Naše předsednictví v Radě EU byl úspěch, nesmí to ale být „tref a zapomeň“. Naopak, v aktivním a kompetentním zapojení v evropské politice musíme pokračovat i po předsednictví. To je to, co rozhodne o tom, zda se jistá EU/euro skepse u nás oslabí, nebo bude pokračovat.
V podcastu Ptám se já (ZDE) jsme s Marií Bastlovou probrali nejen české předsednictví, ale také energetickou krizi, protiruské sankce nebo inflaci. A řeč přišla i na tak oblíbené „stropy“. Všechny tyto problémy jsou více či méně provázané, a přestože mají společného viníka převážně v Kremlu, jejich řešení musíme hledat v Evropě (ve spolupráci s našimi spojenci), společně a jednotně. Zdá se mi, že výzvy a rizika, kterým čelíme spolu s větším zapojením naší země do fungování EU v minulých měsících vedou k tomu, že výhody společných evropských řešení začínají docházet i nám.
Dnes si to málokdo uvědomuje, ale Evropě se podařil v této nelehké době obrovský úspěch. Podařilo se nám společnými silami zajistit dostatek plynu na tuto zimu i v zemích, jako je ta naše. Ve spolupráci musíme nyní pokračovat i při snižování jeho cen. Přitom je třeba si uvědomit, že ani příští rok nebude lehký, ještě jsme „nevyhráli“. Nastavili jsme ale spoustu mechanismů, aby rok 2023 byl lepší než ten 2022. A to i díky českému předsednictví.
Řeč byla i o inflaci, je to dobře. Inflace je obrovské zlo, devalvuje hodnotu příjmů i úspor a musíme dělat všechno proto, abychom ji dostali pod kontrolu. V tomto problému musí sehrát hlavní roli ČNB. Bez detailní znalosti inflační prognózy ČNB se mi těžko hodnotí, zda nemají dnes ještě úroky vzrůst (aby třeba poměrně brzy mohly začít klesat), ale práce ČNB je dnes neobvykle složitá. A vláda ji přitom musí podporovat. Neplatí, že je třeba zvýšit úrokové sazby do dramatických výšin, což by změnilo vysokou inflaci v citelnou deflaci. Úkolem dne je postupně, leč rychle, dostat inflaci do bezpečné úrovně asi do pěti procent. Snad v tom uspějeme.
A ještě jeden poznatek z českého předsednictví. Také jste si všimli, že z úst vládních politiků již neslýcháváme pohádku o „hodné Praze a zlém Bruselu“? Doufám, že ano, protože se mi zdá, že nám začíná docházet, že i „my jsme Evropa“, a že aktivní evropská politika se nám vyplácí. Z toho mám, co se týče našeho předsednictví, asi největší radost. O aktivním zapojení v EU už jen „nežvaníme“, ale skutečně „makáme“. A doufám, že v tom budeme pokračovat.
