já bych chtěla poděkovat panu ministrovi za to, že připravil rychle, poměrně skutečně v krátkém čase návrh zákona, který umožní, abychom realizovali alternativní zdroje energie. A abychom odstranili administrativní překážky, které se týkají instalace obnovitelných zdrojů do 50 kW. Za to jsem velmi ráda. A musím říci, že i tady v Senátu proběhl kulatý stůl, pak v Poslanecké sněmovně a byla určitá dohoda na těchto prvních atributech, které je potřeba schválit.
To je velmi dobře. A znovu říkám, velmi za to děkuji. Byla jsem jedním z těch, kteří se podíleli i řekněme na konzultacích při té přípravě. Současná situace je ale taková, že před námi leží širší návrh zákona, který byl v Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, zásadními pozměňovacími návrhy schválen v konci roku. A my jsme ho obdrželi druhého ledna. Dnes je 11. ledna, jestli se nemýlím. Doba na projednání zákonů v Senátu by měla být 30 dnů. No, většinou to děláme rychleji. Nicméně teď máme 8 dnů.
Když jsem se snažila dostat k tomu, abych v tom krátkém čase si zjistila, co vlastně se schválilo a co to vlastně znamená, a abych se podívala do podkladových materiálů, tak rozumím tomu, že Senát nemohl stihnout, kancelář Senátu, aby ten text byl zapracován do znění toho původního zákona tak, jak nám přišel. To znamená, to je podklad, který běžně používáme při své práci. Chtěla bych poděkovat výboru, který – hospodářskému i ústavně-právnímu – se pod řekněme pod určitým tlakem ujal této role. Nicméně jak už řekl pan předseda, jsme v situaci velmi obtížné. Takže co tedy teď? Ten proces probíhal tedy velmi rychle a bylo řečeno – tak výbory to projednaly a hotovo. Je to v pohodě.
Není to v pohodě! Protože jsou senátoři, kteří mají odbornost. A nemohou být ve dvou výborech, nemohou být ve třech výborech. Nejsou členy těchto výborů. Takže je potřeba, podle mého názoru, respektovat to, že by měla být dána příležitost, aby se i senátoři, kteří nejsou členové výborů nebo nemohou být současně třeba na dvou výborech, seznámili se stanoviskem výboru, který projednal. A aby také se mohli podílet na tom, co se tady diskutuje a měli tuhle šanci. Přiznám se, že nejsem ráda, že v takto zrychleném procesu tento zákon projednáváme, protože už to, jaká probíhá debata, už to, jaká jsou k tomu přijata nějaká, pozměňující návrhy, které nemohou být přijaty, protože by to velmi vadilo, ale ta doprovodná usnesení se jeví, že skutečně ten zákon je důležitý, významný. A že je potřeba ho řádně projednat.
A já se dostávám k tomu, co je předmětem především mých obav. A to je usnesení, které bylo přijato v Poslanecké sněmovně tedy rozšíření o to, že veřejným zájmem jsou tedy i zařízení a výrobny obnovitelných zdrojů, která jsou jeden MW. Co to znamená? Naštěstí v Poslanecké sněmovně byl přijat ještě doplňující pozměňovací návrh, který říká, že takováto zařízení mohou být instalována dle toho, co je v územním plánu. No ale teď jsme dostali informaci z vlády od některých ministrů, nebo respektive jejich administrativy, že je tam další přece veřejný zájem, to je zájem ochrany zemědělské půdy. A já musím natvrdo říct, že to není jediný veřejný zájem, se kterým se mohou dostávat tyto zařízení do střetu. Můj kolega, pan senátor Kunčar, tady hezky řekl, že jdeme „ode zdi ke zdi“. Bohužel to tak je. A teď si dovolím připomenout ještě jednu důležitou věc, kterou bychom neměli zapomínat. Obnovitelné zdroje – no tak někteří je berou jako, že to je cesta, jiní z nich mají trochu obavu, jak naznačil pan senátor Nytra, že jsou tam některé otázky, které bychom měli řešit.
Ale my jsme tu měli velmi dlouhou dobu, kdy byly obnovitelné zdroje v této naší společnosti velmi... řeknu to slovíčko, no, byly přijímány s velkou nedůvěrou, protože se stalo to, že jsme přijali jakési rozhodnutí – vy, kolegové a kolegyně, asi ne, ale bylo to v době, kdy začínaly se rozvíjet obnovitelné zdroje. Udělala se chyba v zákoně, a tím pádem se stalo, že jsme obrovské peníze skutečně vraceli do obnovitelných zdrojů. Byly to rozpočtové peníze. A nedůvěra byla na místě. A výsledek byl, že tedy u nás ty obnovitelné zdroje se de facto nebudovaly. A teď najednou doháním něco, co jsme tady 20 let nechali zamrznout.
A já se obávám, abychom některým z těchto usnesení – zejména pozměňovacím návrhem, který vznikl narychlo v Poslanecké sněmovně – zase nevylili i dítě s vaničkou. A řeknu, z čeho já mám obavu. Obavu mám z toho, že rozumím současné situaci, že je potřeba umožnit administrativně, abychom zrychlili budování obnovitelných zdrojů. Nicméně obnovitelný zdroj 1 MW, to už nejsou soláry na domech. To už nejsou malé zdroje, které budou mít komunitní charakter. 1 MW, to už jsou velké zdroje. A tady v tom trochu cítím – a možná, že to znáte ze svých volebních obvodů – jakýsi silný lobbing těch, kteří jsou velcí hráči v energetice. A ti chtějí budovat tyto velké zdroje.
Já ve svém volebním obvodu se setkávám s tím, a mám tam 119 obcí z nichž většina je malých obcí, že je velký tlak – tady chceme budovat větrnou základnu, tady chceme budovat velké solární zdroje. Některá obec souhlasí. Některá obec řekne – ano, my to tady chceme. A dokonce se zdá, že velkým přínosem je, když ta obec je i tím, kdo z toho bude mít nějaký přínos. Velmi podporujeme komunitní energetiku. Ale na druhé straně jsou tu obce, které z toho mají obavu. A není to jenom obava. Jsou to naprosto reálné argumenty.
A my teď najednou říkáme – takže fajn, takže bude to tak, že tam, kde 1 MW, tak je to veřejný zájem, můžeme vyvlastňovat a bude se tlačit a stavět? Budou se přetlačovat veřejné zájmy? A třeba ochrana krajinného rázu, která je často namítaná, není veřejným zájmem, který by toto takto vyhlášený. Víte, já si nemyslím, že můžeme tlakem nebo takovýmto zákonem těm obcím nařídit, aby to tam bylo. Anebo jít přes prostě jejich stanoviska. Já si myslím, že časem – a nejenom časem, velmi rychle bude mít řada obcí nebo občanů zájem, aby se takovéto zdroje budovaly. Ale jít takto tvrdým ustanovením není dobře.
Takže není to jenom ochrana zemědělského půdního fondu, ale jsou to další zájmy, které tam jsou. A ve chvíli, kdy je napsané, že to je veřejný zájem, pak samozřejmě tam bude velký tlak. A musím říct, bohužel se to může dostávat do střety se zájmy těch, kteří tam žijí, a to je vždycky chybou. Já mám, pane ministře, tedy na vás velkou prosbu. Ano, já velmi souhlasím s doprovodným usnesením, které ještě bylo doplněno, ale znovu říkám – nejsou to vyřešené všechny problémy. Ten pozměňovací návrh, že to je veřejný zájem, i ten by tam mohl být, ale měl být dopracovaný. Měl být dopracovaný tak, abychom se vyhli problémům, které v té praxi potom mohou nastat, kdy ti lidé budou ztrácet důvěru. Řeknou – tak zase nás tady převálcovali!
A to přece nechceme. My chceme, aby tu byla důvěra občanů v tento stát. Aby tu byla důvěra obcí v tento stát. A o to nám jde. Dnes ráno jsem krásně poslouchala, že se mluvilo o jaderném úložišti. Ve Švédsku říkají – no ano, my to tady chceme.
Jak jste to udělali?
No tak získali jsme důvěru občanů, že jsme s nimi jednali, že jsme to netlačili nějakými příkazy nebo nějakými nařízeními.
Ano, to je ta cesta. Takže co teď? V tuhle chvíli vím, že hrozí, že by teplárny neměly možnost tedy dál pokračovat v těch cenách, které jsou stanovené. Já podpořím to doprovodné stanovisko, ale, pane ministře, prosím, aby v tom, co budete připravovat, OZE 2, to věci byly dořešeny, byly dopracovány tak, abychom se vyhli kontroverzím, které mohou vznikat v terénu, které mohou vznikat vůči občanům, obcím a vůči vůbec dalším veřejným zájmům.
Mám ještě jenom jednu připomínku k tomu, co tady zaznělo od mých předřečníků. Možná, že to řekne pan ministr, ale přece jenom pro jistotu chci říct, protože zřejmě to není obecně známo, my už nemáme palivo z Ruska. Nemáme. My už máme jiná paliva. Přešlo se, byla tu transformace, takže situace je jiná. To bych chtěla jednoznačně zdůraznit. A pokud se týkalo vystoupení pana senátora Nytry, tak opravdu ten problém, co se týká surovin v České republice, existuje. Nicméně pan senátor Nytra nezná možná – a tomu rozumím – studii Evropské unie, která samozřejmě nehovoří o jednotné České republice, ale o tom, že surovinové zdroje, zejména na různé baterie a ty články, které budeme potřebovat do budoucna, tak v Evropě jsou spíše problém jak je těžit tak, aby neohrožovali okolí a aby ta těžba byla řekněme pro životní prostředí přijatelná.
Takže tu studii mohu zase poskytnout. Je, tuším, z loňského roku. Tak vám děkuji za pozornost a prosím pana ministra, aby se těmto otázkám věnoval. Musíme být opravdu pozorní, abychom nepřijali něco, co není dokonale promyšlené, dokonale projednané a co může pak způsobit opačný efekt, než si přejeme.
Děkuji.
