Nová regulace údajně zakáže vracet výrobci neprodané zboží a zakáže prý i regálné (asi se budou všechny výrobky věšet od stropu na provázky, aby byla zajištěna rovnost). Má se prý zakázat poplatek za skladování (sklady jsou v EU patně zadarmo), má se prý také zakázat rušení objednávek na poslední chvíli (těším se na právní eurodefinici poslední chvilky). Má být zakázána i zpětná změna obchodních podmínek.
Pozoruhodné je, že některá srovnání konkrétních výrobků vzbudila u odborníků notné pochybnosti: Výrobky se opravdu liší, ale není jisté, který z nich je vlastně lepší. Možná vůbec nejde o spotřebitele, ale jde o konkurenční boj velkých firem, které si dovedou koupit evropské regulace ve svůj prospěch.
Předseda Komise Junker v září deklaroval, že Češi mají právo na čokoládu. Já bych si přál, abychom místo toho měli právo na vlastní chutě: na pomazánkové máslo, na znojemské okurky, na tuzemský (= v Česku prodávaný) rum. Pozoruhodné je, že Unii nijak netrápí, že pivo s etiketou ‚plzeňské‘ nejenom není z Plzně, ale ani jako plzeňské pivo nechutná.
Slovenský premiér Robert Fico prohlásil, že v Evropské unii není prostor pro spotřebitele druhé třídy. Bude-li nová regulace schválena, začnou se Středoevropané cítit rovnoprávnějšími, prostě budou prvotřídní. Našel jsem také nějaký výzkum, podle kterého jsou spotřebitelé ve střední Evropě mnohem méně nároční, než v ostatních zemích EU.
Prvotřídnost nespočívá v tom, že vyvoláme další regulaci, další zákazy, další pokuty, že ochudíme trhy o mnohé výrobky, že výrobci a dodavatelé se budou bát Komise více než spotřebitelů, což je první krok na přechodu od tržní ekonomiky k socialistické ekonomice. Prvotřídnosti jsme mohli dosáhnout tím, že se začneme více starat o to, co kupujeme, že budeme stejně nároční, jako spotřebitelé na Západě. Bude-li nová regulace schválena, definitivně si tím cestu k rovnoprávnosti a prvotřídnosti uzavřeme. Budeme navždy spotřebiteli druhé kategorie, kteří se nedokázali postarat sami o sebe a museli si přizvat na pomoc Komisi.
