Zároveň je však premiérka ostrým oponentem myšlenky na opakování referenda "neb hlas lidu promluvil".
Zde však již "do whatever is good" trochu kulhá. O referendu toho víme už dost:
- voliči nevěděli, o čem hlasují
- bylo pod vlivem okatých lží
- do referenda zřejmě promluvily i zájmy třetích zemí včetně těch, kterým o dobro UK fakt nejde
- a politici neměli vůbec rozmyšlené, jak s výsledkem naložit
A tam si říkám, zda by nebylo "right for our country", kdyby toto premiérka přiznala, a k opakování referenda svolila. Pokud přece většina občanů EU chce Unii opustit, rozhodnou tak i s lepší znalostí důsledků.
Následovat "nedomyšlené a zavádějící" referendum dalším, je sice neobvyklé a mnoho lidí z toho nebude šťastných, ale rozhodnout o osudu země na několik desetiletí v referendu, které má tolik slabých míst, bych zrovna za vítězství demokracie nepovažoval...
P.S.: Ani tato cesta není happyend. I toto rozhodnutí by učinilo v dnešním bolestivě rozděleném Spojeném království spoustu lidí velmi nespokojených a je otázka, jak by se tamní politika se setrváním v Unii "vyrovnala". Ale volba z několik špatných řešení je vždy ta nejsložitější. A vyžaduje hodně odvahy.
