ovzduší
Zajímal by mě vaše řešení problémů se smogem, který v těchto dnech trápí nejedno město v ČR. Kdo za to může? Proč se Česko řadí mezi největší znečišťovatele ovzduší v Evropě?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
zpráva o životním prostředí v České republice za rok 2014 uvádí, že emise skleníkových plynů na obyvatele a na jednotku hrubého domácího produktu jsou v ČR v evropském srovnání nadprůměrné, emisní náročnost České republiky je o 69,3% vyšší než průměr zemí Evropské unie. Je to proto, že základem ekonomiky ČR je průmysl, což je z podstaty velký znečisťovatel životního prostředí. Přesto je možné říci, že si ČR počíná v boji se znečisťováním ovzduší celkem úspěšně. V období 1990 – 2012 dosáhl u nás pokles emisí 33%, zatímco v zemích EU jako celku to bylo 19,2%. Ano, je možné namítnout, že se srovnáváme s obdobím komunistické diktatury, kdy se vláda o čistotu životního prostředí v podstatě nestarala, šlo jí hlavně vyrobené tuny oceli a vytěžené tuny uhlí. Přesto musím uznat, že za 25 let svobodného vývoje došlo u nás k významnému zlepšení životního prostředí.
V současné době trápí některé oblasti naší země, zejména severní Čechy a severní Moravu, smogové situace. Příčinou toho jsou jednak průmyslové zdroje u nás, na severní Moravě také zdroje z Polska, automobilová doprava a v neposlední řadě exhalace z lokálních topenišť. Řešení problémů se smogem je složité. Zpřísnit limity pro domácí průmyslové podniky podle mého názoru efektivní není. Jednak limity pro exhalace jsou již nyní poměrně přísné, navíc jejich zpřísnění naráží na to, že firmy mohou zvažovat odchod do jiných zemí, kde tak přísní nebudou. To by mohlo mít za následek značnou ztrátu pracovních míst, což si samotní obyvatelé postižených území uvědomují. Je možné nutit vládu, ať jedná s Polskou vládou o razantnějších opatřeních. I ohledně této cesty jsem skeptický.
Dále přichází v úvahu omezení automobilové dopravy. V krizových dnech místní orgány vyzývají občany, aby omezili cesty soukromými automobily. Je možné tlačit na regionální samosprávu, aby více podporovala veřejnou dopravu, ať již autobusovou nebo vlakovou. Je o ovšem otázka peněz a také ochoty lidí slevit z nároků na osobní pohodlí a užívat veřejnou dopravu. Moderní automobily jsou podrobovány již tak přísným limitům, že jejich přitvrzení může být dokonce kontraproduktivní, jak ukazuje skandál německé automobilky Volkswagen. V hlavách ekologů se zrodil nápad, podle kterého by bylo dobré vyřadit z provozu staré automobily, které přísné normy nesplňují. To by určitě pomohlo, ale předmětné regiony nepatří k ekonomicky silným a pro jejich obyvatele není reálné pravidelně svá auta obměňovat.
Zdá se, že vláda vsadila na tu poslední možnost, kterou je omezení emisí škodlivých zplodin z lokálních topenišť v soukromých domech. Již minulá vláda začala s programem zelená úsporám, který podporuje výměnu starých kotlů za nové, daleko ekologičtější. Současná vláda v tom pokračuje a bohatě program dotuje z národních zdrojů. Potíž je v tom, že v moderních kotlech jejich uživatelé spalují pořád to stejné nekvalitní uhlí. Podle mne by měla vláda zpřísnit kontrolu kvality uhlí, dodávaného soukromým spotřebitelům. Plán pana ministra Brabce na provádění kontrol v domech za účelem přistižení těch, kteří topí ve svých kamnech nebo kotlech nepovolené palivo, sice vypadá na první pohled přitažlivě, ale podle mého názoru nebude účinný. Kdo pálí v kamnech ostravskou raketu, nebude ochoten zaplatit vysoké pokuty, protože na ně prostě nebude mít. Jen se tím ještě více omezí osobní svoboda občanů.
Omlouvám se, vážený pane Rintintine, že na Váš stručný dotaz odpovídám tak obsáhle, ale snažil jsem se Vám vysvětlit svůj postoj k tomuto problému. Ten nemá žádné jednoduché řešení. Cestou k omezení smogových situací je podle mého názoru kombinace všech popsaných metod. Rozumný, ale důsledný tlak na velké průmyslové podniky, podpora veřejné dopravy, programy podporující výměnu nevyhovujících kotlů a zajištění kvalitního paliva do nich, zejména v postižených regionech. To je podle mne cesta, která by po čase mohla přinést řešení.
S pozdravem
Jan Zahradník