Začíná tak jednání o tom, co zasáhne do fungování ekonomiky (i společnosti) ještě více. Původní logika premiérky Mayové a zástupců EU 27 bylo, že nejprve ponecháme "ekonomické vztah" beze změn (tzv. přechodné období) a během cca 2-3 let vyjednáme velmi širokou partnerskou, obchodní a investiční dohodu, která zachová co nejbližší ekonomické vztahy. Takováto dohoda (podobné má EU s Jižní Koreu, vyjednala ji s Kanadou a probíhají další jednání) je jednak složitá, a druhak, v Unii ji musí schválit všechny země (a jejich parlamenty). Což je nesnadné a chvíli to trvá.

Logika premiéra Johnsona je politická, a politiku nadřadil ekonomice. Ukončit "přechodné období" chce co nejrychleji, o "velkou dohodu" nestojí (a v jeho logice, pak se ukáže).

Takže, změna pro podniky (a také občany) bude velká. Nejprve narazíme na to, že "malá" dohoda nemůže spoustu věcí zahrnovat (třeba finanční služby). Omezení představuje i efektivně cca půlroční čas na vyjednávání. A velkým problémem je neochota premiéra Johnsona zavázat se na pokračování regulatorního souladu u zboží, což obchod komplikuje více než cla.

Nemyslím, že nakonec dojde na "tvrdý (ekonomický) Brexit", ale otázka, zda si budeme z hlediska smlouvy usnadňující obchod s UK spíše tak blízko, jako je EU a Jižní Korea, nebo tak daleko, jako je náš (formálně právní) vztah třeba s Venezuelou, ve vzduchu visí...