Když vyrazíte na sjezdovky, "energie" je skoro všude kolem vás. Velké elektrické motory pohání vleky a lanovky. Elektřina svítí na svahy a pohání sněhová děla, do nichž se voda dostává mohutnými čerpadly. Spoustu drahé energie pozřou rolby, které v noci upravují svahy. A také vytápění míst, kde nad bezpečností bdí personál, není zdarma.
Ceny energií se proti loňskému roku zmnohonásobily. Člověk by očekával, že ceny za tyto lyžařské služby půjdou též "do nebe". A ono ne. V přiloženém textu avizovaná zdražení zřídka kdy přesáhla desetinu. Čím to asi bude?
Vysvětlení by mohla být hlavně dvě:
1. Pro míru zvýšení nákladu na produkt kvůli zdražení energií je rozhodující výše podílu nákladů na energie na ceně výrobku. Snad jen někteří potravináři mají zato, že férová by byla logika: zdraží-li se energie o 50 %, podobně se mají zvýšit ceny jejich výrobků. Přitom jednoduchá kalkulace říká, že je-li podíl nákladů na energie (před zdražením) třeba 3 % a ceny energie se zvýší 4x, odůvodňuje to "přímé" zvýšení ceny výrobku o pouhých 9 %.
2. Provozovatelé areálů pracují s nemalými "rezervami". Ty používají třeba na urychlení nových investic. Není pro ně tedy "likvidační", pokud část zvýšení nákladů (na energie) jistou dobu budou promítat proti části svého zisku.
Samozřejmě nelze vyloučit, že velkou roli hraje také očekávání, nebo dokonce příslib, velké pomoci od státu. Aniž bych pomíjel to, že lyžařský průmysl a s ním spojené služby zaměstnávají místy opravdu velmi vysoký podíl lidí, je k zamyšlení, zda je opravdu "rozumné", aby státy vynakládaly peníze "všech" na to, aby lyžaři (většinou netrpící chudobou) zaplatili méně za svůj oblíbený sport (a to pomíjím otázku, zda je dnes dobrá doba spotřebovávat nedostatkovou energii přinejmenším i na to, aby se lyžovalo tam, kde není sníh).
Pokud státy slibují svým firmám velkorysé podpory proti vysoké ceně energií, aniž by provedly aspoň základní kalkulaci, jak se do jejich nákladů promítnou, dělají velkou chybu. Mimochodem, (nejen průmyslové) podniky reagovaly na mj. růst cen energií masívním zdražením svého zboží. U nás meziročně o více než čtvrtinu, v eurozóně dokonce o více než 40 %. Tato inflace, která se promítá do spotřebitelských cen, mimo jiné snížila hodnotu majetku lidí, a vytvořila prostor pro zohlednění růstu nákladů firem.
Volání podniků potom, aby státy spustily naplno podpůrné penězovody "pro všechny" by mělo být důsledně prověřeno z hlediska toho, zda čísla "aspoň trochu sedí".
Zdroj ZDE.
