Za nejvýznamnější riziko lze považovat ultrajemné částice a na ně navázané rizikové látky. Prakticky u všech typů motorů platí, že emise částic závisí především na kvalitě konstrukce, seřízení, údržbě a obsluze motoru.
Zanedbávání údržby může vést k nadměrným emisím částic, a je-li vůz vybaven filtrem částic, k jeho selhání. V takových případech relativně často dochází k tomu, že místo řešení primárního problému je filtrační schopnost filtru odstraněna jeho provrtáním, vytlučením, nebo odstraněním.
Jaké je skutečné procentuální množství automobilů provozovaných v Praze, které vykazují nadměrné emise částic, bylo předmětem pilotního projektu Prahy založeném na dopravním průzkumu a měření množství ultrajemných prachových částic měření v reálném provozu. Na základě analýzy zjištěných údajů a v následném vyhodnocení technického stavu vozového parku na území hlavního města Prahy bylo zjištěno, že přibližně 9 % z vozidel, která měla být vybavena filtrem pevných částic (DPF), jsou nefunkční nebo filtr zcela postrádají. I přesto, že se jedná o poměrně malou skupinu vozidel, bylo prokázáno, že vozidla s vysokými emisemi částic mají značný podíl na celkových emisích částic. Až zhruba 10 % vozidel s nejvyššími emisemi produkuje přibližně tři pětiny částic.
„Technickému stavu vozidel je třeba věnovat zvýšenou pozornost, S prakticky beztrestným provozováním vozidel s nadměrnými emisemi je třeba skoncovat. Aby se zabránilo praktikám odstraňování nebo cíleného poškozování DPF, bude nutné zaměřit silniční kontroly i na technický stav vozidel a emisní parametry. Jedině častějšími a důslednými kontrolami stavu vozidel lze výrazně snížit počty emisně problematických vozidel na komunikacích, a tím významně přispět ke zlepšení imisní situace ve městech a obcích s vyšší hustotou provozu,“ uvedla radní hl. m. Prahy Jana Plamínková.
Měření prokázalo, že problém částic není omezen pouze na vozy s vadným filtrem pevných částic. Také starší vozy bez filtru jsou podstatným zdrojem částic. Velmi závažnou komplikací je charakter zdrojů částic, které na rozdíl od stacionárních zdrojů, jakými jsou topeniště a kotle, emitují výfukové plyny přímo uprostřed ulic, tj. v bezprostřední blízkosti lidí, kteří se zde pohybují, pracují a v mnoha případech i bydlí. Každodenní působení rizikových látek se velmi negativně projevuje na zdraví značné skupiny lidí.
