Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Dámy a pánové, já bych se chtěl ve svém vystoupení vyjádřit k tomu, co tady říkaly dvě mé předřečnice, jednak paní předsedkyně výboru pro životní prostředí Balcarová, a kolegyně, která mluvila přede mnou, a pak tedy bych chtěl vysvětlit ještě jednou a podpořit své pozměňovací návrhy. To první - paní Balcarová se významně zastávala kapitoly Životní prostředí a už tady zaznělo od paní kolegyně Golasowské, že by to měl dělat hlavně pan ministr Brabec, který tedy dorazil, je tady a zřejmě také k tomu vystoupí. Ale možná by bylo dobré říci, kam jsou směřovány ty prostředky, které pozměňovací návrhy, zmíněné ve vystoupení obou kolegyň, z kapitoly Ministerstva životního prostředí mají jít. Ony jsou směřovány do kapitoly Ministerstva zemědělství, aby řešily přímý dopad již stávajících změn, které probíhají, konkrétně tedy řešení důsledků kůrovcové kalamity, případně řešení důsledků sucha, které v posledních letech sužuje naši zemi. Zatímco Ministerstvo životního prostředí samozřejmě řeší některé věci systémově, hlavně mám na mysli otázky životního prostředí, řeší to tedy formou dotací na zlepšení topenišť občanů formou Státního fondu životního prostředí, tak jinak to ministerstvo není schopné realizovat nějaké větší investiční projekty. Ukazuje se, že ta neschopnost je poměrně zásadní, a ty peníze tam proto tedy zůstávají a budou k dispozici i z minulého rozpočtového období. Proto si myslím, že raději než vynakládat prostředky na boj s klimatickou změnou, bojovat s ní pomocí nějakých měkkých projektů, je lepší vynaložit ty prostředky přímo na řešení důsledků. Totiž je často zmiňováno, že jeden z hlavních pachatelů té kůrovcové kalamity je právě klimatická změna, oteplování naší planety, tedy oteplování i území naší republiky. A proto si myslím, že by ty peníze bylo potřeba nyní aktuálně v tuto chvíli vynaložit na právě vysazování, na řešení kůrovcové kalamity, na její zastavení, protože ona v příštím roce bude hrozit samozřejmě opět. To není tak, že by skončil kůrovec s příchodem zimy, ale on bude samozřejmě pokračovat i po příchodu jara a léta, to je naprosto jasné. Proto si myslím, že ty peníze na toto by byly vynaloženy správně.
Paní předsedkyně výboru pro životní prostředí Balcarová zmínila ve svém vystoupení také konferenci COP24, která v minulém týdnu a v tom předminulém proběhla v Katovicích. Ono to mělo podobný průběh jako ta pařížská konference před třemi lety, také se během toho regulérního času na její konání nedařilo dojít ke shodě, byly tam rozpory, hlavně tedy rozpory mezi těmi rozvinutými zeměmi a těmi zeměmi méně rozvinutými, které ale zase na druhou stranu to ovzduší znečišťují také. Nakonec se konference protáhla, dramaticky se jednalo do pozdních nočních nebo ranních hodin, až nakonec se k nějakému nezávaznému závěru dospělo. A já musím zmínit, že jedním z významných momentů té konference v Katovicích byla zpráva Mezivládního panelu pro klimatickou změnu, která byla jedním z takových sporných momentů té konference.
Ten totiž říká, tento mezivládní panel, že na rozdíl od let 2014 - 2016, kdy došlo ke stagnaci globálních emisí, tak v roce minulém i v roce současném naopak globální emise skleníkových plynů narůstají, že ta opatření, která byla učiněna, od kterých si svět nebo ekologové celého světa slibovali mnoho, tak zatím se nedaří naplnit. A těmi největšími znečisťovateli, ten největší nárůst emisí je pozorovatelný právě v zemích, které se k té Pařížské konferenci stavějí odmítavě nebo minimálně neutrálně, jako je třeba Čína, Indie anebo Spojené státy. Evropská unie, jeden z jejích hlavních prosazovatelů, ta snižuje emise, ale pouze asi o 0,7 %.
Takže ten závěr, který konference řekla, a to je závěr, který je třeba si neustále opakovat, že totiž chceme-li udržet nárůst teploty do konce století pod 2 stupni Celsia, při ambicióznějších nárocích pod 1,5 stupněm Celsia, si vyžádá rychlé a zásadní změny v chování lidí. Lidé... (V sále je hluk.)
Čili lidé, jako jste vy, pane předsedo, jakou jsou mí kolegyně a kolegové poslanci, jako jsou naše rodiny, naši spoluobčané, budou muset podle tohoto mezivládního panelu, velmi respektovaného světového orgánu, převzít tíži toho opatření, které budeme chtít dělat na odvrácení nárůstu teploty. Omezit jezdění autem, omezit topení v topeništích, pěstovat jiné plodiny, změnit své chování, ale tady je třeba říci, že s těmi lidmi o tom příliš nikdo nemluví, nikdo to s nimi neprojednává. V zemích, které mají poměrně blízko k zažehnutí jakési jiskry revoluce, byť třeba zatím jenom nenásilné, třeba jako je ve Francii, ta opatření, která chtěl pan prezident Macron učinit, to znamená zvýšit daň na fosilní paliva, na naftu jako palivo v automobilech, aby získal peníze na boj s klimatickou změnou, přinesla veliké demonstrace těch tzv. žlutých vest, které významně narušily hospodářství Francie, aspoň jak tedy říkají média. S těmito lidmi o tom nikdo nemluví, o těch důsledcích oni nevědí, myslí si, že to převezme stát, to břemeno boje s klimatickou změnou. Ale to není pravda. Stát, to jsou jednotliví občané. Peníze státu, to jsou peníze, které dávají jednotliví občané ve svých daních. To je věc, kterou je třeba vzít v úvahu a velmi odpovědně zvažovat, zdali - a to říkám se vší odpovědností a i s vědomím určité velké kontroverze tohoto tvrzení - zdali vynakládat ty obrovské peníze na boj s tou budoucí situací, s tím budoucím vývojem po dobu celého století, anebo s řešením stávajících okamžitých našich problémů, které máme, ať už je to třeba ten kůrovec anebo dlouhotrvající sucho. Tak to jsou věci, které samozřejmě stojí za to zmínit i právě v rámci projednávání našeho návrhu státního rozpočtu.
Já bych chtěl ještě zmínit své návrhy a návrhy, které jsme podali s kolegou Munzarem. Já jsem předložil dva návrhy, spolu s kolegou Munzarem návrh třetí, ten má číslo V35. Navrhuje vzít prostředky z dvou příspěvkovek ministerstva a dát je na zlepšování stavu přírody a krajiny. Je to vždycky v částce 10 mil. korun. Já navrhuji, abychom vzali peníze z kapitoly Neinvestiční dotace neziskovým organizacím v rámci životního prostředí, tam abychom vzali 10 mil. a dali to na program Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny. Ten svůj důvod už jsem tady říkal. Ekologické organizace mají dostatečné finanční prostředky, je tam v tom rozpočtovém bode 20 mil. korun a ještě v další položce pak mají neziskovky dalších 22 mil. korun. Vesměs se jedná o podporu měkkých projektů, které jsou často zaštiťovány vzděláváním v oblasti ekologie, ekologické výchovy. Já si myslím, že úloha vzdělávání patří školskému rezortu, našim školám, a samozřejmě tady by měla mít podpora našich ekologů určité limity. Navíc přiznejme si, že tyto ekologické neziskovky často brání naplňování veřejného zájmu. Možná by bylo zajímavé podívat se, kolik plánovaných staveb na té tolik dneska skloňované rekonstrukci D1 je zatím ještě blokováno, zatím ještě nezačaly právě proto, že jsou tam podány žaloby nevládních neziskovek. Mají tam 20 mil. Já si myslím, aby byl naplněn ten dotační program, pomocí kterého mají být ty peníze, těch 20 mil. rozdělovány - řekněme, že by tam ty neziskovky byly pilné, že by podaly dva projekty zhruba v rozmezí nebo v objemu 100 000 korun, a těch neziskovek je řádově, těch aktivních, třeba padesát, tak bude stačit 10 mil. Proto navrhuji vzít 10 mil. z této položky a dát je na položku Obnova přirozených funkcí krajiny tak, aby bylo možné konkrétně realizovat neinvestiční, ale hlavně investiční projekty právě v rámci boje proti suchu, v rámci obnovy mokřadů, říček, rybníků atd.
A pak mám ještě další návrh. To je návrh, který zase navrhuje snížit rozpočet kapitoly MŽP v položce Mezinárodní smlouvy, kde je v tuhle chvíli 250 mil. korun, a dát to zase na jinou kapitolu, na dotace obcí v národních parcích. Obce v národních parcích jsou nyní poměrně významně diskriminovány. Např. na Šumavě probíhá vyjednávání o zónaci. Podle zákona, který jsme přijali, není povinností orgánů ochrany přírody dohadovat se s obcemi, oni se dohadují pouze s radou národního parku. Ty obce jako členové sice jsou účastníky, ale jenom jako členové té rady. S každou tou obcí bude jednat ten orgán, až teprve pokud na něj bude vyvolán určitý tlak. A ty obce prostě ztrácejí. Zmiňoval jsem Modravu, která má sedmitisícový katastr, dostává dotace asi na 300 hektarů. Kašperské Hory mají 5000 hektarů v první zóně národního parku, odškodnění také poměrně velmi malé, je tam asi 90 korun na hektar.
A ty mezinárodní smlouvy. Já pokaždé, když se tady projednává rozpočet, tak se pokaždé snažím domoci se toho, aby byla udělána analýza těchto mezinárodních smluv, které takto platíme - těch 250 mil. není žádná malá částka - a aby bylo řečeno, jaký ty smlouvy mají přínos pro naši republiku, zdali to nejsou jenom nějaká účastenství ve smlouvách, v tom signatářství smluv, které vlastně nám nepřinášejí nic. Vzhledem k tomu, že v jednom z minulých rozpočtů došlo v této položce z ničeho nic ke snížení asi o 100 mil. korun, tak si myslím, že 10 mil. to nezabije, a proto navrhuji změnu, kterou jsem v tuhle chvíli zmínil.
Dámy a pánové, je to kapitola životního prostředí, která patří k těm nejmenším kapitolám, zhruba asi 15 mld. korun, což je ani ne procento toho rozpočtu. Takže malinká kapitola, ale jak je vidět, kapitola, která zajímá poslance a jsem už asi třetím vystupujícím, který se k této kapitole tady vyjadřuje.
Čili bych vás chtěl poprosit o podporu návrhů, které jsem podal pod čísly B33, B34 a návrhu, který jsme podali spolu s kolegou poslancem Vojtěchem Munzarem pod číslem B35.
Děkuji za pozornost.
