Letošní jednání bylo ve znamení začátku lotyšského předsednictví v Radě EU. Jen pro úplnost připomínám, že v podobné úloze byla Česká republika v prvním pololetí roku 2009. Tehdy jsme také předsedali radě EU, měli celou řadu plánů, všechno ale skončilo vyslovením nedůvěry Topolánkově vládě.

Takže v každém panelu seděl lotyšský politik, většina z nich byly ženy. Musím říci, že se se svou úlohou vypořádaly celkem zdatně. Součástí každého tématu byla diskuse, které se zúčastnili jak evropští, tak národní poslanci. Diskusi dominovala tři témata: Junckerův Investiční plán, Nový začátek (New Deal) pro Evropu a splácení dluhů.

Svůj Investiční plán představil předseda Evropské komise Juncker osobně a vyjádřil velkou naději, že bude cestou k navrácení prosperity do Evropy. O co jde? Evropská komise hodlá uvolnit 21 miliard euro z veřejných zdrojů a předpokládá, že jakýmsi pákovým efektem dojde k následnému uvolnění celkem 315 miliard euro, především ze soukromých zdrojů. Tyto peníze by měly v podobě veřejných a soukromých investic významně zlepšit celkové investiční prostředí.

Má to ale podle mého názoru jeden háček. Nikdo přímo neříká, jaká síla rozhýbá ten pákový mechanismus, který by měl původní vklad zpatnáctinásobit. Ve svém vystoupení jsem uznal, že se jedná o velmi ambiciózní plán. Připomněl jsem ovšem, že Evropská unie má další, neméně ambiciózní plány. Jsou to plány na neustálé zvyšování ochrany životního prostředí, plány na podporu obnovitelných zdrojů energie, na ochranu práv pracujících i spotřebitelů. To všechno významně snižuje naši konkurenceschopnost ve srovnání například s Čínou, Indií i dalšími zeměmi, které nejsou podobně úzkostlivé.

Navíc, evropské programy ekonomického rozvoje i zlepšování sociálních podmínek vycházejí z axiomů, jakým je například předpoklad trvalého ekonomického růstu nebo jakéhosi obecného práva lidí na blahobyt, který jim prezentují média. Praxe, jediný ověřovatel správnosti společenských paradigmat bohužel ukazuje, že tyto axiomy nemusí být platné.

Otázkou je, zda se politikům na evropské i národní úrovni podaří přesvědčit soukromé podnikatele, aby své peníze do tohoto megaprojektu investovali.

Další otázkou je, zda realizaci těchto ambiciózních plánů pomůže program, nazvaný Nový začátek pro Evropu, neboť právě jím Evropská komise hodlá stimulovat veřejné a soukromé investice pro růst a pracovní místa v Evropě. Předkládaný program je podle Komise programem změn, který vyvstal z nutnosti nastartovat v EU růst, aby bylo možno zachovat evropský sociální model a zdravé životní prostředí, tedy pořád ta stará písnička. Naději snad vzbuzuje to, že významnou prioritou má být odstranění regulační zátěže a zbytečné byrokracie.

Nakonec chci zmínit téma, které se jednáním konference táhlo jako červená nit, tedy splácení řeckého dluhu. Ve vystoupeních levicových politiků, ať už z Řecka, Španělska nebo dalších evropských zemí, v podstatě zaznívalo, že by se splacení tohoto dluhu nemělo vyžadovat. Toto tvrdé vyjádření bylo někdy zabaleno do frází o spravedlivém přerozdělování bohatství, o vyrovnání sociálních práv právům ekonomickým nebo posílení sociální dimenze eurozóny.

Čekají tedy evropské politiky na všech úrovních v nastávajícím evropském semestru mnohá klíčová rozhodování, která mohou významně poznamenat osud Evropské unie na mnoho dalších let. Nezbývá než popřát jim k tomu hodně zdravého rozum a také hodně odvahy.

RNDr. Jan Zahradník, člen vedení poslaneckého klubu PČR, zastupitel statutárního města a člen regionální rady