Bohužel, poslanci „nalevo” požadovali velmi značnou toleranci vyšší ceny u tzv. více udržitelných produktů a odmítli nabídku na kompromis, který komisní návrh zde posunul.
Pro mě a mé kolegy byl jejich požadavek opravdu daleko za hranou a je neslučitelný s mandátem výboru ECON. A tak se hlasovaly dvě různé varianty, kde dle rozložení sil měla „konkurence” drtivě vyhrát. Nakonec její návrh vyhrál o jeden hlas, neb část poslanců podpořila překvapivě můj návrh.
Proč se porážkou, kterou velmi pravděpodobně zvrátí výbor ITRE a tudíž nebude mít žádný dopad, „chlubím”? Jen abych dokreslil, že (nejen v politice) na každém záleží.
Bohužel, jeden z mých kolegů nestihl na hlasování přijít (a neposlal náhradníka). A jeho hlas tak chyběl. Další z poslanců, z jiné skupiny, kterým jsem poslal vysvětlující mail, mi odepsal, že by mě rád podpořil, ale tento týden v Bruselu není. A do třetice, jeden z kolegů mi řekl, že se mnou souhlasil, ale jeho kolegové mu řekli, že je hlasování jasné a tak nechtěl „provokovat” tak, že by šel proti své vlivné kolegyni. A tak svým hlasem rozhodl o něčem, s čím nesouhlasil.
Proč to píšu? Proto, že se mi občas lidi diví, že se snažím nezmeškat jediné hlasování. Dělám to nejen proto, že to je práce, kterou jsem přijal, ale též proto, že nikdy nevím, kdy bude třeba i můj hlas rozhodující. A také proto, že se opravdu snažím nepodporovat věci, se kterými jasně nesouhlasím.
V politice člověk musí chápat, že je třeba hledat kompromisy, ale také, že něco již kompromis není. A proto třeba občas hlasuji jinak, než je doporučení mé skupiny EPP. A někdy tak, že mě třeba zde zkritizujete. Ale u podstatných věcí (píšu podstatných, než analyzovat stovky hlasovacích položek, které třeba plénem někdy i za den prochází, není reálné) chci vědět, pro co a proč zvedám ruku.
Škoda, stačil by jeden takto fungující MEP na dnešním ECONu navíc, a „vyhrál bych”. Ale přišel bych o tuto lekci, kterou si dovolím sdílet. A o to víc se budu snažit, aby můj hlas, mou chybou, nikdy nepodpořil něco, co bych podpořit nechtěl.