Prezident Zeman si vybral špatně. Bohužel záměrně. Neberu mu jeho víru, že svět má kráčet doleva, i když s tím nesouhlasím. Mám ale právo zpochybňovat jeho účast na sjezdu komunistické strany. Strany, která se otevřeně hlásí k zločinné ideologii. Jejíž představitelé hájí a oslavují únor 1948, jehož tragické 70. výročí si letos připomínáme. Miloš Zeman byl u komunistů navíc v mimořádně nesprávný čas.

Komunismus nikoho nevede v rámci demokratické soutěže doleva, ale vždy neomylně do pekla. Nevím, proč by prezident naší demokratické země tomu měl byť jen symbolicky napomáhat.

Zemanova špatná volba „místa“ nám ale varovně připomíná jednu podstatnou věc. Kardinál Josef Beran se symbolicky nevrací do země, v níž je pokoj, mír a jistota svobody. Vrací se do země, která je hodnotově a ideologicky rozdělena a v níž se znovu vede zápas mezi svobodou a pokušením autoritářství, mezi hodnotami demokracie a bezskrupulózní mocí.

Zeman u komunistů a Beran v katedrále na Pražském hradě. To je symbolickým vyjádřením této skutečnosti. A každý z nás se musí rozhodnout, kam patří.