát.